XX. století

Bertolucciho klenot, u něhož se však nemohu zbavit dojmu, že by mu více slušela forma čtyřdílného seriálu (stejně jako např. Jakubiskova Tisícročná včela). Je to epická filmová freska, vedle Viscontiho Geparda a Leanova Lawrence z Arábie největší svého druhu. Je v tom všechno. Bertolucci je význačný vypravěč, což je patrné zejména při práci se skoky v čase, byť výsledek není až tak dynamický jako kupříkladu Leoneho Tenkrát v Americe, jež se však Novecentem zjevně inspiruje právě v kontextu výstavby a zacházení s retrospektivou. Storaro je obrazový mág (viz. práce se žlutou v první hodině filmu) a Morriconeho Romanzo z titulkové sekvence je jedním z největších motivů filmové hudby vůbec. I přes mladickou nedonošenost De Niro (Alfredo) a Depardieu (Olmo) předvádí překvapivě vyzrálé herecké výkony. Závěrečná scéna na kolejích pak vše uzavírá s takovou emocionální úderností, že nejedno oko nezůstane suché. (26.10.2023)

Film s velkým F, jehož příběh by dnes už nikdo neuměl vyprávět a přesto jej pořád a stále prožíváme. Bertolucciho opus magnum, kde je vlastně naprosto vše, láska, nenávist, zrození, smrt, zrada, věrnost, touha po moci i svobodě, ideály, chtíč, přátelství, rodina, samota... Na pozadí věčně politicky rozervané Itálie se odvíjí příběh dvou rozdílných chlapců ze dvou rodů, chudáka a boháče od okamžiku jejich narození až do samotného konce. (20.03.2024)

Ťažko to hodnotiť z pozície dnešného diváka. Ten film mal svoju výpovednú hodnotu v dobe kedy vznikol. Nepochybujem o tom. Či už sa jednalo o to ako šokoval alebo o to, čo zobrazoval. Bertolucci si stále holduje v poetickej perverzite. Namiesto politiky a vojnového násilia film ukazuje akúsi hru na moc, ktorá si v priebehu príbehu niekoľko vymení pozície. Konflikt je tu ale jednoznačný. Prostý ľud verzus bohatý ľud. De Niro, Depardieu, Sutherland vo svojich úlohách veľmi presvedčivý. Storaro a jeho kamera vás prinúti dôverne poznať prostredie v ktorom sa príbeh odohrával a Morricone sem tam hodí nejaký ten zaujímavý a melodický motív. V zásade spokojnosť. Nenudil som sa. Mnohé scény sú dosť silné - zabitie chlapca, epileptická prostitútka alebo napichovanie žiab na háčiky. Veľa obrazov mi v hlave z tohto filmu ostane. A to je myslím účel toho všetkého. Môžete o tom filme hovoriť čokoľvek pozitívne alebo negatívne. Ale určite si ho zapamätáte. (08.03.2021)

Díky rakouské televizi jsem měl možnost tento výjimečný filmový opus před léty vidět a mohu jenom tento výjimečný kinematografický počin jen doporučit. Rozmáchlá pětihodinová freska nám předkládá osudy hlavních hrdinů od narození v roce 1900 - z bohaté rodiny pocházejícího Alfreda (De Niro) a syna sedláka Olma (Depardieu), kteří jsou i přes rozdílný sociální původ nejlepšími přáteli, přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je symbolizován postavou Attily (Sutherland). Ohraničený je příběh osvobozením Itálie v dubnu 1945 až do závěru, ve kterém oba hlavní hrdinové už jako staříci pobíhají okolo vlakové trati. Závěr, byť poznamenaný režisérovým z dnešního pohledu naivním vnímáním marxistické ideologie, vyznívá ale ve prospěch soužití lidí rozdílních politických názorů. V lidských dějinách od nepaměti se střídají různé moci a na to nás režisér upozorňuje. Původně chtěl Bertolucci získat na ztvárnění postavy sedláka Olma ruského herce, aby vytvořil jakousi paralelu či most mezi Východem a Západem. Vinou nesmyslných požadavků sovětské strany k tomu nedošlo a režisér obsadil Depardieua. Natáčení trvalo skoro dneska nemyslitelných 45 týdnů. Ne, že by byly nějaké problémy, ale proto, že bylo potřeba mít ve filmu skutečná roční období, která jsou pro příběh a filmovou estetiku důležitá. Kameraman Vittorio Storaro využil nabízené možnosti a diváky odměnil dokonale estetickým obrazem. (14.06.2008)

Bertolucciho více než pětihodinová epopej popisuje první polovinu dvacátého století, kdy se prastaré svazky mezi pánem a podřízeným sedlákem měnily z "idylického" soužití v nenávistné politikaření. Celý příběh je symbolicky postaven na třech postavách - v roce 1900 se narodivších Alfredovi (Robert de Niro), pocházejícím z bohaté rodiny, sedlákovi Olmovi (Gerard Depardieu), a postupem doby též fašistickém kruťasovi Attilovi (Donald Sutherland). Film je ohraničen dnem osvobození Itálie a závěrečným bojem ideologií fašismu a komunismu, kteréžto definitivně pohřbily staré pořádky a zamíchaly dějinami dvacátého století. Většina filmu však sleduje osudy hlavních hrdinů od dětských let, kdy Alfredo a Olmo jsou nejlepšími kamarády (a přitom stojí na opačných stranách sociálního rozvrstvení), přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je zde symbolicky ztvárněn postavou Attily, až k druhé světové válce, kdy vztah liberálního Alfreda a socialisty Olma zřetelně ochladl. Bertolucci klade v tomto snímku důraz na marxistický pohled, zejména v poslední půlhodině se zdá vesnický idealismus místy až přehnaný, ale alespoň pro mě závěr vyznívá tak, že vítězem není ani černá ani rudá, že jde jen o střídání moci - viz emotivní a patetické výkřiky: "Pán je mrtev ale Alfredo Berlinghieri je živý" a následně, poté, co partyzáni sesbírají zbraně, Alfredovo: "Pán je naživu". XX. století je rozsáhlé dílo s několika na svou dobu hodně kontroverzními sexuálními scénami, ale po všech stránkách je to snímek výjimečný - skvělým scénářem, krásnou kamerou, hudbou (Morricone) prvotřídím hereckým obsazním i výkony oplývající. Řekne mi někdo, proč to u nás není tak známé? (30.09.2006)