XX. století

Bertolucciho více než pětihodinová epopej popisuje první polovinu dvacátého století, kdy se prastaré svazky mezi pánem a podřízeným sedlákem měnily z "idylického" soužití v nenávistné politikaření. Celý příběh je symbolicky postaven na třech postavách - v roce 1900 se narodivších Alfredovi (Robert de Niro), pocházejícím z bohaté rodiny, sedlákovi Olmovi (Gerard Depardieu), a postupem doby též fašistickém kruťasovi Attilovi (Donald Sutherland). Film je ohraničen dnem osvobození Itálie a závěrečným bojem ideologií fašismu a komunismu, kteréžto definitivně pohřbily staré pořádky a zamíchaly dějinami dvacátého století. Většina filmu však sleduje osudy hlavních hrdinů od dětských let, kdy Alfredo a Olmo jsou nejlepšími kamarády (a přitom stojí na opačných stranách sociálního rozvrstvení), přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je zde symbolicky ztvárněn postavou Attily, až k druhé světové válce, kdy vztah liberálního Alfreda a socialisty Olma zřetelně ochladl. Bertolucci klade v tomto snímku důraz na marxistický pohled, zejména v poslední půlhodině se zdá vesnický idealismus místy až přehnaný, ale alespoň pro mě závěr vyznívá tak, že vítězem není ani černá ani rudá, že jde jen o střídání moci - viz emotivní a patetické výkřiky: "Pán je mrtev ale Alfredo Berlinghieri je živý" a následně, poté, co partyzáni sesbírají zbraně, Alfredovo: "Pán je naživu". XX. století je rozsáhlé dílo s několika na svou dobu hodně kontroverzními sexuálními scénami, ale po všech stránkách je to snímek výjimečný - skvělým scénářem, krásnou kamerou, hudbou (Morricone) prvotřídím hereckým obsazním i výkony oplývající. Řekne mi někdo, proč to u nás není tak známé? (30.09.2006)

Tak ako Posledné tango v Paríži je otravným a nudným intelektuálnym komorným predstavením pre unudených študentov filozofie a filmovej kritiky, je Novecento brutál naturalistické, boľševicky nevyberavo útočné a fašisticky desivo ponižujúce širokospektrálne divadlo. Pre oči aj myseľ veľkorysé a nezabudnuteľné. Vysoké i nízke. Bertolucciho Opus magnum, De Nirova aj Depardieova, Sandovej aj Sutherlandova najlepšia herecká príležitosť. A viete, čo je najhorší dedičný hriech? "Mať sračku a mlieko v hlave!" "Celý život len hovno a mlieko.". (16.10.2020)

Novecento je XXL porce italských špaget s vyhlídkami na epické pochutnání a s navýsost labužnickou optikou. Bertolucci však vytříbené suroviny zaplácal zbytečnými a nevhodnými přísadami. Zrakově si nejednou dopřáváme blažené okamžiky nebeské many, aby nám vzápětí nepotřebně zaskočilo v hrdle. A bylo hůř. Celý tento objemný chod je završen těžko poživatelnými proletářskými sousty, před očima to jiskří červeně a v uších hučí internacionála. Epické pochutnání pro sadisty a ideologické kolektivisty, které mně párkrát zhořklo na jazyku a závěrem otrávilo úplně. (18.05.2012)

Tento 5 hodinový opus sa rozhodne nehodí ako zábavný program na večer. Je to naturalistické predstavenie o jednej dobe, ktorá sa nelíšila od tej pred ňou a od tých po nej. Rozdiel bol iba v dátume a miere brutality, fyzickej, či psychickej. Vynikajúca hra s kamerou, dodáva tomuto dielu až sugestívny prednes. Veľký herci, veľký film, avšak z môjho pohľadu predsa len premrštené množstvo celuloidu. (29.09.2022)

Ak si Bertolucci myslel, že je v rámci naturalizmu dôležité ukazovať nám rezanie prasaťa, masírovanie konského análu, alebo ako si desaťročný chlapec sťahuje predkožku, prečo nám rovno nepredviedol exkurziu naprieč žumpou? Ľudia predsa musia chodiť na záchod; naturalizmus! Najväčším negatívom sú ale trapné karikatúry záporákov jak z ruskej rozprávky, a nedostatočný priestor (pri vyše päťhodinovej stopáži) venovaný tým ozaj dôležitým veciam, ako je kamarátstvo Alfreda a Olma ako detí, kamrátstvo Alfreda a Olma ako dospelých, Adin alkoholizmus, nástup fašizmu, atď. Chápem ten formát, že to (aj napriek názvu) nemal byť film o komunizme a fašizme, ale príbeh páru rodín naprieč generáciami na pozadí spoločenských zmien, a aj tak som mal väčšiu časť filmu pocit, že tam veľa dôležitého proste chýba. Na druhú stranu, ani pri tej megastopáži som sa takmer vôbec nenudil, a niekoľko scén hlavne v druhej a tretej hodine filmu (smrť starého pána, epileptička, prvý sex s Adou, roľnícky odpor, kokain), a v závere, keď jednu z dvoch najchorejších ideológií v histórii ľudstva vystrieda druhá, je naozaj vynikajúcich. Ak ale nutne nepotrebujete vidiet žaluď Roberta De Nira, pustite si radšej Plechový bubienok. (17.10.2019)