Afrikou na pionýru

Kokot drevený plechom pobitý byl již od jihoamerické výpravy dle mého soudu nejsilnějším článkem Přibáňovy party a s velkým natěšením jsem tedy vyhlížel jeho vlastní roud můví. Po zhlédnutí musím konstatovat, že žák překonal mistra, což jsem tak nějak očekával. Lebo toto bolo po všetkých stránkach veľmi dobré. (27.03.2020)

Méně organizované, jako poslední trabanti, ale za to v mnohem uvolněnější dobrodružné atmosféře. Marek Slobodník mi ze všech těch kluků z trabantí party přišel jako ten nejvíc pohodový a sympatický, takže samostatný film z vlastního dobrodružství velmi vítám. A jsem mile překvapen jak obsahovou stránkou, tak kvalitou zpracování a příjemným doprovodným komentářem. O páté hvězdě rozhodlo finální drama, které pro Marky určitě příjemné příliš nebylo, ale po stránce filmařské to bylo nečekané vyvrcholení a bylo fajn vidět, že všude existují nezištní lidé s ochotou pomoci i tam, kde by to člověk čekal nejméně. Paní Ester hluboká poklona. (14.06.2020)

Cesta na Pionýrech byla ještě chytlavější než všemi dosavadními trabanty, ale spíš to bude tím, že je to novější dokument, který má zas o něco lepší kameru a víc zkušeností účastníků. Jako vždy se dovíme relativně málo, ale koncept je spíš o svobodě, odvaze a dobrodružství. Tohle už jsou hodně silné 4 hvězdy. (24.04.2022)

V Africe mají parádní silnice! Ale jasný, jsou tam především "silnice" (vím, hodně málo uvozovek), těch je zatím podstatně více. Protože je to road movie, užijeme si je téměř stejně hojně, jako Pionýry. Téměř, Jawa má totiž prostor i když je zrovna mimo ně, pěkně na pokoji ubytovaná. Ale té okolní Afriky je tu více než dost, ať už jde o zvířata, památky či různé obyvatele. Vše je navíc podáno bez příkras, za což jsem moc rád. Co se pěti "bláznů" týče, ti by měli zkusit pořádat kurzy "Jak zvládat stresové situace", někdy byl jejich klid k neuvěření. Ono také co dělat, ale přesto klobouk dolů. Takže, nějakého vzájemného tření se nedočkáme, stejně tak se nedočkáme ani řešení vztahů, což se vzhledem k obsazení dalo tak trochu čekat. Za to se dočkáme mnoha fantastických záběrů jak ze země, tak z nebe a po řekněme pohodovém dění i velkého dramatu... ze závěru opravdu mrazí. Doufám v seriál, či další cesty/filmy. 80% (30.03.2020)

Jestli v trabantích filmech a seriálech někdo svým charismatem dokázal zastínit Dana Přibáně, byl to Marek Slobodník. Je tak celkem pochopitelné, že hlavní hvězdou spin-offu dokumentů se žlutým cirkusem je právě bezstarostný jezdec z Banské Bystrice. Film by se v podstatě obešel bez dalších cestovatelů (vyjma kameramana), kteří Slobodníka. Jejich přítomnost hlavně zvyšuje pravděpodobnost, že někoho zradí technika nebo zdraví (to první se děje neustále, to druhé hlavně v nečekaně dramatické poslední třetině). V paměti mi vzhledem k zaměření pozornosti primárně na Slobodníka, který je nejen vedoucím výpravy, ale také režisérem a scenáristou, neutkvěl nikdo další. Nijak to ale nebrání užít si profesionálně zpracovaný cestopis s přiměřenou délkou, svižným spádem a profi kamerou, která čtveřici, příp. pětici chlapů na motorkách snímá z tolika různých úhlů, že se navzdory podobnému prostředí nikdy nedostavuje pocit již viděného (záběry z dronu nejsou otravně nadužívané, jak je tomu v jiných podobných filmech). Hudba byla na oproti tomu můj vkus příliš „typicky africká“ a během některých záběrů ze slumů tón vyprávění přibližovala sociálnímu kýči. Po většinu cesty z Banské Bystrice ke Střelkovému mysu si ale film i díky odlehčenému komentáři udržuje švih a nadhled a dokonce bych řekl, že drží pohromadě líp (a má lepší rytmus) než poslední celovečerní trabantí jízda. O Africe se sice moc nedozvíte, ale edukace diváků myslím ani nebyla záměrem. Hlavní je užít si jízdu a pocit svobody, který film nabízí. Ideální materiál, pokud teď máte chuť někam vyrazit. 75% (29.03.2020)