Gone to Earth

Hazel, milá, krásna, nerozhodná. Hoci vedela, že Edward je dobrák a pre jej čistú dušičku by bol ten pravý, záľubila sa do zlého chlapca Reddina. Poradiť jej nemal kto a so svojou nezávislou povahou, by si radiť ani nedala. Jej naivná nerozhodnosť ma rozčuľovala. Pekná bola jej priam osudová láska k prírode a všetkému živému, zvlášť ku líške Foxy, ktorú vypiplala od malička.  Neskoro však pochopila, kto je dobrý a kto zlý. (11.04.2024)

Emeric Pressburger a Michael Powell byli skutečně skvělé režisérské duo a pro mě to dokazují v podstatě každým filmem. U snímku "Gone to Earth" netušíte, co vlastně máte čekat, ale když to pochopíte, uvědomíte si, že tihle dva melodrama prostě povýšili na něco neskutečně silného a emotivního, nikoli podbízivého. Konec s vámi dovede zamávat. (26.11.2016)

"Will you be three for dinner or one?" Prírodne založená a permanentne bosonohá milovnica líšok Hazel je dievča na vydaj, záujem o ňu javia živočíšne dominantný prostopášnik z radov nižšej šľachty Jack a všeobecne vážený miestny pastor a mamičkár Edward. Duchovnému sa ju síce podarí pojať za manželku aj pokrstiť, no Jack, arogantne vyžarujúci libido v jazdeckom obleku, tiež nie je úplne bez šance. Nerozhodná dievčina so sklonmi k poverčivosti po zosnulej cigánskej matke robí pochybné rozhodnutia a platí za ne cenu. Chvíľami mi príbeh odohrávajúci sa koncom 19. storočia pripadal ako povesť alebo rozprávka o čiernom poľovníkovi, chvíľami ako brontëovská romantická klasika. To všetko v solídnej kostýmovej výprave s bujnými dobovými kotletami v pestrých technikolorových farbách aj napriek dĺžke rozhodne nenudilo a zaslúži si zamknutie dverí na oddelenej spálni na štyri západy. PS: Herecky ma popri ústrednej trojici najviac zaujal sluha Hugh Griffith. "I have not recieved tartlets, I am not thankful." (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) (05.04.2024)

„Divoženka nezkrocená, lišku k ňadrům tiskne. Říčná, divá, vdavekchtivá... než ji osud stiskne.“ VRK. Zvířecí symbolikou a magií šmrncnuté drama o ženách a lovcích, aneb liška nepatří do psí boudy a bosá bosorka pod čepec. Nebožka matka kočovná cikánka, otec divous co chová včely, stlouká rakve, opilý preluduje na harfu a zpívá si jako když pes vyje. A pak má být dcera normální :-). PRAGMATICKÉ OKÉNKO: [][] Hazel si místo druhých šatů měla raději koupit své první boty. Neměla by „nohy samý puchýř“ a nehupsnula by do bryčky k urozenému vošoustovi, trpícímu nezvladatelným loveckým pudem a krizí středního věku. [][] Alfasamec měl mužný knír, zámek, sklep s vinotékou, ego až na půdu a v přízemí i truhlu plnou dámských šatů. Paráda! Sokem mu byl seriózní pastor, přicházející s nabídkou kvalitního manželství (taky dobrý), křtu v jezírku s lekníny a zárukou cudných polibků místo sexu. Hm. Hazel své dilema mezi libidem a mravopočestností vyřešila šalamounsky a typicky žensky: „Nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu!“ A co na to starý rozčepýřený sluha s pohledem výra ušatého, obrovskými licousy a obočím dvakrát hustějším než Brežněv? Jen lamentuje: „Já to říkal! Příliš divoká.“ Ovšem coby kořist zajímavá. Čtyři lovecké psy za ní vypouštím. (04.08.2024)

Gone to Earth se nesmím - aspoň co do záměrů tvůrců - bát postavit na roveň všech těch Pých a předsudků, Rozumů a citů a dalších literárních i vizuálních děl pojednávajících o složitostech milostného života v 18. a 19. století, zvláště jste-li ženou; je to zkrátka typický reprezentant žánru, který nám ukazuje rigidní rituály dvoření a konvencionalizované vztahy, dobu, kdy díky primátu věci cti a víry málokoho zajímalo, co srdce skutečně cítí... Povrchní čtení snímku by mohlo podporovat ty doposud přežívající stereotypy, jakože žena nikdy neví co vlastně chce a že ze dvou nápadníků dá vždy přednost většímu hajzlovi, naštěstí tu máme lišku Foxy, která tuto vpravdě misogynní interpretaci koriguje - stejně jako se Foxy v závěru stává kořistí lovců, je i na srdce (a náklonost) jejího člověčího "dvojence" (mají podobnou povahu, a jak píšu, sdílí tentýž osud), divoženky Hazel de facto od začátku vypsán hon, její milostný zájem byl totiž od první minuty jejími nápadníky vynucován a manipulován. Co se týče filmového zpracování této situace, bohužel mi příliš nesedlo, i když film díky kostýmům a výpravě překypuje barvami (až na hranici kýčovitosti), působil na mě zoufale nevášnivě a studeně (ale možná to byl záměr, kde je vlastně v tomhle filmu skutečná vášeň, mezi Hazel a kým?). Největší problém za mě spočívá v castingu, všichni tři představitelé hlavních rolí (Jennifer Jones, David Farrar a Cyril Cusack) se mi jevili pro svou úlohu starými, svízelné je to hlavně u Jennifer Jones, v tváři Hazel se mělo zrcadlit mnohem více bezprostřednosti a naivity, jinými slovy "dětinskosti" (takhle v oné třicetileté tváři vidím už i nějaké ty životní zkušenosti). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 60 % (05.04.2024)