Taková normální rodinka

Takovou normální rodinku jsem poprvé viděl v deseti letech a tehdy mi humor v ní provozovaný přišel opravdu vtipný a oslovoval mě. O deset let později jsem už cítil, že někdy balancuje na hranicích trapnosti a místy ji dokonce překračuje. Ve své době to byla určitě komediální bomba, protože následovala hubená 70. léta, kdy se spousta tvůrců musela odmlčet a tvorba upadla do podprůměru. Vedle řady předních komediálních herců přinesl seriál velkou hereckou příležitost Daně Medřické, která toho díky zákazům zase tak moc natočit nestihla. Až do současnosti jde o jeden z nejlepších českých sitkomů, ale to vzhledem k absenci tradice a nepočetnosti původní české tvorby není až taková pocta. Nicméně v porovnání se zahraničním průměrem obstojí určitě se ctí. Celkový dojem 60 %. (25.11.2007)

I při vědomí toho, že veškerá tvorba autorky scénáře (včetně této) je prolezlá (až malo) měšťáckými životními hodnotami z pohledu ženského (viz zpodobnění mužských postav, o nichž ve skutečnosti autorka nic neví). Nejvíce se tomuto náhledu vymaňuje v postavě babičky, která díky Marii Rosůlkové získává rysy téměř geniální. Druhou obdivuhodnou postavou (i herecky) je Jiřina Šejbalová, ženského cynismu najdeme obecně dosti poskrovnu. (28.12.2013)

Mínusy: Někdy byla nadsázka trochu přes a tetičino zbrklé rozhodnutí se musí rychle přejít. Navíc sebou navzájem manipulovali (Výročí a Škola manželů). A dneska se ve filmech děcka už takhle nepohlavkujou… Plusy: …ale srdeční záležitost. Celé přestřelky si pamatuju zpaměti. Za další doklad, že dobrý režisér dokáže i ansámbl různých hereckých naturelů podřídit celku, ve kterém nikdo nepůsobí nepatřičně. Navíc měl mimořádně šťastnou ruku ve výběru herců, kteří v češtině umí skutečně hrát, ba i přehrávat ("Milostivá paní, já musím protestovat. Ať vám kdokoli řekl, že se oddávám karbanu… že hýřím, pěkně prosím… tak hrubě, hrubě porušil pravdu. Ba přímo v hrdlo lhal!"). Hodnocení: 94%. (26.02.2021)

Jedním slovem: skvost. Je-li něco prvním českým sitcomem, je to tento miniseriál a, jak už to tak u podobných českých komediálních záležitostí z éry černobílého filmu bývá, vtipný scénář s plejádou českých herců "klasické generace" vyústil v téměř dokonalou záležitost. Obsazení ostatně hovoří samo za sebe a fenomén mezigeneračního soužití znají naši předkové z éry socialismu víc než dostatečně. (23.06.2010)

Paní Němotová, jak zní úřední příjméní autorky nezapomenutelného klasického komediálního seriálu, oslavila loni své devadesátiny. Od data zrození plodu jejího dívčího mládí již tehdy uplynula dlouhá tři desetiletí. Na lehce zpleveleném luhu dívčího čtení vykvetla orchidea, která omamuje dodnes. Omamuje a strhává. Omšelé rčení, že není velkých a malých rolí, ale že jsou pouze velcí a malí herci, lze v tomto případě bez obav doplnit i o jména ostatních tvůrců. Nezapomenutelné kreace pábících žen a mužů prokazují, že hrabalovský přínos do české kultury není zdaleka omezen na jméno tohoto literárního velikána. Děj, který usiluje o pobavení, je současně dílem, které nutní k obecnějším zamyšlením nad rodinou, její funkčností i strukturou. Jak je možné, že se trs takto různorodých povah vůbec mohl na tak malé ploše - byť ve virtuálním světě desáté Múzy - snést? Tolerance nestačí, souznění nevystihuje syntézu těchto živelných rozmanitostí. Děti nejsou dětinské a dospělí nerezignovali na svou schopnost užívat radost zplna hrdla. I to je přes propast desetiletí jedna z možných odpovědí na tu složitě jednoduchou otázku po životnosti a strhujícím překypování a dychtění i bažení, které z těch nádherných scén přímo sálají. A určitě to není odpověď jediná. (01.01.2008)