Než skončí léto

Teprve když jsem se ocitl se všemi na pláži...v tom úžasném bezčasí, kdy je vše tak, jak má být, dobré i zlé, nekompromisně tvrdé i lidsky soucitné, kdy všichni přijímají svůj osud, své místo v tomto příběhu, mají jen to, co jim nabízí přítomnost, teprve tam jsem si uvědomil tu ohromnou sílu tohoto krásně odvyprávěného filmu o jednom pouličním ztracenci, ve kterém je víc lásky než si on sám dokáže připustit, o rodičích, kteří ztrácejí to nejdražší a nejsmysluplnější a hlavně o jedné nadějné houslistce, která ví, že již není naděje, promlouvá s těmi, kteří již v nic nedoufají, protože nejsou živí, mění paruky, užívá každou minutu, miluje a připravuje se na cestu bez návratu. Film plný kontrastů, jak to umí jen život sám, na jedné straně smrt, na té druhé nový život, bezvýchodnost střídá smíření, zaběhlé zvyky jsou náhle a nuceně nahrazeny něčím, co nelze ignorovat, co je nutné přijmout jako součást našeho života, i když to v našem nitru vyvolá jen bolest...ale i ta může být posilující, jsme nuceni k něčemu vyššímu, k něčemu, k čemu nás obyčejný, přesto fascinující, každodenní život nedovede, nejsme-li konfrontováni s jinou realitou, než na jakou jsme zvyklí...raději už dost, krasný film. [Filmový klub Citadela] (09.09.2020)

Pocitové filmy sa hodnotia ťažko, respektíve majú vzbudzovať čisto subjektívne pocity a my by sme mali taký film zhodnotiť aj objektívne, že. Ale čert to zober, i keď som viacerým veciam v Babyteeth nerozumel, ako celok som si ho užil a opäť išlo aj o pocity z toho, s kým snímku sledujete a v akom rozpoložení a tu to vyšlo na jednotku. Obohraná téma prináša inováciu v tom, že nesledujeme postupné umieranie na nemocničnom lôžku, ani nekonečné chemoterapie, ale výsostne sa sústreďujeme na postavy v ich súkromí. Čiže veľký párt tu majú aj rodičia a kto je alergický na šušľanie Bena Mendelsohna, ten nech si radšej počká na dabing. (19.09.2020)

Byla jsem rozhodnutá, že film ohodnotím jako výborný-čtyřhvězdičkový, ale na pláži se stalo cosi nezapomenutelného, silného, definitivního a to něco mě rozsekalo. Jako když roky hledáš jeden dílek pětitisícové skládačky a najednou ho máš a nalepíš na prázdné místo. Australané natočili velmi zvláštní film, který pokládám za krásný. Trochu divný, komorní, senzačně obsazený, který po zásluze oslovil mnoho diváků. Pěkné. Toby Wallace- skvělý. (30.10.2020)

Možná to měl být existencionalismus, ale většinu filmu to bylo nechutné, vzplanutí lásky k vyfetovanému klučíkovi v minišortkách se špinavým obličejem od holky, co se rozpadá anatomicky, ale taky i psychicky ve vztahu k rodině a k sobě a k okolí. Není to moc ponor, proč věci má tak, jak má. Prostě jen nenávdí všechny a ve fetce spatřuje asi nějaký naturalismus. Otec je poblázněný do těhule od vedle. No. Potěš koště. (13.11.2022)

KINO PILOTŮ - Filmařsky originálně zpracováno, zejména kamera měla na autentičnosti a reálnosti velkou zásluhu. Dějově a priběhově velmi zvláštní, z počátku jsem to moc nepobíral, jak to bylo divné. Pak si ale člověk na postavy a hlavně jejich podivínské chování zvykl a začal se více do příběhu vciťovat a emočně angažovat. Zejména závěr byl emočně velmi silný a scéna v posteli brala dech. Při titulcích všichni v sálu (slovy: šest lidí) ani nedutalo. Film tedy zaujal, byl hodně alternativní, jiný a ještě musím pozitivně vyzdvihnout hudbu (super song: Sudan Archives - Come Meh Way), soundtrack si jdu vyhledat. 70% (with J.) (13.07.2020)