Píseň za chudého chlapce

Tak som si zase raz pozrel jednu nasieraciu záležitosť z, ako inak, cirkevného prostredia. Pekný pohľad na to ako sa donedávna vychovával dobrý írsky katolík. Treba vám na to len jedného zakomplexovaného panica, ktorý bol ako sopliak bití a potrebuje si uľaviť na slabšom, jedného pederasta a skupinku ďalších, ktorí budú dokola omieľať typické "nič som nevidel, nič som nepočul" a celé to zabaliť do čiernych sután s bielymi goliermi, aby to budilo dojem krásnej katolíckej morálky. Keď toto všetko splníte, hor sa na výchovu 12 ročných chlapcov. Sem tam ich exemplárne zrežete do krvi... veď kto to kedy videl aby sa pred zrakom Boha bratia na vianoce objali... no fuj !!!! Týmto dosiahnete to, že z drobných pouličných zlodejíčkov vám vyrastú dobrí katolíci pre najvznešenejšiu organizáciu zvanú IRA, ktorí potom v mene Boha neváhajú strieľať a vyhadzovať do vzduchu svojich protestantských susedov. Darmo... pánbičkári vedia ako na to. (03.11.2013)

Íri zase prekvapili, a predostreli ďalší film (pred tým Padlé ženy ) z prostredia nápravnovýchovného zariadenia riadené cirkvou. Dojímavý príbeh o "živote" chlapcov v polepšovni, o despotizme vychovávateľov a ľudskom prístupe učiteľa k nim. Takéto inštitúcie existovali v Írsku do roku 1984.Na margo toho chcem iba podotknúť, že výchova (prevýchova) mládeže by nemala byť záležitosťou iba jednej inštitúcie ale celej spoločnosti. Jednoduchým zákazom sa zlo neodstráni. Na zlé veci treba poukázať a pranierovať. Len nedávno bola aféra v polepšovni v Hlohovci, kde pedagóg fyzicky týral chovancov. A čo taká "pani riaditeľka: kdesi v dedinke na Horehroní,ktorá týrala deti ? či dokonca škôlkárka , ktorej "pedagogické spôsoby: boli sprevádzané modrinami a šrámami na chrbte chlapčeka ? Či pani učiteľka, ktorá otehotnela s ôsmakom ? FUJ !j FUJ FUJJJJ !!!! (29.11.2015)

To je tak, když se v církvi ukáže, na jedné straně, debil a na straně druhé, dobrý člověk. Film totiž vypráví o jedné církevní škole, kde vládne jeden církevní hodnostář, který má k debilovi hodně blízko. Pak tam ale dorazí církevní učitel a církevní rozepře můžou začít. Důkaz toho, že víra není předmětem církve, ale lidí. Především ti jí dávají obraz, kterým církev žije. (09.05.2011)

Prehnitost cirkvi je dnes  velkym problemom. Ludia sa za meno "Boh" len schovavaju: MNo jo, cernoprdelnik tu podla mnohych cirkevnikov nie je na to, aby sa pacil ludom, ale aby ich neustale umravnoval a prilisna zhovievavost k farnikom nie je ziaduca. Vysokopostavene cernoprdelniky tvrdia, ze sluzba Bohu a Cirkvi je dolezitejsia nez laska k ludom. Ako vsak hovori jedno arabske prislovie "Svoje skutky za Bozie meno neschovas"  : 84 % (31.08.2022)

Píseň za chudého chlapce se mi nesmazatelně vryla do paměti a do srdce. Strhující, mrazivé a bolestné. Pocítila jsem při něm hanbu za to, co se tam dělo. A nejen v tomto zařízení. Všude, kde mohou tito lidé jednoduše využívat svého postavení a moci k ničení křehké dětské duše. Prožila jsem hluboké ponoření a ztotožnění s dějem a postavami. Film, při kterém jsem nenáviděla, milovala, plakala a přála si, abych se mohla přenést do děje a jakkoli jim pomoci. Třeba jen obejmout či pohladit. Těm klučíkům, kteří na tom temném místě, mezi chladnými zdmi mají jen jednoho přítele, kterým se stane Aidan Quinn. Člověk, který je snad jediným, který je bere jako lidské bytosti, a ne jako čísla v pořadníku. Učitel se díky svému přátelskému a lidskému přístupu stane trnem v oku určitým lidem. Nevidí v nich a nevnímá je jen jako problémové hochy a ztracence, ale chytré hochy, kteří jen nedostali šanci být lepšími. Ukáže jim, že i oni se jimi mohou stát. Hlavní zásada Bratra Johna a Maca je totiž zcela opačná. Ke svěřeným (podle vlastních Johnových slov) stvůrám, je třeba přistupovat s nejtvrdší možnou kázní. Hlavní vychovatelé v podání Iaina Glena a Marca Warrena (zde jsem si jeho výrazné tváře prvně všimla a zároveň tím objevila další britský talent) možná ke svým svěřencům i mají citový vztah, svou péči a starost však každý z nich projevuje svými vlastními, často drsnými a zvrácenými způsoby. V dětských hlavních rolích Liama Merciera a Patricka Delaneyho excelují mladí charizmatičtí herci, kteří své postavy ztvárnili neuvěřitelně vyspěle. Ukazují nám mladé klučičí tváře, příliš brzy však postupně poznamenávané krutostí a strachem, které tak přecházejí až do dospělých rysů. Už ani nedokáží být veselými a bezstarostnými. Jejich dětství skončilo dříve, než vůbec mohlo začít, díky pasti, do níž se dostali. Vzala jim jejich dětské sny, odvahu a nevinnost. Závěrečné scény filmu jsou smutným a ničivým završením celého příběhu. Autentická hudba Richarda Blackforda ještě více dodává snímku hluboké pocity, které jsem při její melodii zažila. Intenzivní slzivé chvíle, jejichž vrchol nastal na konci a při závěrečných titulcích. A vážím si jich. Filmů, které by mne takto a tolikrát donutily k slzám, mnoho není. O tom také tento film je. Ne, o šťastném, bezstarostném dětství s prozářenými dny. Ale o slzách, bolesti a naději. O tom, co s člověkem udělá svět a lidé v něm, kteří nás můžou svými činy připravit o vše, díky čemuž už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Stále to budeme my, ale nějaká naše část bude pořád ztracena někde v dáli, daleko od nás, lapena na místě, odkud se nikdy nedostane... (27.08.2009)