V zajetí

Úvodem musím znovu "pochválit" úžasný český překlad, který vám vyzradí zápletku filmu dříve, než film vůbec začne. Na druhou stranu ani ten anglický název není nejšikovnější. Taktéž netuším, kdo rozhodoval o zařazení filmu mezi horory a mysteriózní, není tu totiž ani náznak jednoho z nich. Tento snímek je naprosto čistokrevný thriller. Velmi divně působí i moment, ve který je divák vhozen do děje. 16 let vše klapalo jako po másle. Kdesi žila neúplná, leč takřka ideální rodina. Rázem je Chloe 17 a z ničeho nic si začne myslet, že s milující matkou roku je cosi v nepořádku. Působí to strašně divně. Taktéž je divné, že nikoho v okolí netrápí, že matka vychovává dceru, na kterou existuje úmrtní list. Úplně nejdivnější ze všeho je ovšem fakt, že v domě není wifi a sledujeme jedinou dceru v Americe, která nemá mobilní telefon, což se člověku na vozíku může kurevsky hodit. A vůbec těch scénaristických berliček,  nedomyšleností a nelogických zvratů je zde nesnesitelně moc. Naštěstí, do velké míry film zachraňuje fakt, že režisér umí pracovat s napětím. Napínavé scény jsou skutečně napínavé. Divák nikdy neví, kdy matka sáhne na kliku. Napětí ještě více umocňuje fakt, že dcerka zkrátka neuteče. Na druhou stranu, daří se mu to hlavně proto, že si nastavil divná a krajně nereálná pravidla hry. [70 %] (17.01.2022)

Jednohubka, ktorá zaujme ústredným psychologickým syndrómom (ktorý je zjavný dosť rýchlo), dobrou atmosférou a dobrými výkonmi ústredných aktérok. Z tej psychologickej roviny sa dalo určite vyťažiť viac, o toxických rodinných vzťahoch, kto na kom závisí, možno sa dal prihodiť aj stockholmský syndróm. (11.02.2022)

Když jsem někdy v první polovině roku viděl hezky sestříhaný trailer na nový film RUN, jehož děj sice působil povědomě a předvídatelně, ale byl pod ním podepsaný Aneesh Chaganty, rejža výborného a překvapivého Pátrání, věřil jsem a říkal jsem si: "Jo, on si tam určitě vymyslel nějakej šokující zvrat a bude to pecka, stejně jako jeho prvotina". No, a ono houby. Run je sice dobře natočený, takže dokáže napnout, dobře zahraný, takže dokáže vzbudit zájem o hlavní hrdinku, dobře napsaný, takže nad konáním postav divák nemusí zoufale kroutit hlavou, ale k čemu to všechno je, když se to všechno ubírá přesně tím směrem, který asi každý odtuší po přečtení sysnopse / zhlédnutí traileru. Hodnotit se musí palcem nahoru, protože je tu všechno tak nějak správně na svém místě. Ale to je tak všechno, a v tomto konkrétním případě - a vzhledem k celkové sumě talentu na placu - je to málo. (29.11.2020)

Na Run jsem se hodně těšil a jsem spokojen, jediné co mě mrzí, že spousta zajímavých scén z traileru bylo ve filmu z neznámých důvodů vystřihnuto. Z těch letošních čistých Thrillerů však Run bezpochyby patří k tomu nejlepšímu. Celý film stojí na dvou ženských postavách, které hrají naprosto dokonale. Sarah Paulson s Toni Collette jsou snad jediné ženské herečky, které mám rád proto jak hrají a né proto jak vypadají a zde předvádí svůj typický Psycho mešuge výkon, který je víc než zneklidňující. Kiera Allen v roli dcery je také velmi uvěřitelná a především inteligentní. Líbilo se mi, že Run na nic moc nečeká a buduje nepříjemnou atmosféru už od začátku, je zde pár solidních zvratů a zajímavých nápadů, byl jsem neustále v napětí jak to celé dopadne a jsem spokojen i s rozuzlením. Aneesh Chaganty opět natočil slušný film. Bavil jsem se výborně. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí**, Zábavnost****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí****. 8/10. (21.11.2020)

Kiera Allen v zajetí mateřských pudů Sarah Paulson. Ta jí "ordinuje" trvalou invaliditu a falešný pocit důvěry a bezpečí domova. Zdravotními problémy a paralýzou sužovaný ptáček chce z klece ven. Režisér Aneesh Chaganty pokračuje ve skvělé formě, kterou se uvedl v zajímavě koncipovaném thrilleru Pátrání. A v neselhávajícím tempu se za zlověstných hudebních tónin Torina Borrowdala pustil do devadesátiminutové půtky matky s dcerou. V rukou horšího režiséra, respektive horší produkční realizace, by se film velmi lehce mohl změnit na thriller z druhé ruky, za které je zejména kanál Prima Love vděčný. Vzdálená variace na Misery nechce zemřít, která provedla šikovnou výpůjčku stěžejních dramatických prvků, se ovšem kvalitativně podobným laciným až slabomyslným počinům důsledně vzpírá. A to je prosta brutálních scén a explicitního pojetí. Ve filmu se nevyskytuje žádná scéna, kdy si divák bude muset dát zbaběle ruku před oči. Síla spočívá v dokonale organickém a zároven protichůdném ženském elementu, dvojice hereček je absolutní devizou, co zcela určuje ráz dění. Táhnou film, seč jim síly a klitorisy stačí, načež těsně před koncem dojde k hodně nečekanému vypointování, které umocní gradaci snímku. Kiera Allen absolvovala debut, který jí byl v podstatě ušit na její tělo: stejně jako její hrdinka, je i ona tělesně postižená. Sarah Paulson se zhostila své role psychicky narušené mámy velmi zodpovědně, přičemž se dovedně vyhnula klišé, které obdobné postavy trpí. Obě kreace působí hodně neotřele. Znepokojivá atmosféra hlásí přítomnost od samého začátku, žádné zdlouhavé předehry, jde se rovnou na věc. Napětí se dostavuje záhy, naprosto brilantně napínavě odvedenou shledávám scénu z lékárny, kdy se matka s dcerou vydají společně do kina, přičemž dcera tajně opustí kinosál, aby si ověřila původ léků, kterými ji matka přebujele zásobuje. Režisér se v drobných funkčních detailech a nenápadných nuancích vyžívá, což má za následek spád a příznivý rytmus událostí. Ve výsledku se jedná o vybroušeně napínavý nervák, v němž dvě herečky v hlavních rolích pracují na tom, aby divákovi nedaly příliš vydechnout. 10/10 (24.12.2021)