Reklama

Reklama

Konformista

  • Itálie Il conformista (více)
Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (87)

Fabienne 

všechny recenze uživatele

Konformista byl pro mě více než jen příjemným překvapením - je to film, který mi ještě dlouhou dobu bude plout myslí. Bertolucci diváka nemilosrdně hodí do komplexního příběhu bez jakékoli expozice, a proto chvíli trvá nutné zorientování ve směsici flashbaců a flashforwardů. Postupně se ale vyprávění ustálí na jedné časové lince - fašistická Itálie 30.let. Marcello touží po jediném - přizpůsobit se, stát se normálním. Nejprve se přizpůsobuje fašistické ideologii, po sňatku s maloměstkou dívkou je dostatečně přizpůsoben normám společenským. Bertolucci vypráví dynamicky, bez zbytečných výplní klasické narace. I přes vážnost tématu se neubrání mnoha cynickým komentářům, které se dotýkají především maloměšťácké povrchnosti. Největší mistroství filmu ale tkví v mizanscéně, rámování obrazu a práci s kamerou. Současné hollywoodské filmy by se zde mohly poučit - nestačí totiž jen bezhlavé spojení úžasných kostýmů, lokalit a známých hereckých tváří. Konformista jde v tomto ohledu mnohem dál - vizuální stránka není jen povrchní pozlátko, podle kterého poznáte vysokorozpočtový film - hra světel a stínů, řeč barev a vůbec celková kompozice uvnitř obrazu plní i narativní funkci. ()

nunka 

všechny recenze uživatele

Žiť čo najkonformnejšie a najkonvenčnejšie. Zaradiť sa do priemeru a splynúť s davom, prispôsobiť sa hocičomu a hocikomu. Robiť bežné veci, žiť bežný život, mať bežné túžby a len také obyčajné sny. Hlavný hrdina má skvelý poker face a na rolu Konformistu bol podľa mňa predurčený. Talianska noblesa v časoch fašistických z Bertolucciho podania pôsobí veľmi chladne, vyprahnuto. Veľmi ma oslovila hudba, neskutočná kamera, zábery, ktoré vytvárali šteklivé napätie a hrali aj bez slov. Na svoje si príde každý, kto ocení originálny záber, vizuálnu hru línií a oblúkov, v prepojení s architektúrou či krivkami ženského tela. Obsahovo aj formálne veľmi výživné dielo. ()

Reklama

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Působivé drama s podmanivým vizuálem a místy až dech beroucí atmosférou, nadčasová záležitost o temné skvrně dějin Evropy.. Jean-Louis Trintignant je herecký chameleon, opětovně potvrdil, že hravě zvládne i tak těžkou roli, tj. rozporuplnou postavu, ne zrovna příjemnou.. O příběhu muže, který chce být „normální“, by se dalo dlouze polemizovat.. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Ano, Bertolucci to fašistům pěkně natřel, jenže sledování Konformisty může být stejně nepříjemné pro nepřipraveného diváka. Nechronologicky vyprávěný film si od něj po celou dobu drží chladný odstup, neusiluje o jeho sympatie a důležitější než forma (ač bohatá na pěkné kamerové záběry, četně využívající různé barevné tónování) je pro něj samotná myšlenka. Nadčasová a v širším kontextu uplatnitelná také na dnešní dobu, protože se vždy najdou lidé, jež raději splynou s davem, než aby si klestili vlastní cestu. Otázkou je, jak daleko budou ve vlastním odosobňování ochotni zajít. Nevím, jak na tom byla co do plynulosti vyprávění kniha, film totiž nedokázal na delší dobu upoutat mou pozornost a byly to jenom jednotlivé výseky, některé s lehkostí zakomponované symboly, které mi utkvěly v paměti. Ta nejlepší scéna, od které bych rád sledoval Clericiho osud třeba ještě celou další hodinu, přitom přichází až v samém závěru, kdy (anti)hrdina dojde trpkého procitnutí. V úplně posledním Trintignantově pohledu do kamery se zračí konfrontace všeho, čím si doposud prošel a toho mála, co tím získal. 75% Zajímavé komentáře: Fabienne, Lookass, sportovec ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. ()

Galerie (93)

Zajímavosti (6)

  • Po premiéře filmu čekal Bertolucci před kinem na svého přítele režiséra Godarda a na jeho reakci na svůj film. Godard mu podal kus papíru a beze slova odešel. Na papíru byla kresba Mao Ce-tunga a pod ní věta: „Bojuj proti individualismu a kapitalismu.“ (raininface)
  • "Tento román Alberta Moraviu ma veľmi upútal, ale úloha, ktorú mi dal Bertolucci, sa mi príliš nepáčila. Moraviu som trochu poznal, lačnel po intenzívnom živote. Raz som s ním a s jeho priateľmi večeral. Moravia večeral každý deň dva razy, toto bola druhá večera. Keď sme odchádzali z Bertolucciho filmu, povedal nám, že je to lepšie ako jeho román." (Zdroj: Jean-Louis Trintignant: Pokojná vášeň: v rozhovoroch s André Asséom, 2002) (Rosamunde)
  • Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)

Související novinky

Reklama

Reklama