Režie:
Ludvík RážaKamera:
Milan DostálHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Alois Švehlík, Eliška Balzerová, Eva Kudláčková, Jan Potměšil, Eva Hudečková, Libuše Havelková, Radovan Lukavský, Jaroslav Moučka, Pavel Soukup, Jan Teplý st., Nela Boudová, Svatopluk SchullerObsahy(1)
Příběh o jednom setkání a o vztahu, který po mnoha letech odloučení dostal šanci na obnovení. Otec Vácha (A. Švehlík) se dozvídá o tom, že jeho syn Tomáš z prvního manželství (J. Potměšil) se ocitl na psychiatrické klinice. Je citově nevyrovnaný, apatický, na kliniku ho poslali kvůli jeho nepochopitelnému agresivnímu činu. Pomoci mu může jen klidné rodinné zázemí jeho otce. Vácha už má po rozvodu novou rodinu, syna dvanáct let neviděl, i když ne vlastní vinou, a váhá. Netuší, jak by mu mohl pomoci, zvláště když má sám starost o svou ženu a dceru, která zůstala po automobilové nehodě na vozíčku a má před náročnou operací. Ti dva však postupně k sobě najdou cestu a při sbližování, které iniciuje Váchova žena (E. Balzerová), se rozkrývají jejich nelehké osudy… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Shodou smutných okolností skončil Jan Potměšil na vozíku sám. Rodinné zázemí každého z nás je formou, která nás tvaruje, ale též nám něco dává do života. Ne každý má to štěstí a pak se to s ním táhne. Tomáš takovou smůlu měl a teď dostává novou šanci. Má to těžké, rodina si ho spíše bere z povinnosti. Trvá dlouho, než se zase zapojí do běžného chodu. V tomto ohledu je malé dítě hodně velkou pomocí. Před bezprostředností dětí roztály už jinačí ledy. ()
Film mě dojal, strašně moc. Jen mě trápí ten důvod, pro který byl Tomáš umístěn do psychiatrické léčebny. Já například bych svůj vztek obrátila vůči těm dvěma, co mu tak ublížili, ale spíš bych se jen složila a chtěla se utopit. Ta jeho příšerná reakce je pro mě nepochopitelná a zbytečná. Jenže asi důvodem pro to celé bylo, aby kluk skončil na psychiatrii a ne v detenci nebo podobně. Ale i tak by šel film udělat, zkrátka by kluka propustili odjinud než zrovna z psychiatrie. Takhle mi celý film bylo zle z toho důvodu a nemohla jsem se přes to dostat. Možná se tak jako já měli cítit i Jenda s Jiřinou... Jinak bez ohledu na to, co mi tak vadí, je to velice krásné a citlivé drama. S odstupem mi pořád zní v hlavě hudba z tohoto snímku a tak nějak naivně doufám, že na světě není tolik nešťastných dětí, které by dostávaly nebo i nedostávaly poslední šanci. ()
Souhlasím s kolegou "sator".... Viděl bych to jako lepší průměr čili 3,5. Ale za tu hudbu, která mi vůbec nesedí ke jménu Jaroslav Uhlíř (ale už jsem podobně psal u seriálu "Když se slunci nedaří", kde byla jeho hudba vyloženě nepříjemná), jsem tu půl hvězdu, která stejně nejde dát, smazal a dávám nakonec 3*. ()
Přijde mi, že v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo téma rozvod v kinematografii velice hojné. Zřejmě reakce na rozšíření tohoto společenského fenoménu. Občas poněkud naivní, ovšem jindy zase velice emotivní až dojemný příběh. Velice pěkně obsazený a zahraný. Každý potřebujeme oporu. Jen kupodivu Uhlířova hudba mi nesedla. ()
Psychologické drama par exceláns! Ludvík Ráža byl expert na mezilidské vztahy a touto inscenací rozehrává životní peripetie čtyř lidí, kteří mají každý svoje nelehké osudy z minulosti. Po herecké stránce naprostá paráda, zejména hlavní dvojice Alois Švehlík a Eliška Balzerová předvádějí přirozené lidské výkony, jenž by mohli leckteří novodobí adepti co se prohlašují za herce jen a jen závidět! Tohle je fakt jízda! Moc se mi líbila i hudba Jaroslava Uhlíře, která je po celou dobu skryta pod příběhem a přitom tak krásně a nenásilně podkresluje děj a vytváří tak důležitou emoční součást. Ve srovnání s blábolama, co se točí v dnešní době sázím plnej počet! ()
Reklama