V pasti

Poctivá pomalá kriminálka. Vyšetřování dává smysl a celý případ je příjemně civilní. I když je to z chladného severu, emoce to dokáže rozproudit bez větších potíží. K tomu skvělým výkonem pomáhá Ólafur Darri Ólafsson. Svým totálně antiholywoodským vzezřením ovládne celej seriál a i když je to chlap jak hora, cejtíte, že je i citlivej. Fakt nečekaně dobrej seriál, Kormákur si může blahopřát. (04.02.2018)

Fortitude po islandsku. Pro fanoušky amerických seriálů to může být trochu šok, protože seriál vědomě polidšťuje všechna akční klišé. Policisté tápou, dělají chyby a kloužou po ledu, všechny vraždy a nehody nejsou dílem inferiálních zrůd, ale obyčejných lidí, kteří se prostě - vinou okolností nebo vlastních ambicí - ocitli v bezvýchodném postavení a začali kousat kolem sebe. V několika místech ta umírněnost trochu zpomaluje děj, místy je dokonce směšná, ale celkově dokonale ladí s atmosférou seriálu, a vlastně i islandskou mentalitou. Ssoni jedou. (28.06.2016)

Co mě hned v prvním díle zarazilo byla výška islandských herců. Ačkoliv má Ólafur Darri Ólafsson 194 cm, nějak výrazně ostatní nepřevyšoval. Skoro každý chlap tam má k metru devadesáti. Čím je tam sakra živěj?:-) To chci taky. Moc se mi líbila úsporná mluva obyvatel městečka (Obzvláště to vyniklo ve srovnání s Money Heist, který jsem viděl nedávno). Vůbec celý seriál působí střízlivě a nenápadně. Nejedná se o žádné hledání geniálního zločince, s překombinovaným dějem a málo uvěřitelnými zvraty. Trapped působí jako docela uvěřitelný příběh, který staví na pečlivě vybudované atmosféře až klaustrofobicky působící zimy, výborně použité hudbě a DOKONALE gradujícím ději. První dva tři díly jsou vlastně celkem nudné, ale pokud divák vydrží, tak ho s velkou pravděpodobností Trepped pohltí. Hlavní hrdina je rozhodně originálním prototypem detektiva, který svou nemluvností a vzhledem medvěda brtníka působí stejně jako celý seriál velmi podmanivě. Pod zdánlivým klidem podpořeným minimalistickým herectvím dodal Ólafur Darri Ólafsson své postavě emoce, které divák spíše cítí, než že by je viděl. Žádná rozmáchlá gesta a afektované chování. Andri jako by zhmotňoval celé městečko - ledový klid, pod kterým však bublají jako horké islandské prameny silné emoce a staré křivdy. Mistrovský herecká výkon. Seriál je však plný zajímavých postav. Za vyzdvihnutí určitě stojí Þorsteinn Gunnarsson jako tchán hlavního hrdiny a herecký představitel Maggiho. Tak smutně působící dítě, které v člověku vyvolává touhu jít ho okamžitě obejmout, jsem už dlouho neviděl. Poslední díl nevyvolává ani tak depresi, jako spíše jemnou zasmušilost a přání, aby všichni ti ztrápení lidé byli aspoň chvíli šťastní. (20.12.2020)

Každá séria má svoju ojedinelú tvár, pričom má ale celý seriál ako celok taktiež svoj vlastný charakter, vďaka ktorému sa oddeľuje od bohatej a kvalitnej severskej konkurencie. Skôr sme zvyknutí na ženskú predstaviteľku v hlavnej úlohe vyšetrovateľky, čo osobne preferujem, avšak Ólafur Darri je tak skvelý, že by bola škoda ho využiť "iba" ako prihrávača kolegyni. Prvá séria je plná snehu a vetra, až sa musíte zababušiť do perín aj v horúcom lete, neskôr sa síce trochu oteplí, avšak chlad zostáva, pretože sme už raz na Islande. Kritizovaná záverečná séria lepšie funguje zrejme až na druhýkrát, takže tie modré čísla pri nej neberiem príliš vážne. Nechýbajú ani obligátne klišé a logické lapsusy, ale ako som už viackrát spomínal, bez nich by to skrátka nebolo ono, tá opakujúca sa prihoretosť polície dokáže občas poriadne nakopnúť dej a zvýšiť tempo. (04.10.2023)

Opravdu ti závidím. / Proč? / Nepocházíš z tohoto města. Nemusíš se dívat do té propasti. Ófærð navazuje na dlouhou tradici filmů a seriálů přibližujících bezedné hrůzy maloměsta - místa, z něhož se těžko uniká, i když právě nezuří sněžná bouře či nepadají laviny. Pod povrchem rustikální idyly tlí rašelinné vrstvy podrazů, zločinů, zvrhlostí, malosti a těl. A když se hnilobné plyny nashromáždí v jisté hraniční hustotě, někoho odkráglují a v různém stupni rozkladu vyplave úplně všechno. V takové chvíli by se jeden nejraději okamžitě přestěhoval do alespoň středně velkého sídla, třeba Reykjavíku. Možná není důvod vše srovnávat s Twin Peaks, ale zde opět nutno: Jde v počátku o mrtvou dívku, falešná obvinění, oheň, který s leckým leckam zajde. I zde je hotel, menší podnik na zpracování ryb a stopy vedoucí vysoko; nikoliv snad až kamsi do temného iglů, ale skoro. A mistr vikingských žalozpěvů místy cituje Angela Badalamentiho doslovně. Fascinující zjištění, že drsní Islanďané si ani v tom nejhorším počasí nezapínají bundy. (15.12.2019)