Anatomie vraždy

Rečnícky výkon Jamesa Stewarta bol proste úžasný (on a súdne procesy k sebe tak nejak patria; z kúskov,čo som s ním videla, o tom svedčí najmä jeho raňajší Mr. Smith Goes to Washington), ale treba sa pozrieť pravde do očí - 160 minút je dosť. *Spoiler* Rada by som dodala na koniec svojho komentáru ešte jednu otázku pre tých, čo zhliadli Anatomy of a Murder: Seriózne, kto z Vás je stopercentne presvedčený o tom, že Frederick Manion bol uznaný nevinným zaslúžene? Ak mám byť úprimná, keby by som bola v porote ja, bola by som za jeho uväznenie. Avšak asi to tak má byť a ja zostanem na pochybách a nepresvedčená. (25.01.2009)

Společně se Svědkem obhajoby zřejmě nejzábavnější film ze soudního prostředí, ale oproti Wilderovi mě Preminger nedokázal tolik uspokojit i v rovině napětí. Celých těch 160 minut sice uběhne jako voda (hlavně díky skvělému Stewartovi), jenže jsem na konci neměl pocit, že jsem byl svědkem i něčeho osudového. Anatomie vraždy tak pro mě zůstává "jen" výborně odvedeným řemeslem. (26.08.2008)

Súdna dráma o triedu slabšia ako Witness for the Prosecution od Wildera. Jednak mi vadilo spracovanie, ktoré je príliš zdĺhavé a venuje sa kope zbytočností, ktoré by sa dali kľudne vystrihnúť a tempu filmu by to výrazne prospelo. Tých 160 minút rozhodne neraz pocítite. Naviac mi vôbec nesadol obvinený, ktorý neprejavuje žiadnu ľútosť nad tým, že zo žiarlivosti zabil chlapa za to, že znásilnil jeho ženu, ktorá rada koketuje s každým naokolo a pár dní po znásilnení nevyzerá, že by ju to nejak trápilo. No vrah Ben Gazzara sa snaží svoj čin ospravedlniť dočasnou stratou súdnosti, či čo to bolo. Od začiatku mi vôbec nesedel a otvorený záver naznačuje, že to bol skôr zmrd. Prípad je proste až príliš jednoduchý na tak obsiahlu stopáž. Zachraňuje to len charizmaticky a občas vtipne hláškujúci obhajca James Stewart a jeho alkoholický parťák Arthur O'Connell. Výsledkom je film na jedno pozretie. 6/10. (04.03.2020)

(1001) Mám dojem, že jsem v minulosti Jamese Stewarta trochu pomlouvala, že kvůli tomu, že je vždycky takový naivní a fanatický, preferuji jiné herce jeho doby. Tady si u mě tedy ale parádně napravil reputaci, prvně protože vůbec souhlasil s účastí v tomto filmu, a za druhé jak nechal Premingera svou naivitu a fanatismus využít takovým způsobem..., inu chef's kiss. Celý film jsem obdivovala fantastickou sbírka fantastických postav fantasticky zahraných - sekretářka, poručík, soudce, státní zástupce a další, a asi teď miluji George C. Scotta. Ale film dělá opravdu výjimečným klinická soustředěnost a cílevědomost pana režiséra. ♥ P. S.: A nesmím zapomenout zmínit Duka Ellingtona! (22.04.2023)

Mám rád americká soudní dramata, protože jde často o snímky plné emocí, překvapivých zvratů, snímky až do konce napínavé... Svědek obžaloby, Pan Smith přichází, Dvanáct rozhněvaných mužů, Stezky slávy... Samé filmy, u nichž jsem napětím nedýchal. A pak tu je veleslavná Anatomie vraždy, o které spousta lidí mluví jako o nejlepším soudním dramatu všech dob.. a já prostě nevím proč. Ne že by to bylo špatné, herci jsou úžasní a scénář přelomový - kdo by si v roce ´59 vybral jako téma svého filmu znásilnění? Jenomže 160 minut je neuvěřitelná stopáž na to, že se asi dvě třetiny filmu odehrávají jako konverzačka v jedné místnosti. Otto Preminger neměl rád flashbacky, nechtěl dovysvětlovat, naopak chtěl ponechat prostor pro fantazii. Tomu rozumím. Svět není černobílý a i v tomto filmu je všechno jaksi pokřivené.. Hlavní sympaťák (James Stewart), takový milý starosvětský právník obhajuje člověka, který v afektu (asi?) nastřílel celý zásobník do muže, který (asi?) znásilnil jeho ženu. Hlavní "záporák" - slizký, arogantní právník - pak má dokázat, že to bylo chladnokrevně a vrah má jít do vězení. Názory se pořád překlápějí, dobří pomáhají zlým a naopak, a lidi pořád mluví a mluví a mluví bez jediného úlevného prostřihu někam jinam (o ten se aspoň trochu pokoušejí postavy sekretářky a Paulova přítele-alkoholika; ty ovšem děj nikam neposouvají a jejich osudy bohužel vyznívají do prázdna). Nakonec se co se případu týká stejně nic nevyřeší, divák i po závěrečných titulkách pořád neví, co se stalo, což je sice jako záměr zajímavé, ale po skoro tříhodinovém sledování bych ocenil nějaké jasnější vyznění. Ve filmech, které jsem jmenoval na začátku je sugestivnost způsobena tím, že divák sleduje postavy, které se perou s osudem, z posledních sil se snaží domoci spravedlnosti a zvítězit v souboji s chladným světem paragrafů. A to je právě to, co mi v tomto zajímavém, leč chladném soudním dramatu chybí... (30.03.2015)