Battle Royale

Vezměte bandu školáků, zavřete je s haldou zbraní na ostrov a nechte je se pozabíjet. Tvůrci dobře věděli, jak tahle kontroverzní záležitost bude moci reflektovat všechny klady i zápory lidství v nejextrémnější podobě. Studentíci se zčásti uzavírají do malých skupinek, zčásti se snaží vyřešit svůj problém nenásilně, zčásti propadají panice a snaží se slepě vyhovět zadaným krvavým pravidlům, zčásti odevzdaně páchají sebevraždy a zčásti dokonce využívají masakru k odplatě v oblasti osobních problémů. Přebralas mi kluka? Dostaneš sekyrou po držce! Ano, Battle Royale je promenádou kontroverze a nejrůznějších záchvěvů lidské psychiky, nicméně je přeci jen příliš odosobněný (nebo na mě asijské citečky prostě nepůsobí) a celkově nezanechávající v mysli nic. Nuda nehrozí a je to tak hezky přímé... sterilní a nevzrušivé... až už si to vlastně vůbec nepamatuju (dodatek léta páně 2017). Dvojku jsem neviděl a musím podotknout, že její námět mi přijde jako kardinální krávovina. (24.08.2008)

Pravej japonskej nářez! Koho nudí hollywoodské vyvražďovačky, tak tady si přijde na své, protože gusto šikmookých je pravda trochu jiné. U této drsné reality show si člověk občas říká, jestli už to není za hranicí vkusu, nicméně myšlenka rozhodně originální a celkem i dobře zpracovaná. Jen ten konec je takový blbý. Proto musím nerad s hodnocením trochu dolů. (09.05.2009)

Verdiho Dies Irae rozjíždí úchvatnou, brutální a napínavou zběsilou jízdu držící toto napětí až téměř do samého závěru. Dokonalý nápad, zpracování ještě lepší, skvělí herci, jsem zkrátka uchvácen. Japonci jsou asi divní, jsem ze sebe trochu zklamán, jak se v jejich násilí vyžívám a vychutnávám si každou krvavou smrt. Jinak se těším až budou podobné reality show dávat v televizi, přičemž přeživší vítěz získá obrovskou odměnu. Vedle Running Mana a Šlapacím mlýnem k balíku to bude určitě moje nejoblíbenější soutěž.... (07.02.2006)

Přípustím-li, že tenhle pozoruhodný film plný krve, násilí a smrti vlastně totéž obžalovává, můžu si myslet, že jsem viděla film s posláním. Protože jsem ale značně naivní, může to být i úplně jinak a něco si namlouvám - té vášně při zabíjení bylo na čistou dětskou náturu, ve kterou věřím a která tu a tam probleskla i tady v podobě kamarádství a lásek, a na případné výčitky svědomí trochu moc. Co se mi líbilo velmi, byla zvolená hudba, která právě pro svou absurdnost v danou chvíli (Na krásném modrém Dunaji) pasovala jako ulitá, a skvělý herecký potěr, i když mi ty tvářičky občas dělalo problém rozlišit - až na Mitsuko :-)). 3,5*. (12.04.2005)

Je to zábavný film, to už je vidět na tom, že jsem se na něj dokoukal, místo abych šel do posilky, kterou jsem si kvůli němu přesunul na osmou večer. Prvotní nápad je hezky originelní, konečně opravdovej důvod pro vyvražďování mladistvých. Ne jen nějakej švihlej hromotluk v masce a s motorovkou místo vycházkové hole. No, jenže pak se tam objevují pro mě trochu zbytečné a neuvěřitelné milostné a láskyplné vsuvky. Kčertu, já taky chodil na gympl, ale že by se všech patnáct párů lidí navzájem milovalo? To jsem si nevšiml. Pak taky nechápu pár drobností, jako jaktože ten jejich učitel byl tak velký zvíře při samotným vybíjení, jak se ti dva náhle přibraní dozvěděli, na kterou školu mají jít, když se do BR chtěli vrátit, jaktože ti mladí nevěděli vůbec nic o BR, když na začátku bylo pár prostřihů do té televizní reportáže atp. Možná jsou to na první pohled zbytečnosti, ale kazí to výsledný efekt a přeci jen to ukazuje, že to až tak moc propracovaný snímek není. Další věc je, jak se občas "hráči" vyvražďovali. Ne, logiku v tom nehledám, tak naivní nejsem. Ale přeci jen, občas mi to přišlo až hodně hloupý. Někteří ostřejší se takříkajíc objevovali doslova všude, měli proti sobě i víc než jednoho protivníka a vždycky z toho vyšli bez většího zranění. Tedy až do chvíle, než se setkali s našimi hlavními hrdiny. A výběr zbraní? No, poklička od kastrolu se s kulometem asi dá srovnat jen velice těžko. Pak se mi taky nelíbil konec, kterej, nic ve zlým, byl absolutně mimo ostatek filmu. Jako kdyby patřil někam jinam. Nějaký pseudokydy, pár zachráněných hrdinů, "záporák" zabit a znovu oživlý a pak opět mrtvý. Nevím, ale konec mě nenadchl. Vlastně nejlepší je asi tak první hodina a pak už je hodně cítit, že většina smrtí je spíš jen proto, aby se do konce filmu stihla kvóta. Ono zabít čtyřicet lidí za dvě hodiny asi dá docela fušku. S Isherwoodem souhlasím málokdy, ale tentokrát má v jedné věci pravdu. Nebyl tam nikdo, komu bych opravdu fandil. Žádná postava mi k srdci nepřirostla ani co by se za nehet vešlo. Možná ještě tak ta vražedná Mitsuke byla celkem fajn osůbka (v mezích možností mi připomínala nejvíc normálního člověka), ale jinak všechno spíš jen (a že nesnáším americký slovíčka v češtině, tak ho přepíšu česky) lúzři! Celkově zábava a docela příjemně uběhnutý dvě hodinky, ale nic jinýho to není. A kontroverzní to je jen pro profesionální kritiky, kteří to musí hlásat, aby neztrratili tvář. Jo, ty obojky doslova (i vzhled) opsali z filmu s Rutgerem Hauerem Obojek (27.07.2006)