Taková normální rodinka

Nejlepší, perfektní, úžasné. Takhle vypadá komedie s perfektním hereckým obsazením. V pár dílech příjemně překvapí pan Oldřich Nový jako gentleman. Nevím, jestli je to pro dnešní mládež, ale já na tom vyrůstala a možná i proto mám tak ráda tenhle druh humoru. Doporučuju naprosto každému, kdo se chce pobavit. (17.12.2011)

Co říct, abych neopakoval? Že ten seriál mám natočenej na kazetě a pouštím si ho vždycky, když potřebuju spravit náladu? Že takovou rodinu bych chtěl taky? Že je to tak neuvěřitelně dobře zahraný, že by ani člověk nevěřil, že je to z větší částí všechno improvizace a točení naostro? A taky se tam pár chybiček vloudilo, třeba Medřická oslovila jménem Zdeňku Zdeňka Řehoře, a ne Jaromíra Hanzlíka, ale je taky pak pěkný sledovat, jak to ostatní zachrání a zahrají do ztracena. Taková normální rodinka je prostě ideálem rodiny, jaká by měla být, a to nejen ve filmové, ale i herecké podobě. A navíc poslední role před kamerou Oldřicha Novýho, který i v dvaasedmdesáti dokazuje, že hrát umí a neztratil nic ze svého naturelu. (12.02.2006)

Paní Němotová, jak zní úřední příjméní autorky nezapomenutelného klasického komediálního seriálu, oslavila loni své devadesátiny. Od data zrození plodu jejího dívčího mládí již tehdy uplynula dlouhá tři desetiletí. Na lehce zpleveleném luhu dívčího čtení vykvetla orchidea, která omamuje dodnes. Omamuje a strhává. Omšelé rčení, že není velkých a malých rolí, ale že jsou pouze velcí a malí herci, lze v tomto případě bez obav doplnit i o jména ostatních tvůrců. Nezapomenutelné kreace pábících žen a mužů prokazují, že hrabalovský přínos do české kultury není zdaleka omezen na jméno tohoto literárního velikána. Děj, který usiluje o pobavení, je současně dílem, které nutní k obecnějším zamyšlením nad rodinou, její funkčností i strukturou. Jak je možné, že se trs takto různorodých povah vůbec mohl na tak malé ploše - byť ve virtuálním světě desáté Múzy - snést? Tolerance nestačí, souznění nevystihuje syntézu těchto živelných rozmanitostí. Děti nejsou dětinské a dospělí nerezignovali na svou schopnost užívat radost zplna hrdla. I to je přes propast desetiletí jedna z možných odpovědí na tu složitě jednoduchou otázku po životnosti a strhujícím překypování a dychtění i bažení, které z těch nádherných scén přímo sálají. A určitě to není odpověď jediná. (01.01.2008)

Jeden z mála českých kvalitních seriálů, který vznikl v době totality. Sešly se zde tři podstatné prvky: výborný scénář Fan Vavřincové, výborná režie Jaroslava Dudka a výborné herecké výkony včech protagonistů. Mluvit o každém z nich nemá cenu, všichni byli užasní a jedineční. Neopakovatelný a pro mě nepřekonatelný rodinný seriál, který svou laskavostí a účelem pobavení a odreagování dostane i toho nejzarytějšího odpůrce tohoto žánru. A to, že je obraz černobílý je jen k dobru, divák totiž nemá moc velkou možnost sledovat a rozptylovat se pestrým prostředím, ale nerušně vstřebábat a pozorovat herecké koncerty... (07.12.2007)

Ať vzpomínám, jak vzpomínám, jiný kvalitní český, rodinný sitcom si vybavit nedokáži. Roztomilé poznatky mužů, jak na ženy a obdobně zábavné taktiky žen na muže. Excentricita. Jóga. Hudba. Cigára. Vraždy. Raubíři. Želvy. A marná snaha sníst si po práci v klidu večeři. Myslím, že kdyby soužití opravdu vypadalo takto, vícegeneračně by chtěl bydlet každý, kdo není škarohlíd. (10.03.2013)