V pasti

První řada je velice dobrá. Atmosféra sněhové bouře a postupné rozktývání faktů dělá svoje. Za jedinou špatnou věc snad lze považovat nechání volných konců. Scénář totiž použil k bohatosti děje několik postav a linek, které jsou ve výslednu zbytečné a nedotažené (cokoli ve spojitosti s trajektem). Druhá řada se “rozjela” ve všech směrech a ničemu to neprospělo. Tím jak se zlepšilo počasí, rozbředl i celý děj. Některé zvraty jsou doslova debilní a nedávají smysl. Posledních pár epizod obzvlášť. Samo o sobě je druhá řada stále solidní práce, ale v kontextu s první řadou je ten propad přiliš vidět. (04.07.2020)

Islanďané, stejně jako většina skutečně rodilých seveřanů, jsou podle mého elitou lidstva, zatímco za spodinu považuji vše od El Pasa po Patagonii, Afriku pak vůbec nezačleňuji v porovnání. Morální kvalitu národa určuje víc než-li co jiné míra násilných trestných činů, respektive jejich co nejminimálnější zastoupení v životě občanů země. V téhle sérii se charakter severu prokazuje dvojím způsobem. Jednak tím pozitivním ve smyslu citlivého, lidského a seversky uvěřitelného ztvárnění postav příběhu, druhdy pak i maličko negativním ve smyslu, že i ti zlí mají v sobě dost citu a výčitek na to, abyste z nich měli pocit adekvátní vrahům skutečně temného thrilleru, o nějž se tvůrci místy snaží a to ne zcela úspěšně. Pokud jsem ale seriál dosledoval do konce, je to ode mne už samo osobě projevem uznání. Pomohla k tomu určitě i zvláštní pseudoromantika prostředí sněhu a odříznutí od světa, příjemně patetická ve své podstatě a hlavně pak herci, k nimž se poměrně snadno přimknete a to je to nejzásadnější. Pokud jde o scénář, i ten je silnější v dialozích rodinných svárů, nevěr-(bylo jich trochu moc, ne?)-, rozepří či usmíření, než v hlavní kriminální rovinně, která je sice solidní-(až na klasicky debilně vyhrocený závěr)-ale ani neudiví požadovanou kombinací logického překvapení. Klasický mustr, spiknutí, kdy ze všech podezřelých jsou v tom skoro všichni i namočeni, byl očekávatelný. Nicméně pořád je třeba uznat, že Ófærð napětí vlastní a umí jej ve správných dávkách i předat. Výtka míří jen k úplnému závěru s Maggim, mrazákem, který jako by vzalo do ruky hollywoodské hovado a v cestě za vyhroceností ztratilo soudnost. 80% (10.08.2016)

Na jednu stranu se mi líbilo, jak je to pojato - pomalé, do jisté míry takové klidné, ale asi tak jako pomalu se valící lavina z bahna. Nakonec to dovede semlít, hlavně proto, že jsou zde scény, které rozhodně nejsou pěkné na pohled. Ale dějově mě to prostě nedokázalo nadchnout a prostě jsem to tak nějak sledoval bez skutečného zájmu. (21.12.2017)

Silný severský thriller, který splňuje veškeré parametry severských detektivek a k tomu má slušnou přidanou hodnotu v podobě nekonvenkčních postav a vynikajících herců. Andri mi byl po většinu série nesympatický, ale postupná gradace mě donutila otočit, ačkoliv stále vede ultrasympatická Hynrika. Scénář je geniální, první série má dostatek dílů, není na sílu natahovaná a cliffhangery zde působí přirozeně. První epizody jsou trochu pomalejší, ale pokud u toho člověk vydrží, je mu naservírován jeden z nejvýjimečnějších severských televizních počinů všech dob. (17.02.2018)

Sice zima jak v mrazáku, ale zbytek skoro perfektní. Další, tentokráte islandská, seriálová bombička, která zahřeje hlavně na duši. Spletitý případ, který se vlastně táhne několik let dozadu, pár mrtvých, možná víc podezřelých, než obyvkle a pak už jen tři stateční policisté, kteří téhle zapeklité záhadě musí přijít na kloub. Nebudou to mít sice vůbec jednoduché, ale pokud budou úplně nestranní, pevně věřím tomu, že to nakonec vyřeší. I kdyby měli dát pár výstřelů do vlastních řad... (09.05.2016)