Mank

║Rozpočet $-miliónov║ Fincher v mdlobách, určite to chcelo lepšie dramatické obluky, živelnosť, proste poriadnu šťavu. Takto to je len také povrchne chladné tápanie v náladovosti Monka. Ak by som ako tak nepoznal obdobie 30.-40.rokov, filmy čo vznikali, ľudí okolo filmu, tak ma to obíde riadnym oblukom. Škoda trochu som sa tešil na nejaké dobré retro. /55%/ (24.12.2020)

K úplnému vychutnaniu treba mať aspoň trochu povedomie o dobových súvislostiach a menách. Ale inak je to úplná slasť. Čistá filmárčina dýchajúca atmosférou aj dobrým príbehom. Oldman úplne úžasný, no celú show si pre seba opäť kradne Fincher. Formálne brilantná záležitosť, po technickej stránke dokonalé, hromada scén bravúrnych. Film roku.10/10 (05.12.2020)

David Fincher mi letos nadělil předčasný vánoční dárek v podobě stoprocentního cinefilního zážitku, díky němuž jsem se na dvě hodiny mohl zcela ocitnout v prostředí hollywoodské mašinérie a politické džungle na přelomu 30. a 40. let minulého století. Scénář Jacka Finchera se nese harmonicky jako báseň a vkládá postavám do úst tak živoucí promluvy, jaké jsem dlouho ve filmu neslyšel. Filmařina vysoustružená pro úzký okruh lidí, ale naprosto dechberoucí a natočená přímo od srdce! (27.12.2020)

Napriek tomu, že sa už nejakú dobu venujem dejinám kinematografie profesionálne, vidieť film o tom, ako Mankiewicz písal scenár k Občanovi Kaneovi, je aj pre mňa nepríťažlivá látka. Neviem si potom predstaviť, ako môže vnímať tento film laik. Fincher to natočil určite presne tak, ako chcel a s výsledkom je zrejme maximálne spokojný. Ja mu k tomu gratulujem a teším sa na jeho ďalší, dúfam, že predsa len menej "osobný" a minoritný projekt. Oldman síce hrá opäť ako o život, ale skrátka je vidno, že je o 20 rokov starší ako jeho postava. Podobný problém je aj s Tomom Burkeom. (19.12.2021)

Fincher si letos podobně jako Nolan ulítl do přepálené variace svého fetiše mimo parametry diváckého filmu. Mank je jeho Velká retronádhera z Hollywoodlandu. Respektive jeho dnes již zesnulého táty, který se v daném období narodil a kterého scénář čekal v Davidově šuplíku na benevolentní Netflix. Okouzlení podnikatelským vizionářstvím šéfů hollywoodských studií, smetánkové večírky a debaty v honosných sálech luxusních sídel a komorní portrét nadaného scénáristy, který byl přes svoji výstřednost a neustálou přítomnost v kruzích spřízněných profesionálů spíše outsiderským alkoholikem. To všechno může znít báječně a lákavě (a že je to i neskutečně autenticky filmařsky exekuováno) ale přesto je výsledek problematický. Fincher proplétá filmový svět s politikou, která diváka v daném prostředí z dané doby nezajímají, skáče v čase a mezi postavami, o kterých řekne nic nebo málo, a jen jakž-takž se mu v rozcuchaném vyprávění daří koncentrovat na motivaci hlavní postavy, o které to celé má být. V některých jednotlivostech pohádkově baví (návštěva studií a exteriérového setu) nebo evokuje vyspělou tvůrčí chytrost, v jiných nudí zbytečnostmi a prázdnými dialogy. Postava Williama Hearsta (Charles Dance), která měla být Mankovým podnětem pro napsání Občana Kanea, je zde upozaděná a mezi Wellesovým a Fincherovým filmem nevytváří žádnou myšlenkovou paralelu. Náladama, pózama a názorama přecpané, umělecky evidentně ambiciózní dílo jistě pár akademiků, historiků, filmomilů a politologů v jedné osobě potěší, ale já z těchto vod preferuji vypravěčsky uhlazenější a příběhově podnětnější kousky - ať již cynicky intelektuální (Altmanův The Player) nebo prostoduše srdcařské (Burtonův Ed Wood). Z herců má nejblíže k Oscarovi Arliss Howard za skvělé ztvárnění L. B. Mayera. Ta procházka po MGM s jeho emotivním monologem je jednou z filmových scén roku. “This is the business where the buyer gets nothing for his money but a memory. What he bought still belongs to the man who sold it. That’s the real magic of the movies.” (12.12.2020)