Režie:
Ludvík RážaKamera:
Milan DostálHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Alois Švehlík, Eliška Balzerová, Eva Kudláčková, Jan Potměšil, Eva Hudečková, Libuše Havelková, Radovan Lukavský, Jaroslav Moučka, Pavel Soukup, Jan Teplý st., Nela Boudová, Svatopluk SchullerObsahy(1)
Příběh o jednom setkání a o vztahu, který po mnoha letech odloučení dostal šanci na obnovení. Otec Vácha (A. Švehlík) se dozvídá o tom, že jeho syn Tomáš z prvního manželství (J. Potměšil) se ocitl na psychiatrické klinice. Je citově nevyrovnaný, apatický, na kliniku ho poslali kvůli jeho nepochopitelnému agresivnímu činu. Pomoci mu může jen klidné rodinné zázemí jeho otce. Vácha už má po rozvodu novou rodinu, syna dvanáct let neviděl, i když ne vlastní vinou, a váhá. Netuší, jak by mu mohl pomoci, zvláště když má sám starost o svou ženu a dceru, která zůstala po automobilové nehodě na vozíčku a má před náročnou operací. Ti dva však postupně k sobě najdou cestu a při sbližování, které iniciuje Váchova žena (E. Balzerová), se rozkrývají jejich nelehké osudy… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Přijde mi, že v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo téma rozvod v kinematografii velice hojné. Zřejmě reakce na rozšíření tohoto společenského fenoménu. Občas poněkud naivní, ovšem jindy zase velice emotivní až dojemný příběh. Velice pěkně obsazený a zahraný. Každý potřebujeme oporu. Jen kupodivu Uhlířova hudba mi nesedla. ()
Na těch sedmdesátiosmi minutách je toho rozehráno docela dost. Žádná z postav nebyla plochá. Nejdříve jsem měla strach o tu malou holčičku, ale pak mi bylo jasné, že ta toho kluka rozmluví. Překvapení pro mě bylo, že se o hudební doprovod postaral Jaroslav Uhlíř. To bych nečekala, že to byl právě on, protože byl opravdu hodně netradiční. ()
Dobrá rodinná psychologická dráma stavbára Jána, ktorý sa s novou rodinou musí vyrovnať so životnou krízou svojho syna Tomáša z predchádzajúceho manželstva. Príbeh ukazuje takmer príkladnú cestu riešenia ťažkých životných dilem. Jan je síce prchký, ale správny chlap (podľa socialistických meradiel) a jeho žena Jiřina s dcérou Klárkou, ktoré svojou láskou prinášajú emocionálne riešenie tejto krízy. Tak trochu tu vytŕča socialistický mravoučný pátos, no len veľmi jemne. Produkcia je televízna, takže väčšinu času leží váha na scenáristovi a hercoch, ale v kľúčových momentoch dokáže zľahka vytvoriť atmosféru. Herci sa s postavami stotožnili veľmi dobre, takže sú celkom uveriteľné. 65% ()
Shodou smutných okolností skončil Jan Potměšil na vozíku sám. Rodinné zázemí každého z nás je formou, která nás tvaruje, ale též nám něco dává do života. Ne každý má to štěstí a pak se to s ním táhne. Tomáš takovou smůlu měl a teď dostává novou šanci. Má to těžké, rodina si ho spíše bere z povinnosti. Trvá dlouho, než se zase zapojí do běžného chodu. V tomto ohledu je malé dítě hodně velkou pomocí. Před bezprostředností dětí roztály už jinačí ledy. ()
Film mě dojal, strašně moc. Jen mě trápí ten důvod, pro který byl Tomáš umístěn do psychiatrické léčebny. Já například bych svůj vztek obrátila vůči těm dvěma, co mu tak ublížili, ale spíš bych se jen složila a chtěla se utopit. Ta jeho příšerná reakce je pro mě nepochopitelná a zbytečná. Jenže asi důvodem pro to celé bylo, aby kluk skončil na psychiatrii a ne v detenci nebo podobně. Ale i tak by šel film udělat, zkrátka by kluka propustili odjinud než zrovna z psychiatrie. Takhle mi celý film bylo zle z toho důvodu a nemohla jsem se přes to dostat. Možná se tak jako já měli cítit i Jenda s Jiřinou... Jinak bez ohledu na to, co mi tak vadí, je to velice krásné a citlivé drama. S odstupem mi pořád zní v hlavě hudba z tohoto snímku a tak nějak naivně doufám, že na světě není tolik nešťastných dětí, které by dostávaly nebo i nedostávaly poslední šanci. ()
Reklama