Než skončí léto

Austrálčanka Eliza Scanlen mi bola známa už z úspešnej minisérie Sharp Objects, kde si zahrala mladšiu sestru Amy Adams. Babyteeth som si pozrela na odporúčanie kamarátky, ktorá si myslela, že sa mi to bude páčiť a asi 200x za posledné dva roky sa ma pýtala, či už som to videla! Typická festivalovka na jedno pozretie, námet vcelku neoriginálny, spracovanie priemerné, herecké výkony slušné. Tiež oceňujem hudbu a kameru a kladne hodnotím aj rozdelenie filmu na kapitoly. Filmov o prvej láske, kde jeden z dvojice je vážne chorý som už videla niekoľko a žiaden ma nezasiahol tak ako A Walk to Remember s Mandy Moore. Babyteeth je vlastne dosť depresívny snímok. Anna: "This is the worst possible parenting I can imagine." Dodatok: Už prešlo pár dní a nad filmom ešte stále premýšľam!!! Myslím si, že od distribútorov nebolo správne úplne zmeniť názov filmu, pretože práve tie mliečne zuby tu zohrávajú dôležitú rolu!!! Keď si to človek uvedomí, až to mrazí!!!! A potom tie šaty na maturitný ples...ale predovšetkým tie BABYTEETH. (26.04.2023)

Teprve když jsem se ocitl se všemi na pláži...v tom úžasném bezčasí, kdy je vše tak, jak má být, dobré i zlé, nekompromisně tvrdé i lidsky soucitné, kdy všichni přijímají svůj osud, své místo v tomto příběhu, mají jen to, co jim nabízí přítomnost, teprve tam jsem si uvědomil tu ohromnou sílu tohoto krásně odvyprávěného filmu o jednom pouličním ztracenci, ve kterém je víc lásky než si on sám dokáže připustit, o rodičích, kteří ztrácejí to nejdražší a nejsmysluplnější a hlavně o jedné nadějné houslistce, která ví, že již není naděje, promlouvá s těmi, kteří již v nic nedoufají, protože nejsou živí, mění paruky, užívá každou minutu, miluje a připravuje se na cestu bez návratu. Film plný kontrastů, jak to umí jen život sám, na jedné straně smrt, na té druhé nový život, bezvýchodnost střídá smíření, zaběhlé zvyky jsou náhle a nuceně nahrazeny něčím, co nelze ignorovat, co je nutné přijmout jako součást našeho života, i když to v našem nitru vyvolá jen bolest...ale i ta může být posilující, jsme nuceni k něčemu vyššímu, k něčemu, k čemu nás obyčejný, přesto fascinující, každodenní život nedovede, nejsme-li konfrontováni s jinou realitou, než na jakou jsme zvyklí...raději už dost, krasný film. [Filmový klub Citadela] (09.09.2020)

Festivalová vzťahovka, u ktorej som dlho zvádzal boj, či sa mi páči alebo nie. Druhá polovica ma však presvedčila: hercami, ktorí zachádzajú pod kožu, symbiózou ľahkosti a vážnosti + skvelou hudbou. Záverečná scéna prináša typickú „guču v hrdle“, ktorá nemôže nikdy na festivale chýbať (a to neskôr nasledovali oveľa ťažšie filmy a „onen“ pocit sa nedostavil). (Cinematik, Korona 2020) (20.09.2020)

Usměvavá a bezprostřední Milla toho musí ještě tolik stihnout Než skončí léto. Nikdo to neřekne úplně otevřeně, nicméně všichni podvědomě tuší, že tahle svým způsobem okouzlující dívka tady s nimi už moc dlouho nebude. Divoce hltá život plnými doušky, nemůže se nabažit tolika pestrých vůní, barev a chutí. Neboť zakoušená bolest dává znamení, jak málo času jí zbývá, než se stane součástí nebe. (85%) (25.09.2022)

Na jednu stranu snímek NEŽ SKONČÍ LÉTO důsledně následuje vzorec festivalového indie dojáku, na druhou stranu - jak vysvětluji i v textu na Poznámkách -, s jeho konvencemi si překvapivě inovativními způsoby pohrává. Až do úplného závěru například posouvá vyprávěcí těžiště a namísto osvobozující síly lehkých drog preferuje osvobozující sílu detoxu. Upřímně řečeno, za sebe bych ocenil, kdyby tento vzorec spíše překračoval, než řádil čistě v jeho mantinelech, nicméně v současném distribučním suchu může film NEŽ SKONČÍ LÉTO pro mnohé diváky představovat lákavou příležitost si na něco zajít do kina. (04.07.2020)