Battle Royale

Poslední dokončený film japonského režiséra Kinjiho Fukasakua vypráví o ostrově, kam se odvážejí nepohodlné školní třídy, jejichž žáci se musejí do několika dnů vzájemně vyvraždit. Pokud nezůstane jen jeden, zemřou všichni... Premisa, která se zpočátku zdá být naplňována žánrovými schématy teenagerské vyvražďovačky, kde ale není jeden vrah v masce, ale kde může být vrahem de facto kdokoliv. Jenže jak mrtvol přibývá a násilí neubývá, Fukasaku přehodí výhybku a místo přívalu násilí začne pečlivě sledovat některé studentské osudy. ___ Vezmeme-li si jakoukoli školní třídu, skrývá v sobě různorodou skupinu lidí: Obsahuje elitu i její opozici, chytré i hloupé, sebevědomé i zakomplexované, citově vnímavé i cynické. Pro svou sociokulturní rozmanitost proto rozličně reagují i na extrémní situace. A protože situace na ostrově extrémní je, studenti se nám mění před očima z bezejmenných floutků na různými způsoby výrazné či silné osobnosti. Osobnosti, které pokud chtějí přežít, obnáší to popření určitých principů - a nebo si vzájemně věřit. Jen tak jde zřejmě porazit bezcitný systém, ze kterého jinak není východiska. Třebaže zvítězíte a pozabíjíte všechny kamarády i nekamarády, stejně prohrajete svoje vlastní lidství. ___ Jestli se však v Battle Royale něčeho zoufale nedostává, je to právě důvěra. O její potřebě i absenci do značné míry vypráví i tento film, o zoufalé potřebě uvěřit, že nejste v pekle. Jednou z nejsilnějších scén je právě destrukce jedné podobné iluze, když pokus skupiny lidí zapomenout a vytvořit bezstarostnou "školní" atmosféru skončí tragickým masakrem. Battle Royale je bolestivý film, který s každou další minutou vážní a ze zpočátku cynicky zábavné žánrové vyvražďovačky dělá mrazivou sociologicko-psychologickou studii. ___ Jistě, působí na první pohled poněkud impulsivně a snad i přímočare efektně, leč má svůj základ v promyšlené strategii se silnou pointou. [2006] (02.07.2020)

Vyvražďovací filmy mám rád a neználci si myslí, že Hunger Games byl první takový film, ale to není, ani pro Battle Royale to neplatí, ale to už je jedno. Japončíci se s tímto tématem poprali po svém a nezapomněli na své typické bizarnosti, ale jinak se na to dobře koukalo, i když takovéto zpracování prostě pro nás nikdy nebude to pravé, proto jen 4*. (20.02.2018)

Nic proti Asii, nic proti extrémnímu násilí, nic proti falešné psychologii, ale pokud mi někdo předkládá falešné emoce, je to neomluvitelné. Nápad a scénář jsou sice originální, ale po 20 minutách se film zvrtává v samoúčelně zbytečnou a nesnesitelně natahovanou nudu, která se nedokáže opřít ani o úžasný audiovizuální výkres. Podmanivá práce s kamerou a hudební doprovod z not největších klasiků v kombinaci s neurvalým násilím tvoří hypnotickou syntézu, ale ani jedna postava mi nepřirostla k srdci, ani na jednom mi nezáleželo a spíše jsem sledoval hodinky s vědomím, že jich ještě zbývá „x“. Můj silně subjektivní pocit v závěru, že jsem právě absolutně nepochopitelně ztratil dvě hodiny času, mě pravda trochu rozčilil. (04.02.2006)

Pravej japonskej nářez! Koho nudí hollywoodské vyvražďovačky, tak tady si přijde na své, protože gusto šikmookých je pravda trochu jiné. U této drsné reality show si člověk občas říká, jestli už to není za hranicí vkusu, nicméně myšlenka rozhodně originální a celkem i dobře zpracovaná. Jen ten konec je takový blbý. Proto musím nerad s hodnocením trochu dolů. (09.05.2009)

Můžete tomuto filmu vyčítat leccos, ale jedno mu upřít nelze - je alespoň originální a jeden na své vlastní vlně. Battle Royale je skvělý film, od kterého jsem nic nečekal. A o to víc mě překvapil. Zpočátku mě dostala ta tísnivá atmosféra - vše se vysvětluje prakticky "za běhu", a stejně jako studenti, tak i divák je do toho vržen po hlavě. Není čas se rozkoukat a už zde jsou první mrtví, rýsují se první problémisté, oběti… Přiznám se, jsem zvyklý na ledacos, ale i mě tenhle film šokoval. A herečku, která ztvárnila Mitsuko, si musíte zamilovat i přesto, co v tomto filmu dělá… Chápu kontroverzi, chápu lidi, kteří tento film nemají rádi, chápu i zaryté fanoušky. Protože už i já se mezi fanoušky tohoto filmu počítám. Rozhodně jsem jej neviděl naposled… 100 %. (07.04.2012)