Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Gael García Bernal, Fele Martínez, Daniel Giménez Cacho, Lluís Homar, Javier Cámara, Alberto Ferreiro, Pau Poch, Leonor Watling, Petra Martínez (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Madrid 1980. Úspěšný režisér Enrique Serrano už dlouho marně hledá námět, který by ho zaujal, když k němu náhle vpadne neohlášená návštěva. Enrique hned nepozná svého někdejšího spolužáka Ignacia, jenž ho přišel požádat o roli, a snaží se ho zbavit, přestože mu připomene minulost. Po jeho odchodu se ale začte do rukopisu novely, který mu Ignacio nechal, a začnou v něm ožívat vzpomínky. V 60. letech se jako chlapci setkali v jezuitské koleji, kde spolu objevovali film, ale také lásku, sex a strach. Svědkem i hlavním aktérem jejich probuzení byl tehdy otec Manolo, ředitel ústavu a profesor literatury, zosobňující dvojtvářnost náboženských institucí této doby. Příběh, jehož autorem je Ignacio, zaujme Enriqua natolik, že po někdejším intimním příteli, s nímž se pak setkal znovu jen jednou v 70. letech, začne pátrat. Je mu jasné, že objevil námět, na který čekal, a je odhodlán natočit podle něj film. Netuší ale, k jakým odhalením ho pátrání po bývalém příteli dovede. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (253)
Po řemeslné stránce asi není moc co filmu vytýkat, nicméně když se vše konečně rozplete, zbude jen prázdná nádoba. Pro mě Almodóvarův nejhorší film co jsem viděl (což ovšem vzhledem k jeho jménu stejně slibuje zajímavý filmový prožitek). Zároveň ale velmi dobrá kamera, opravdu velmi citlivě a vyborne vybrané obrazy, silné scény a momenty v ději... ()
Pocta Mistrovi Napětí? Možná... Ovšem spíše než-li o kriminálku se jedná o další kvalitní studii netypických, ale opravdových vztahů z pohledu Pedro Almodóvara. Jednoznačným kladem jsou herci v čele s famózním Bernalem. Největším záporem scénář, který sice námětem zaujme, ale konečnou podobou v jaké je prezentován ve filmu již tolik ne. ()
Almodóvar je vážně mistrem v popisování zvláštních příběhů. Hodně syrový film, bez jakýchkoliv přetvářek nebo klišé. Spousta zásadních zvratů, které jsou nakonec logické a zapadají do sebe. Krásná hudba a zpěv tu ponurost a beznaděj jen podtrhují. Celou dobu mi běhal po zádech mráz a napětí ve mně zůstalo do samého konce. No a G.G.Bernal je skvostný. ()
Na ,,Zlú výchovu" som sa bol dlho zvedavý a to aj bez toho, aby som nejako hlbšie poznal dej. Jednoducho povedané, (prevážne európske) sociálne zamerané snímky o výchove a dospievaní nových generácií a o konfliktoch s nimi súvisiacimi boli vždy v mojom diváckom hľadáčiku. Z prvej polovice pojednávajúcej o dospievaní a ,,formovaní" ústrednej dvojice v jezuitskej škole som bol absolútne nadšený až som mal chuť tlieskať. Neviem, či to bolo spavým útlmom z vyčerpania, ktorý na mňa prišiel a pre ktorý som musel pozeranie prerušiť, ale zvyšok filmu mi až taký výnimočný neprišiel a vo svojej podstate ma aj napriek silnému réžijnému prístupu nechal pomerne chladným. Aj napriek silnej a myslím, že aj doteraz značne kontroverznej téme som ostal nezaujatý a Almodóvarom neoslovený. Z formálnej stránky by som ocenil najmä sofistikovaný strih, hrajúci tak povediac podľa vlastných pravidiel a miestami pôsobivú hudbu. (5492. hodnotenie, 200. komentár k filmu) ()
Složitě strukturovaná mozaika je především osobní Almodóvarovou zpovědí, ačkoliv to samotný režisér popírá. Jednoduše řečeno jde o to, že jedna postava si čte filmový scénář silně inspirovaný životem postavy druhé, v jehož rámci nám třetí postava vypráví příběh postavy první a druhé, která měla bratra, jenž se za ní nyní vydává… . Špatná výchova je opět z velké části situovaná do útulných bytů a bytečků hýřících sytými – „hřejivými“ – barvami. Film samotný je však ještě chladnější než předchozí Mluv s ní. Místy jsem se nemohl zbavit dojmu, že si to Almodóvar buď celé natočil jenom pro sebe, což by ještě nebylo tak zarážející, dělá to mnoho režisérů, anebo bylo jeho jediným cílem natočit film, o kterém se zaručeně bude mluvit. Hodně. A nahlas. Explicitní homosexuální erotické scény by tomu odpovídaly, vykreslení církve rovněž. Kde vězí pravda není, již kvůli komplikovanému vyprávění, snadné (zda-li vůbec možné) zjistit. Sám jsem k filmu od prvních minut přistupoval jako k Almodóvarově autobiografii. Nejsnáze jej identifikujete v osobě Enriquea, rovněž režiséra, jenže ten si od všech postav něco odnáší a na konci je spíše jakousi esencí všech zúčastněných. Není snadné se v tomto filmu zorientovat, odhalit, která z mnoha vrstev je pro vyprávění nejdůležitější, která z nich nám má odpovědět na vyvstanuvší otázky a jestli je odpovědí opravdu to, co nám říká, nebo spíše to, co zůstává nezodpovězeno. Těžko sympatizovat s hrdiny, vzhledem k jejich výhradně fyzickému vnímání lásky (lásky?), těžko si podobný film oblíbit, těžko k němu hledat cestu. Jeho sledování můžete brát jako určitou formu experimentu, dopředu se dá jenom těžko odhadnout, jak na vás zapůsobí. 75% Zajímavé komentáře: mm, -ELFKA-, d-fens ()
Galerie (54)
Photo © Focus Features
Reklama