V pasti

Všichni tady na ČSFD vzdycháme nad slabou úrovní českého krimi-seriálu a jako příklad často uvádíme severské země, které dokážou přitáhnout diváka mrazivou atmosférou, napětím a syrovostí. Tohle všechno je pravda, ale neudělá za ně půlku práce to klima? Když v malém městečku na Islandu udeří sněhová bouře, odřízne jej od zbytku světa tak, že nikdo nemůže odjet ani přijet, je zaděláno na pořádné drama. A když se právě v onen den najde torzo těla po brutální vraždě jde už pak všechno samo. Takovou situaci u nás nenatočíte ani za nic na světě! 9 dílů jsem chrochtal blahem a těšil se na rozuzlení v poslední části. Ta však byla podle mého názoru nezvládnuta. Hlavně ta pasáž ve fabrice na ryby byla špatná a nelogická. Nechci " spoilerovat", ale policie jde na nebezpečného zločince beze zbraně, zločinec chce zdrhnout, ale odloží pušku a utíká jen s nožem a dva chlapi si v mrazáku všimnou protipožárního čidla až když jsou zmrzlí na kost. Škoda, jinak by to bylo za 5! (14.06.2016)

Islanďané, stejně jako většina skutečně rodilých seveřanů, jsou podle mého elitou lidstva, zatímco za spodinu považuji vše od El Pasa po Patagonii, Afriku pak vůbec nezačleňuji v porovnání. Morální kvalitu národa určuje víc než-li co jiné míra násilných trestných činů, respektive jejich co nejminimálnější zastoupení v životě občanů země. V téhle sérii se charakter severu prokazuje dvojím způsobem. Jednak tím pozitivním ve smyslu citlivého, lidského a seversky uvěřitelného ztvárnění postav příběhu, druhdy pak i maličko negativním ve smyslu, že i ti zlí mají v sobě dost citu a výčitek na to, abyste z nich měli pocit adekvátní vrahům skutečně temného thrilleru, o nějž se tvůrci místy snaží a to ne zcela úspěšně. Pokud jsem ale seriál dosledoval do konce, je to ode mne už samo osobě projevem uznání. Pomohla k tomu určitě i zvláštní pseudoromantika prostředí sněhu a odříznutí od světa, příjemně patetická ve své podstatě a hlavně pak herci, k nimž se poměrně snadno přimknete a to je to nejzásadnější. Pokud jde o scénář, i ten je silnější v dialozích rodinných svárů, nevěr-(bylo jich trochu moc, ne?)-, rozepří či usmíření, než v hlavní kriminální rovinně, která je sice solidní-(až na klasicky debilně vyhrocený závěr)-ale ani neudiví požadovanou kombinací logického překvapení. Klasický mustr, spiknutí, kdy ze všech podezřelých jsou v tom skoro všichni i namočeni, byl očekávatelný. Nicméně pořád je třeba uznat, že Ófærð napětí vlastní a umí jej ve správných dávkách i předat. Výtka míří jen k úplnému závěru s Maggim, mrazákem, který jako by vzalo do ruky hollywoodské hovado a v cestě za vyhroceností ztratilo soudnost. 80% (10.08.2016)

Když už státní bankrot proslavil islanďany v roce 2010 po celém světě, ani náhodou neusnuli na vavřínech a naopak se rozhodli o pět let později z toho, že Island zná celý svět, vytěžit co nejvíc. A tak vznikl Trapped - taková zasněžená zabíjačka, polda u ledu a pár zločinců, kteří se ocitli v pasti. V podstatě civilní zločin(y), civilně zahrané, co si lze přát víc? (30.05.2016)

Jako islandská odpověď na současnou oblibu skandinávských kriminálek, je seriál V pasti pro mě naprosto skvělou záležitostí. A co více, vnímám ji tu asi jako to nejlepší, co jsem od skandinávských kriminálek měl zatím možnost vidět. Island se tady opravdu vyšvihl. Jejich nejúspěšnější současný režisér Baltasar Kormákur tu dal dohromady nejlepší partu islandských herců a hereček, obalil to hodně solidním a naprosto uvěřitelným scénářem, který se nesnaží zbytečně šokovat a celé to posadil do prostředí nejmenovaného městečka na východě Islandu. To samo o sobě slibuje hodně. Především ale okamžitě překvapí tím, kolik věcí k rozkrytí tady to městečko o sotva tisícovce obyvatel skýtá. Tomu by jeden nevěřil. Musím tedy říct, že tento nejdražší islandský filmový projekt si pozornost opravdu zaslouží. Kriminálka jak z partesu! (14.01.2018)

Kriminálky většinou moc nesleduji, ale v případě nákladného islandského televizního projektu V pasti jsem protentokrát udělal výjimku, protože k Islandu mám velmi vřelý vztah. A udělal jsem dobře, protože mrazivě tísnivé kriminální drama, které rozplétá zamotané vztahy uprostřed blizardu, v městečku (a státě), kde vraždy nejsou úplnou samozřejmostí, mě vtáhlo velmi rychle do děje. Chytře schovává rozuzlení hlavního vraždícího motivu až do samého závěru, a i když jisté náznaky mazaní milovníci kriminálek začnou tušit někde uprostřed série, já osobně jsem byl až do závěrečných dvou dílů držen v mrazivé nevědomosti. Podmanivá kamera, úchvatná severská hudba, skvělé záběry i výteční herci v čele s Olafurem Olafssonem, který je vážně velký sympaťák. Islandská státní televize udělala dobře, že tento finančně náročný projekt natočila a následně prodala do Evropy, protože přesně takový styl kriminálek teď na starém kontinentu (a také v ČR) hodně táhne. A koukám, že se objevila i druhá série, tak už teď se těším na pokračování. (09.02.2018)