Veselé Vánoce přejí chobotnice

Volné pokračování skvělé rodinné komedie o dvou chobotničkách z plastelíny. Prvních 40 minut je neméně dobrých. Možná dokonce i lepších než celý první díl. Rodiče Holanovi se rozvádějí a vše chtějí půlit. Tomu chobotničky dopomohou a rozpůlí téměř celý jejich byt, klavír odnesou k Čertovce atd. Řádí podobně jako formeláci z jiného Polákova filmu A ZASE TA LUCIE! Pak jejich revírem začne být Národní divadlo, kde především vyděsí vodníka a Rusalku. Ten seladon z Rusalky byl parádní. Tohle vše se odehrává ještě v létě a vůbec to nekoresponduje název filmu. Změna ovšem nastane náhle přibližně ve 40. minutě a najednou tu máme po letní Praze (Čertovce a Národním divadlu) zimní Prahu a Vánoce. Od této chvíle už je to o hodně slabší. Chobotničky jakoby se už vyřádili a místo toho je pronásledují portugalští vědci z minulého dílu, kteří mimoto mluví plynně česky a jezdí autem s MPZ Francie. [10612. hodnocení, 95. komentář, 65%] (12.01.2020)

Nepodařenou letní dovolenou u moře střídají rozluka a přípravy rodičů na rozvod ve vánoční Praze (seriálový pobyt u dědečka na vesnici je přeskočen), kam se od moře přesouvají i vědci pátrající po chobotničkách. Zároveň je tatínek ustájen v karavanu na dvoře a místo jeho kamioňáckých eskapád sledujeme maminku zpívající v Národním divadle a děti besídkující ve škole. Druhý film tak výrazně ztrácí na výpravnosti a exotičnosti, což se snaží dohnat chobotničkovskou akcí a tak se v rámci rozvodového vyrovnávání vtipně řeže vše napůl a piáno se proletí z druhého patra do Čertovky. Navíc se jeden z vědců profiluje jako záporák, který jde tvrdě po chobotničkách. Asi za to může ten deficit exotiky, že mě dvojka baví míň. (02.08.2017)

Kdo by neměl rád vánoční klasiku o rozvrácené rodině před rozvodem, jejíchž dva smradi ukradli vzácný materiál profesionálním vědcům, aby si z toho postavili zelenou chobotnici s čepkou z mušle, místo aby se z toho stal zdroj energie, díky kterému by Praha nebyla závislá na kvótách energie daných sovětským svazem.. I když on by jim to pak asi stejně vzal Husák a postavil by si z toho malou sošku Lenina, která by házela blesky na imperialistickou Ameriku.. Ty smutné děti, které čelí nekončícím hádkám rodičů, ta pochmourná atmosféra rodiny v krizi, já si nedovedu představit film, který by lépe vystihl čas vánoc. Vlastně ano... ta prostitutka z prosluněné Kalifornie, kterou za pár tisíc dolarů prznil Richard Gere, to je ještě mnohem větší Ježíšek, u takových filmů prostě chceš nasávat kouzlo vánoc při pohledu na hořící svíčku a pojídat rybu bez hlavy, která zatím plave v polévce.. Ach.. když je čas vááánoc.. (24.12.2023)

nostalgické -5* Jako husákovo dítě jsem formelákům neunikl a naopak jsem se těšil na každou novou reprízu. Začalo to Lucií a pak přišly na řadu chobotničky. Tento fantaskní svět, který byl kombinací dětské a vědecké fantazie na mě působil kouzelně a formoval mě. Navíc to všechno působilo utopisticky i tím, v jakých reáliích se film odehrával. Přece jen německý životní styl byl na hony vzdálený tomu českému a při to tam hráli čeští herci ;-). Vlastně všechno co jsem napsal o Lucii, postrachu ulice bych mohl zkopírovat sem, což nechci. Má to hodně společného a hodně se toho opakuje, ale mě se to líbilo snad stejně. Chobotničky jsou možná akčnější díky komandu, co je hledá. Opět vznikl seriál a nebo dvoudílný fílm. A opět nostalgicky tomu nechám plný počet hvězd, a snad nebudu působit moc infantilně ;-). Nakonec přidám k pěti hvězdičkám mínusko kvůli nižší originalitě.  [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.12.2021)

O druhém dílu Chobotnic platí navlas to stejné, co o prvním. Rodiče se opět hádali a chobotničky to řešily po svém. Dodnes si pamatuji to rozkrajování nábytku a piana a můj smutný pocit u sledování. Až při opakování po mnoha letech jsem zjistil, že původně šlo o čtyřdílný seriál a dva filmy byly až poté. Ten jsem neviděl a ani nevím, zda tam nebylo něco vynecháno, proto jej nehodnotím. Doma jsem měl dokonce i knihu, kterou jsem ovšem dostal až po filmech a nikdy jsem neměl chuť a potřebu si ji přečíst. (22.02.2021)