Režie:
Bernardo BertolucciScénář:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Georges DelerueHrají:
Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelli, Gastone Moschin, Fosco Giachetti, Dominique Sanda, Yvonne Sanson, Carlo Gaddi, Umberto Silvestri (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (87)
Tento film mě moc nezaujal. Asi bych musel číst Moraviovu knihu, aby se mi ho podařilo pořádně pochopit. Možná nám to mělo na jednom člověku ukázat pokřivenost společnosti v době fašistické diktatury. Tomu by snad napovídaly i některé křivé záběry kamery. Jean-Louis Trintignant ale zahrál bezpáteřního, zbabělého hajzla kam vítr tam plášť dobře. ()
Žiť čo najkonformnejšie a najkonvenčnejšie. Zaradiť sa do priemeru a splynúť s davom, prispôsobiť sa hocičomu a hocikomu. Robiť bežné veci, žiť bežný život, mať bežné túžby a len také obyčajné sny. Hlavný hrdina má skvelý poker face a na rolu Konformistu bol podľa mňa predurčený. Talianska noblesa v časoch fašistických z Bertolucciho podania pôsobí veľmi chladne, vyprahnuto. Veľmi ma oslovila hudba, neskutočná kamera, zábery, ktoré vytvárali šteklivé napätie a hrali aj bez slov. Na svoje si príde každý, kto ocení originálny záber, vizuálnu hru línií a oblúkov, v prepojení s architektúrou či krivkami ženského tela. Obsahovo aj formálne veľmi výživné dielo. ()
Působivé drama s podmanivým vizuálem a místy až dech beroucí atmosférou, nadčasová záležitost o temné skvrně dějin Evropy.. Jean-Louis Trintignant je herecký chameleon, opětovně potvrdil, že hravě zvládne i tak těžkou roli, tj. rozporuplnou postavu, ne zrovna příjemnou.. O příběhu muže, který chce být „normální“, by se dalo dlouze polemizovat.. ()
Mozaikovitě sledujeme stopu politického chameleóna, jehož schopnost dokonalé asimilace neplyne z vlastního přesvědčení ani obohacení, nýbrž ze strachu a zbabělosti. Údajné sémě, kořenící v traumatické příhodě v dětství je jen laciná zástěrka pro vrozenou ubohost charakteru. Tento příkladný konformista si to mašíruje přes mrtvoly dál a dál a hravě se přizpůsobuje těm, kteří zrovna drží opratě moci. Nalézá v tom jakési životní poslání, ale zároveň si uvědomuje, že se pomalu propadá do duševní izolace, neschopný pocítit lásku nebo štěstí. Zato já jsem pocítila zcela zřetelně, že mě mnohem více než osud toho podlého křiváka zaujaly virtuózní obrazové kompozice, zachycené mistrovskou kamerou Vittoria Storaro. Ostatně jako tomu bylo u většiny Bertolucciho filmů. ()
Skvost talianskeho neorealizmu. Oko náročného diváka si zaiste všimne množstvo inovatívnych postupov použitia kamery, ako sú napríklad diagonálne zábery, horizont nula, vertikálny pohyb so strihom a prechodom do nasledujúcej scény. Trintignant sa blysol v úlohe schizofrenického konformistu. Na ktorú stranu sa vlastne prikláňa, už režisér ponecháva na divákovi. ()
Galerie (93)
Zajímavosti (6)
- Když hlavní postava filmu, kterou hraje Jean-Louis Trintignant, dostane za úkol zabít v Paříži svého bývalého profesora, obdrží stejnou adresu a telefon, jaké měl ve skutečnosti Bertolucciho přítel a vzor francouzský režisér Jean-Luc Godard. (raininface)
- V Paříži při rozhovoru doktora Marcella Clericiho (Jean-Louis Trintignant) a profesora Quadriho (Enzo Tarascio) padne zmínka o slavném podobenství o vězních v jeskyni. Mýtus o jeskyni je v sedmé knize Platónovy „Ústavy“, která je věnovaná hlavně vědám a vzdělávání. (noelcoward73)
- Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)
Reklama