Píseň za chudého chlapce

Íri zase prekvapili, a predostreli ďalší film (pred tým Padlé ženy ) z prostredia nápravnovýchovného zariadenia riadené cirkvou. Dojímavý príbeh o "živote" chlapcov v polepšovni, o despotizme vychovávateľov a ľudskom prístupe učiteľa k nim. Takéto inštitúcie existovali v Írsku do roku 1984.Na margo toho chcem iba podotknúť, že výchova (prevýchova) mládeže by nemala byť záležitosťou iba jednej inštitúcie ale celej spoločnosti. Jednoduchým zákazom sa zlo neodstráni. Na zlé veci treba poukázať a pranierovať. Len nedávno bola aféra v polepšovni v Hlohovci, kde pedagóg fyzicky týral chovancov. A čo taká "pani riaditeľka: kdesi v dedinke na Horehroní,ktorá týrala deti ? či dokonca škôlkárka , ktorej "pedagogické spôsoby: boli sprevádzané modrinami a šrámami na chrbte chlapčeka ? Či pani učiteľka, ktorá otehotnela s ôsmakom ? FUJ !j FUJ FUJJJJ !!!! (29.11.2015)

Tohle není žádná obecná škola. I když se občas najde nějaká dobrá duše, pořád zde budou sadistické svině, které buď nikdy, anebo příliš často zakusily bolest, jakou způsobují svým svěřencům. Bít chlapce koženým páskem přes obličej, tomu se říká špatná výchova a nezbývá doufat, že se najde nějaký princ bez království, který – i za cenu vlastního utrpení – otevře ostatním oči. A pak z toho logicky bude skandál v katolické škole. Píseň za chudého chlapce není prvním ani poslední filmem, který se zaobírá nekalými praktikami některých „bratrů“ v různých nábožensky orientovaných školách, čím se tedy liší od ostatních? Řekněme, že odlišnost není nezbytnou součástí úspěchu. :-) Snadno odhadnete, která postava se ve které chvíli zachová jakým způsobem a kam celý film směřuje (těch posledních pár vteřin jsem však stejně byl napjatý jako struna). S trochou nadsázky můžeme hovořit o dobře zrežírovaném klišé. Scény veselejší jsou umně střídány s těmi méně veselými až depresivními. Na naše emoce není příliš naléháno, tak nějak se očekává, že přijdou samy. V mém případě skutečně přišly, film mě i díky věrohodným hereckým výkonům záhy vtáhnul a emočně vyždímal do úplného dna. Místy je to celkem drsné a po skončení se asi nebudete cítit úplně svěže, ostatně jako po málokterém irském, či Irskem poznamenaném filmu (Moje levá noha, Krvavá neděle…). 85% (17.02.2008)

Jak se zdá, měla Římská církev v Irsku, díky svým velkým zásluhám při národním obrození, dlouhá léta pozici nezpochybnitelné a nekritizovatelné ideologické vůdčí složky. Byly-li pak všechny námitky proti některé praxi církevních škol a ústavů odmítány, a ti, kteří s nimi přišli, znevěrohodnováni a někdy dokonce postihováni, bylo to jen otázka času, kdy bude tato výsadní pozice zneužita. On ten film nakonec vypadá, že končí jaksi smírně, navzdory tomu, že jeden chlapec je mrtev, mnoho jiných si nese do dalšího života trauma a pachatelé jsou vcelku nepotrestáni, leč není tomu zcela tak, ono zde dochází k dvojímu nabourání toho výsadního církevního postavení. Jednak film ukázal to, že když je ústav církevní, neznamená, že je automaticky lepší a jeho vychovatelé automaticky mravnější, a pak zde paradoxně učitel - španělský interbrigadista (tedy socialista, anarchista či dokonce komunista), koná práci, kterou by měli dělat kněží, totiž probouzí v chovancích duši. (20.12.2014)

Nevím, jak moc věřit extrémnosti násilí a zneužívání ze strany dvou bratrů v kápi - trochu se bojím, že to bití bylo přehnané. Ale co já můžu vědět. Zasáhlo mě to docela silně a je jedno, jestli to tak opravdu bylo. Náboženství je totiž jedno z největších zel na světě a lidi by měli přestat být blbí a úplně ho vymýtit. Dělá totiž z lidí kretény a v tomhle případě i sadisty a zvrhlíky. A tak když přijede irskej Igor Hnízdo, možná by se mohlo něco změnit. Církev ale zůstává němá a stojí opodál, tiše souhlasíc s ponižováním a zavržením dětských duší. Takže boji učitele i chlapců s tímto monstrem držíme palce a víme, že to spěje k nečemu moc moc špatnému. Dojalo mě to. Teda až na ten českej dabing. (24.09.2019)

To je tak, když se v církvi ukáže, na jedné straně, debil a na straně druhé, dobrý člověk. Film totiž vypráví o jedné církevní škole, kde vládne jeden církevní hodnostář, který má k debilovi hodně blízko. Pak tam ale dorazí církevní učitel a církevní rozepře můžou začít. Důkaz toho, že víra není předmětem církve, ale lidí. Především ti jí dávají obraz, kterým církev žije. (09.05.2011)