V pasti

Po čtyřech dílech mám toho policejního medvěda Andriho ráda, tam by se snad ani nikdo jiný nehodil do toho počasí, kde je mně zima i v obýváku, když se na to dívám, ale oni to tam berou jako my u nás léto, pokud možno bez čepice a rukavic. Scénář mně zatím vyhovuje i když se dá tušit jakým směrem se to bude odebírat, ale je to proložené ještě jinými komponenty, které tuhle kriminálku osvěží a atmosféra je vážně silně mrazivá, to vám zaručuji. Já tam tedy nejedu........takže uvidíme dál......a jsem na konci seriálu z Islandu, který i přes tu příšernou zimu nakonec i to slunko prosvitlo. Ale asi né v těch duších, které tam působily záporně. Mnozí z těch mála osob se mně staly bližší a některé zkraty jsem do určité míry dokázala pochopit. Jde o velmi solidní nářez z Islandu a já si ještě rozmyslím, jestli tu špriclíčku nezvednu o level nahoru, uvidím jak to ve mně dozraje. (08.05.2016)

"Vtedy sa ma zmocnil Satan." Scenár je pomerne predvídateľný (hoci treba uznať, že som si celý čas myslel, že ide o XYZ a nakoniec išlo o ZXY) a postavy sú vcelku nezaujímavé. Ale veľa tomu dáva ústredný prípad (telo vylovené z mora a zbavené končatín, proste je to poriadne desivé, mrazivé a creepy), sympaťák Andri a pochmúrne severská atmosféra. Nájdu sa logické diery, WTF správanie postáv (policajtka z bezpečne zamknutej miestnosti "vyslobodzuje" chlapca, ktorý sa následne kvôli tomu stáva rukojemníkom) a naťahovanie príbehu. Avšak inak prevláda skôr spokojnosť, než nespokojnosť. 70 %. (18.11.2016)

Už dlouho se mi nestalo abych byla po skončení seriálu tak smutná. Dolehlo to na mě jako šutr. Skvěle napsaná, zahraná a natočená krimi. Nikde žádný vyšinutý zločinec, jen jedna malá zafujaná vesnice a její hříchy. Poslední dva díly tnou do živého, odkrývají motiv, ale zároveň nabízí mnoho otázek na které nejsou jednoznačné odpovědi. V centru všeho stojí hlavní detektiv "Andri" ve své nekonečné samotě. Kdyby šlo dát 10, dám 10. (11.02.2018)

1. série: Muzika může být skvělá, výprava může být s kamerou a sceneriemi dokonalá a skvěle atmosférická. Můžete mít hodně. Ale pokud nemáte jednoduše příběh, tak se moc daleko nedostanete. Není to tak nějak všechno. Kdybych se chtěl dívat na hezkou přírodu zapnu si novější Zázračnou planetu. Jakoby samozřejmě, on zde příběh byl. Ale pro mne to spíše bylo plácání se od ničeho k dalšímu ničemu, co pro mne vedlo k jednomu z nejzdlouhavějších zážitků mezi seriály za poslední dobu. Už první díl mne nijak neoslovil a poté, když se příběh ani nijak nikam nedostával, tak mi bylo jasné, že skákat radostí asi nebudu. Ať už za tím můžou stát jakákoliv jména, tak i přesto mi stále připadá, že jakákoliv produkce z Islandu je pro mne kupodivu fatální. A to v tom smyslu, že mi to nepřináší žádný zážitek ani zdaleka. Spíše bych to nazval otravnou a brutální nudou. Zde zcela jasně promlouvá subjektivita, jak jinak, jako vždycky. Ale nic to nemění na faktu, že pro mne tato událost byla politováníhodná. Druhá série je odložena s tím, že není na Netflixu. Až bude... dám tomu novou a druhou šanci. Ale nevstupuji do toho s nadšením. Spíše s odporem, že i Georg Simon Ohm se obrací v hrobě. (12.08.2019)

Opravdu ti závidím. / Proč? / Nepocházíš z tohoto města. Nemusíš se dívat do té propasti. Ófærð navazuje na dlouhou tradici filmů a seriálů přibližujících bezedné hrůzy maloměsta - místa, z něhož se těžko uniká, i když právě nezuří sněžná bouře či nepadají laviny. Pod povrchem rustikální idyly tlí rašelinné vrstvy podrazů, zločinů, zvrhlostí, malosti a těl. A když se hnilobné plyny nashromáždí v jisté hraniční hustotě, někoho odkráglují a v různém stupni rozkladu vyplave úplně všechno. V takové chvíli by se jeden nejraději okamžitě přestěhoval do alespoň středně velkého sídla, třeba Reykjavíku. Možná není důvod vše srovnávat s Twin Peaks, ale zde opět nutno: Jde v počátku o mrtvou dívku, falešná obvinění, oheň, který s leckým leckam zajde. I zde je hotel, menší podnik na zpracování ryb a stopy vedoucí vysoko; nikoliv snad až kamsi do temného iglů, ale skoro. A mistr vikingských žalozpěvů místy cituje Angela Badalamentiho doslovně. Fascinující zjištění, že drsní Islanďané si ani v tom nejhorším počasí nezapínají bundy. (15.12.2019)