Mank

Makačka na bednu alias ještě vypeckovanější sorkinovka než made in Sorkin, která nebude pro každého a se Sorkinem bude srovnávána, to je bez diskuze. Skutečně je nutno provětrat závity a dávat majzla každou vteřinu, což je náročné ne že ne, ale mě to tak bavilo! Brilantní scénář, pro diváka opravdu náročný, Kaneovsky vyskládaný, je tedy s výhodou něco nemálo o továrně na sny vědět, ale myslím, že to má potenciál vtáhnout i pole neorané, které si to cosi dodatečně dohledá. Briskní dialogy jedou jako namydlený blesk a říkají si o další projekce, Kanea včetně...Po Trumbovi další perfektní počin o velkém scénáristovi, který nenormálně zaválel. A zaválel i Gary! A ani děvenky rozmilé nezaostávaly. Skvělé! Mě v posledních letech Fincher nebavil. Třeba zmizelá hovadina mě utvrdila akorát v tom, že se borec nadobro vystřílel, ovšem Mank mi otevřel prostor pro další velká očekávání. ..několik scén bylo tak ukrutně lidsky silných, že z mé strany klobouček. Po dvou dnech druhá projekce v těle a zmítá mnou nadšení ještě větší! Tohle se Davidovi povedlo a nemá smysl řešit, že je to z jiného soudku, že od něho chceme druhé Se7en nebo pikantnější Klub rváček. Panáček skutečně překročil svůj stín ve velkém stylu. (05.12.2020)

Tento film o výrobě filmu je hypnoticky zábavný, s pěkným historickým vizuálem, emočními zvraty a mnoha postavami. Otázka producenta "kolik gangsterů potká průměrný Američan za život? Žádného." už dávno neplatí, když jsou ulice amerických měst plné pouličních gangů a mafie. Jen honduraských gang má po celých státech desetitisíce členů. Rozebírají se společensko-politické zákulisí a machinace hollywoodských studií a mediálního světa. Styl vyprávění je hodně netradiční. Debatuje se o americkém postoji k nacistickému Německu, o ideologicky protichůdném vnímání světa republikány a demokraty. (20.12.2020)

,,DĚJOVÁ LINKA JDE DOKOLA, JAKO ROLÁDA. NENÍ TO ROVNÁ ČÁRA K NEJBLIŽŠÍMU VÝCHODU. LIDSKÝ ŽIVOT VE DVOU HODINÁCH NEOBSÁHNEŠ. MŮŽEŠ SE JEN POKUSIT ZANECHAT TEN DOJEM....“… /// Návštěva světa starejch filmů, který by filmovej blázen měl znát. Filmová atmosféra a vzhled 30 – 40 let, parádní Oldman a Občan Kane. Miliarda dialogů o věcech a lidech, který (při vší úctě) neznám… takže se dá očekávat, že to nebude zábava asi pro všechny. Mankiewicz byl svéráznej a zajímavej člověk. O něm a jeho nejlepším „kusu“ je tohle krásný filmový retro. Na podruhý by mě to asi nebavilo, ale teď… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Mank: The Wit, World, and Life of Herman Mankiewicz“, kterou v roce 1978 napsal Richard Meryman, neznám. 2.) Neznám ani podobenství „O flašinetářovu opičákovi“. 3.) Zajímá mě, jak vypadá dokonalá manželka. /// Thx za titule „Tomáš Lenikus“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (19.12.2020)

Je to hrozně rozporuplné - bezprostředně po projekci jsem byl lehce zklamaný, pak jsem sepisoval obsáhlejší recenzi, během níž to ve mě vyzrálo a možná až moc naivně jsem hledal cinefilní tematické hrátky a podobnosti / variace vůči Občanu Kaneovi - jen aby se mi Mank hned další den až podezřele rychle vytrácel z hlavy. Nevadí mi ani tak to mýtyzování řídké účasti Orsona Wellese na tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi, jelikož při hodnocení filmů beztak neberu akurátnost dějinné reflexe nějak extra v potaz, ale jaksi se mi rozpadá původní představa o soudržnosti a ucelenosti vyprávění - Fincher dle mého sice dobře rozvíjí titulní charakter, který v mnohém opravdu kontrastuje s Charlesem Fosterem Kanem (a to ostatně párkrát vyzdvihuje i styl a inscenace některých scén), a podává soustředěný obrázek své doby, ale jednotlivé segmenty jsou prostě trochu nahodile poskládané a posouvají děj málo dopředu. Vedlejší postavy jsou hrozně do počtu a někdy není jasné, co chce autor tou kterou vzpomínkou říci. A na rozdíl od všech svých ostatních filmů, v Mankovi Fincher vůbec nepřekvapí a nestrhává diváka do víru svých psychologických motivů - Mank je totiž více nostalgickým retro obrázkem, který visí v umělecké galerii, kam by asi měli chodit jen opravdu specifičtí obdivovatelé dobových filmových vizí. A přitom vlastně visí mezi novinkami na komerčním Netflixu a jednotlivé tahy štětcem jsou evidentně současné, evokující tehdejší formu opravdu jen svými černobílými barvami. Manka respektuji jako zpestření a kouzelné oživení své doby, z něhož láska k filmovému řemeslu přímo sálá, a mohu čestně prohlásit, že jsem se u něj nenudil ani minutu. Rád se na něj někdy podívám znovu a bez nároků na to, abych v téhle očekávané poctě velkému filmu a složité době za každou cenu NĚCO hledal (což jsem se opravdu snažil a nalhal si, že TO tam je). Potom ho možná docením z úplně jiné perspektivy. S momentálním odstupem ale musím konstatovat, že jsem ještě dva dny nazpět nečekal, že by David Fincher mohl někdy působit takhle neosobně (jakkoli pořád silně a na pohled krásně). (05.12.2020)

║Rozpočet $-miliónov║ Fincher v mdlobách, určite to chcelo lepšie dramatické obluky, živelnosť, proste poriadnu šťavu. Takto to je len také povrchne chladné tápanie v náladovosti Monka. Ak by som ako tak nepoznal obdobie 30.-40.rokov, filmy čo vznikali, ľudí okolo filmu, tak ma to obíde riadnym oblukom. Škoda trochu som sa tešil na nejaké dobré retro. /55%/ (24.12.2020)