Poslední souboj

Ridley Scott za pár let oslaví devadesátku a přesto to vypadá, že s do důchodu nechystá. Jen letos (ovšem částečně i díky odkladům způsobené COVIDEM-19) Ridley do kin uvádí své dva nové filmy, přičemž před Klanem Gucci přednost dostává Poslední souboj. Látka, která díky zkušenosti Ridleyho Scotta s historickými látkami jako Soupeři, Gladiátor či Království nebeské a především opětovnému setkání Matta Damna a Bena Afflecka za psacím stolem po více než dvou dekádách od doby Dobrého Willa Huntinga naznačovala, že by mohla stát za to. A v tomto ohledu rozhodně nezklame.   Ridley Scott ovšem skutečně nekráčí ve stopách Gladiátora či Království nebeského. Když dojde na epickou bitevní či bojovní scénu, téměř 85-letý Ridley Scott jí pořád dokáže natočit velkolepě a vtahujícím způsobem. Takové momenty jsou ve filmu ovšem pouze tři. Poslední souboj je velkolepý v oblasti výpravy, kostýmů či audiovizuálu, v rámci samotného obsahu jde ovšem skutečně o malý příběh, který především sází na dialogy postav.   Scottova novinka ovšem k příběhu znásilnění postupuje trochu jinak a příběh údajné oběti/obžalovaného/manžele oběti servíruje ze tří různých kapitol. Na různé události se tak díváme z různých úhlů pohledů a je v tom krásně znázorněné to, jak se se může lidská perspektiva různých událostí lišit. Ben Affleck a Matt Damon se spolu poprvé sešli jako scenáristé od Dobrého Willa Huntinga, který jim kdysi vynesl Oscara a ve spolupráci s Nicole Holofcener opět odvedli obdivuhodnou scenáristickou práci. Samotnému znásilnění předchází vývoj postupného přátelství a následně politické rivality de Corrougese a Le Grise, kde je klíčové znásilnění v podstatě jen poslední kapkou pro konflikt těchto dvou mužů.   Ty řeči o tom, že se dá brát Poslední souboj jako komentář k MeToo poté rozhodně nejsou zcela mimo. Scéna, kdy se mluví o tom, že spousta žen radši drželo jazyk za zuby a nechala si sexuální násilí líbit kvůli moci kvůli vyšší moci velmi snadno připomene ještě nedávno aktivní řádění Harveyho Weinsteina v Hollywoodu. I přes zasazení do 14. století tak dokáže být Poslední souboj v něčem aktuální.   Většinu času se skutečně pouze vedou dialogy, jsou ovšem tak bravurně napsané a herci jsou tak dobří, že to vůbec nevadí a je naopak vtahující vidět Matta Damona, Adama Drivera, Jodie Comer či Bena Afflecka v jejich rolích. Každá perspektiva dokáže tak trochu změnit pohled na postavy a především se ten film skutečně příliš netáhne a naopak dokáže diváka pořád vtahovat.     Při oněch zmíněných odlišných vypravěčských perspektivách kameraman Dariusz Wolski točí ty samé momenty z různých úhlů, přičemž to tak celé funguje vyvolávat pocit, že sledujeme něco, co jsme už viděli a zároveň skutečně jinak. Kamera se pořád hýbe, závěrečný souboj poté bravurně využívá jak obrazu i zvuku.   Srdcem filmu ovšem nejspíš skutečně zůstane postava Marguerite v podání Jodie Comer. Ta má po seriálu Killing Eve definitivně nakročeno k úspěšné filmové kariéře i díky jejímu skvělému výkonu v Posledním souboji. Poslední souboj funguje jako připomínka tehdejších ženských (ne)práv a tehdejších nesmyslů, které nejen v Paříži kolovali (ze znásilnění nemůže vzniknout těhotenství...). Z osudového souboje dvou mužů se ve finále stejně jen stává zábava pro krále a šlechtu. Tehdejší drzost Marguierite obvinit Le Grise ze znásilnění otřese i mezi tehdejšími ženami v Paříži, protože tohle ženy v tehdejší Paříži prostě nedělají. Ridley Scott natočil funkční feministický film, který ovšem bude bez problémů fungovat i pro mužské diváky.   Rozhodně by možná neuškodilo v pár momentech stříhat, protože ono tempo přeci jen občas hapruje. Sympatický bod, který spočíval v nejistém vypravěčovi ve finále tak trochu vyšumí do prázdna a ideální divácký přístup k celé věci je tak jasný. Poslednímu souboji ovšem jinak není po řemeslné stránce téměř co vytknout a Ridley Scott jednoduše dokázal, že pořád umí. A snad mu to v téhle formě vydrží.   Poslední souboj byl odsouzen k finančnímu propadáku dávno před svou premiérou. Film za 100 milionů dolarů, kde se ze 150 minut máchá meči pouze ve zhruba 10% neměl nikdy nakročeno k finančnímu úspěchu. Zamrzí to, protože tahle poctivá filmařina pochopitelně nejlíp vyzní právě na velkým plátně s ohlušujícím zvukem. Ridley Scott si ovšem očividně nadále točí přesně ty filmy, které chce a v tomto ohledu zůstává nadále sympatický. Jeho chystaný biopic Napoleona s Joaquinem Phoenixem bude událost..... (23.10.2021) (méně) (více)