Laura

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

Sražte ikony k zemi! Pramálo mě zajímá, že LAURA dle některých kritiků patří mezi nejlepší noir snímky. Ano, atmosféra je k nakousnutí - hodně tabákového dýmu, temné ladění, stíny, neustávající déšť. Bohužel dějově Premingerův film neobstojí ani jako průměrná detektivka, dialogy jsou banální a závěrečné rozřešení je tak neskutečně triviální, že se nabízí už od samotného začátku. Jedno z největších zklamání na letošní LFŠ. (31.07.2006)

Jedna z noiroviek, ktorú zhltnete s ľahkosťou a veľkým potešením. Snímok ponúka príjemne zamotaný dej, prekvapivý a napínavý záver, typickú potemnelú atmosféru a v neposlednom rade aj výborné herecké výkony. Od najlepších filmov tohto žánru ani nečakám nič iné. Veľká spokojnosť, môžem len odporučiť. Silný nadpriemer. 85/100 (17.10.2017)

Spletitá cesta k odhaleniu zločinu z vášne nekompromisným policajtom s klobúkom a cigaretou, ako sa na pravý noir patrí. Ale ktorý z obdivovateľov fatálnej krásky je v tom zapletený? A čo sa vlastne stalo? Sofistikovaná zápletka sa s rozuzlením tradične vôbec neponáhľa, no viac ma tu zaujali myšlienky medzi riadkami. Napríklad o posadnutosti ženskou krásou a šarmom, z ktorej podiel viny bezradní muži pripisujú aj svojmu objektu túžby. Ale či majú pravdu, zistia, až keď pochopia samotné ženy. Odpoveď na otázku, či sa táto hádanka už časom ľuďom podarila vyriešiť, môžeme nájsť aj vo fakte, že filmy nesúce posolstvo podobnej dilemy, sa po všetkých tých rokoch stále neprestávajú točiť. :) (18.12.2014)

Pokud mě něco tady zaujalo nějak víc nápadně, tak to bylo Premingerovo pojetí ženy fatale, Laury, který vlastně neni vůbec tradiční femme fatale. Pozor, možnej spoiler!!!! Pořád od ní čekáme podraz, nějakou osudovou kličku na detektiva, ale ona je čisťounká, bezelstná, nevinná. To je dobrý! Jinak skvělej film, kterej je tak nějak noir ne noir, prostě má trochu jinou atmosféru než třeby Pojistka smrti, Maltézský sokol nebo Killers, možná nějakým způsobem "evropskou"? Říkám možná! (21.07.2008)