Šmírák

Film, ktorý Powellovi zničil kariéru. Preboha prečo? Je snáď tak šokujúci? Pre dobového diváka asi áno. Podobný námet, čiže pohľad na svet očami vraha, resp. zápornej postavy, už použil Fritz Lang v M a kariéru mu to nezničilo. Peeping Tom je vo všetkých smeroch zaujímavý psychologický triler, ktorý nikdy nenudí a aj napriek dnes už zprofanovanému násiliu na ženách v kinematografii dokáže zaujať. Hlavne výkonom Karlheinza Bohma, ktorého máme zafixovaného v úplne inej úlohe, že...:) (23.06.2012)

Nemůžu se ubránit dojmu, že Michael Powell udělal jednu chybu. Obsadil do role Helen naprosto nepřesvědčivou Annu Massey. Zatímco psychopatický výkon Karlheinze Böhma (známý nejvíc asi jako císař Franz Josef ze série "Sissy") je bezchybný a dává svou postavu divákovi doslova sežrat, Anna Massey se tváří jako kdyby vystupovala ve školním představení o Třech prorocích a oslíkovi. V některých bezprostředně na sebe navazujících záběrech je její tvář zcela "nenavazující", jakoby scéna byla vytržená z kontextu (což ovšem být nemá).___ Nebylo to ani moc strašidelné, ale ta skvělá atmosféra spojující filmy téhle doby a produkce tu nechyběla.___Jako chlap se musím též zmínit o půvabné Pamele Green (alias modelce Milly), která se zároveň postarala o jedinou hambatější scénu celého filmu (jen chvilička kdy leží odhalená, přesto neunikne pozornosti).___Kvůli pokažené postavě Hellen je to u mě tentokrát jen čtyřhvězdičkové.____ Pro zájemce přidávám odkaz na pár lechtivějších fotek Pamely. (06.08.2008)

Michael Powell v roce 1960 poněkud předběhl dobu. Vlastně celá ta konstrukce psychologického thrilleru a filmu o filmu v jednom je nebývale promyšlená. O tom už určitě několik odborníků napsalo knihy. Rozhodně to není běžný film o perverzním vrahovi, a ani mi nepřišel ničím šokující (jen pro kontext: Psycho vzniklo v témže roce). Ve filmu o kameramanovi je samozřejmě propracovaná práce s obrazem, ale za pozornost stojí i hudba (alespoň hlavní klavírní motiv). (30.09.2015)

Hysterický rozruch a totální odsouzení kritikou - to je něco, co v případě Šmíráka zároveň naprosto chápu i naprosto nechápu. Ve stejném roce a stejné zemi přece přišlo do kin Hitchcockovo Psycho, kde minimálně slavná scéna ze sprchy je snad brutálnější, než dohromady celý Peeping Tom (kde se neobjeví jediná kapka krve)! Tak proč bylo Psycho vychvalováno a Šmírák všechny tak nepříjemně šokoval? Psycho je po technické stránce bravurní, všechno v něm šlape jak má, aby byl divák co nejvíce napjatý; je to zkrátka taková fantastická učesaná atrakce. Po stránce obsahové jde ovšem o velmi průměrný thriller s bizarní, skoro až groteskně směšnou pointou. Šmírák je pak téměř dokonalým protipólem Psycha - důležitá zde není forma, hlavním úkolem filmu není přinášet geniálně nastříhané scény vražd, ani napínat diváka k prasknutí (proto mi vadí, že velké procento zdejších komentátorů Šmíráka s Hitchcockovými opusy srovnává). Peeping Tom není strašidelným hradem jako jeho úspěšnější kolega, nejde "zvnějšku", ale "zevnitř". Je spíše esejem o voyeurismu, zkoumáním role diváka. V různých obměnách se tu hraje s tématem šmírování, pozorování. Psychopatický otec vystavuje svého syna neustálému pozorování okem kamery, doširoka otevřené oko je také to první, co ve filmu vidíme. Jediný, kdo včas odhalí blížící se nebezpečí je slepá žena, protože lidi neposuzuje zrakem (,,Cítím, že všechno to filmování není zdravé."). Dívky, než jsou zabity, vidí v zrcadle připevněném na vražedné zbrani svůj vlastní obraz v momentu smrti. Což je něco nechutného, perverzního, ale zároveň jaksi podivně vzrušujícího. Vrah Mark při tom své oběti natáčí a my vidíme jejich utrpení přímo jako bychom ho páchali my sami. Jsme v tu chvíli diváky, šmíráky, režiséry nebo vrahy? Neneseme náhodou vždy díl viny za to, nač se díváme? Když si navíc uvědomíme, že Markova otce hraje sám režisér Powell a Marka v dětství Powellův skutečný syn - scény mučení malého synka jsou náhle kvůli přesahům do reality ještě nepříjemnější a provokativnější. Je to celé jen fikce a nebo si režisér tímto filmem sám něco léčí? Šmírák je jistě pomalejší a méně efektní než Psycho. Ale zato je podvratnější, temnější a mnohem více znepokojující. A nejspíš proto byl ve své době odsouzen k zatracení... (Mimochodem - nad to všechno je to také film o absolutní lásce k filmování. Vlastně taková perverznější Americká noc.) (21.02.2016)

Zařazení do žánru horor mi nepřipadá adekvátní. Peeping Tom je spíš - na svou dobu vskutku novátorský – zdařilý psychologický thriller. Jak už zde někdo napsal, tak ani mně nesedla představitelka Helen. Naproti tomu Karlheinz Böhm jako sériový vrah opravdu nahání husí kůži a s přehledem zvládl vzbudit pocit odporu i lítosti. Velmi mě taky přesvědčila originální atmosféra, která nedovolila odtrhnout oči od obrazovky a zařadila tento portrét šílenství a voyeurismu do nadprůměru. Jeho síla šokovat je i po letech pořád znát. Přijde mi proto nefér, že tehdejší publikum i kritika Powellův kontroverzní snímek nemilosrdně odsoudily a talentovaný režisér jím neočekávaně vyřkl ortel smrti nad svou úspěšnou kariérou v Británii. (11.05.2011)