Gone to Earth

Emeric Pressburger a Michael Powell byli skutečně skvělé režisérské duo a pro mě to dokazují v podstatě každým filmem. U snímku "Gone to Earth" netušíte, co vlastně máte čekat, ale když to pochopíte, uvědomíte si, že tihle dva melodrama prostě povýšili na něco neskutečně silného a emotivního, nikoli podbízivého. Konec s vámi dovede zamávat. (26.11.2016)

„Divoženka nezkrocená, lišku k ňadrům tiskne. Říčná, divá, vdavekchtivá... než ji osud stiskne.“ VRK. Zvířecí symbolikou a magií šmrncnuté drama o ženách a lovcích, aneb liška nepatří do psí boudy a bosá bosorka pod čepec. Nebožka matka kočovná cikánka, otec divous co chová včely, stlouká rakve, opilý preluduje na harfu a zpívá si jako když pes vyje. A pak má být dcera normální :-). PRAGMATICKÉ OKÉNKO: [][] Hazel si místo druhých šatů měla raději koupit své první boty. Neměla by „nohy samý puchýř“ a nehupsnula by do bryčky k urozenému vošoustovi, trpícímu nezvladatelným loveckým pudem a krizí středního věku. [][] Alfasamec měl mužný knír, zámek, sklep s vinotékou, ego až na půdu a v přízemí i truhlu plnou dámských šatů. Paráda! Sokem mu byl seriózní pastor, přicházející s nabídkou kvalitního manželství (taky dobrý), křtu v jezírku s lekníny a zárukou cudných polibků místo sexu. Hm. Hazel své dilema mezi libidem a mravopočestností vyřešila šalamounsky a typicky žensky: „Nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu!“ A co na to starý rozčepýřený sluha s pohledem výra ušatého, obrovskými licousy a obočím dvakrát hustějším než Brežněv? Jen lamentuje: „Já to říkal! Příliš divoká.“ Ovšem coby kořist zajímavá. Čtyři lovecké psy za ní vypouštím. (04.08.2024)

No, neco takoveho jsem jeste nevidel. Ze zacatku jsem myslel, ze je to snad nejaka fantasy, pak to chvili vypadalo jako pohadka, a nakonec se ukazalo, ze jde nejspis o nejake romanticke melodrama s tragickym koncem. Dalsi velmi zvlastni divacky zazitek (obzvlast zacatek a uplny zaver je opravdu podivana...). (06.11.2008)

"Will you be three for dinner or one?" Prírodne založená a permanentne bosonohá milovnica líšok Hazel je dievča na vydaj, záujem o ňu javia živočíšne dominantný prostopášnik z radov nižšej šľachty Jack a všeobecne vážený miestny pastor a mamičkár Edward. Duchovnému sa ju síce podarí pojať za manželku aj pokrstiť, no Jack, arogantne vyžarujúci libido v jazdeckom obleku, tiež nie je úplne bez šance. Nerozhodná dievčina so sklonmi k poverčivosti po zosnulej cigánskej matke robí pochybné rozhodnutia a platí za ne cenu. Chvíľami mi príbeh odohrávajúci sa koncom 19. storočia pripadal ako povesť alebo rozprávka o čiernom poľovníkovi, chvíľami ako brontëovská romantická klasika. To všetko v solídnej kostýmovej výprave s bujnými dobovými kotletami v pestrých technikolorových farbách aj napriek dĺžke rozhodne nenudilo a zaslúži si zamknutie dverí na oddelenej spálni na štyri západy. PS: Herecky ma popri ústrednej trojici najviac zaujal sluha Hugh Griffith. "I have not recieved tartlets, I am not thankful." (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) (05.04.2024)

Tento melodramatický snímek se mi pod kůži nedostal, žádná z postav mi blíž k srdci neproklouzla.. Hlavní ženská postava mi nesedla, nedokázala jsem jí uvěřit a v podstatě jsem ani nevěděla čemu věřit, když ona sama byla bloudící ovcí.. Pro mě o žádný milostný trojúhelník nešlo, manžel byl slušňák až za hrob a toho druhého muže ovládala touha po sexu a touha po ženě, kterou nemůže mít, opravdovou lásku či skutečný vztah dvou dospělých milujících se lidí jsem v tom nenašla.. P.S. V mnohém souhlasím s kolegou Krtkem a chválím jeho komentář, hezky napsaný. A poděkování Willymu za rozšiřování filmových obzorů. (08.04.2024)