Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelli, Gastone Moschin, Fosco Giachetti, Dominique Sanda, Yvonne Sanson, Carlo Gaddi, Umberto Silvestri (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (87)
Sebejisté v každém záběru. Dějově možná trochu roztříštěné, ale vzhledem k tak extrémně odosobněnému filmu, který je záměrně ve všem chladný a nelidský, to neberu jako jasnou výtku. Bertolucci si mě opět získává, i když ne tak bezvýhradně jako v případě Posledního císaře. Hodně za to může především geniální kamera. ()
Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. ()
Po dvoch dobrých skúsenostiach s Bertoluccim som sa nazdával, že i Konformista mi prinesie obdobný zážitok. Nestalo sa. Zažil som zdĺhavú a ťarbavú transkripciu Moraviovej predlohy, herecké výkony limitované ich nositeľmi, dej trhaný ako chod motora pred zadrením a Bertolucciho fascináciu obrovskými prázdnymi priestormi. Aj keď moje rozladenie nedosiahlo úroveň dvoch hviezdičiek, titulky po chvatnom závere ma potešili. ()
Konformista byl pro mě více než jen příjemným překvapením - je to film, který mi ještě dlouhou dobu bude plout myslí. Bertolucci diváka nemilosrdně hodí do komplexního příběhu bez jakékoli expozice, a proto chvíli trvá nutné zorientování ve směsici flashbaců a flashforwardů. Postupně se ale vyprávění ustálí na jedné časové lince - fašistická Itálie 30.let. Marcello touží po jediném - přizpůsobit se, stát se normálním. Nejprve se přizpůsobuje fašistické ideologii, po sňatku s maloměstkou dívkou je dostatečně přizpůsoben normám společenským. Bertolucci vypráví dynamicky, bez zbytečných výplní klasické narace. I přes vážnost tématu se neubrání mnoha cynickým komentářům, které se dotýkají především maloměšťácké povrchnosti. Největší mistroství filmu ale tkví v mizanscéně, rámování obrazu a práci s kamerou. Současné hollywoodské filmy by se zde mohly poučit - nestačí totiž jen bezhlavé spojení úžasných kostýmů, lokalit a známých hereckých tváří. Konformista jde v tomto ohledu mnohem dál - vizuální stránka není jen povrchní pozlátko, podle kterého poznáte vysokorozpočtový film - hra světel a stínů, řeč barev a vůbec celková kompozice uvnitř obrazu plní i narativní funkci. ()
Působivé drama s podmanivým vizuálem a místy až dech beroucí atmosférou, nadčasová záležitost o temné skvrně dějin Evropy.. Jean-Louis Trintignant je herecký chameleon, opětovně potvrdil, že hravě zvládne i tak těžkou roli, tj. rozporuplnou postavu, ne zrovna příjemnou.. O příběhu muže, který chce být „normální“, by se dalo dlouze polemizovat.. ()
Galerie (93)
Zajímavosti (6)
- V Paříži při rozhovoru doktora Marcella Clericiho (Jean-Louis Trintignant) a profesora Quadriho (Enzo Tarascio) padne zmínka o slavném podobenství o vězních v jeskyni. Mýtus o jeskyni je v sedmé knize Platónovy „Ústavy“, která je věnovaná hlavně vědám a vzdělávání. (noelcoward73)
- "Tento román Alberta Moraviu ma veľmi upútal, ale úloha, ktorú mi dal Bertolucci, sa mi príliš nepáčila. Moraviu som trochu poznal, lačnel po intenzívnom živote. Raz som s ním a s jeho priateľmi večeral. Moravia večeral každý deň dva razy, toto bola druhá večera. Keď sme odchádzali z Bertolucciho filmu, povedal nám, že je to lepšie ako jeho román." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
- Po premiéře filmu čekal Bertolucci před kinem na svého přítele režiséra Godarda a na jeho reakci na svůj film. Godard mu podal kus papíru a beze slova odešel. Na papíru byla kresba Mao Ce-tunga a pod ní věta: „Bojuj proti individualismu a kapitalismu.“ (raininface)
Reklama