Battle Royale

Dobrý nápad a väčšinu filmu aj dobre uskutočnený, ale záver zrazil hodnotenie na 7/10. (04.01.2018)

Japonci ich technologickými či inými riešeniami často dokážu predbehnúť zvyšok sveta. Vo fiktívnej realite, v ktorej si nevedia poradiť s vlastnou mládežou, ich preto náhodným výberom postavia proti sebe v boji na život a na smrť. Minimálne tak vo svojom filme činí režisér Kinji Fukasaku, ktorý prostredníctvom príbehu ponúka divákovi viac než nekonvenčný spôsob riešenia spoločenských problémom. Alebo aspoň jedného z nich. Skrz jednoduchý námet je postupne stavaný dej, ktorý je nielen plný vraždenia sa japonských školákov medzi sebou, ale zároveň odkrývajúc hlboké pocity, spomienky alebo krivdy minulosti. Na prvý pohľad sa môže zdať, že snímok nemá vo svojej podstate možnosti ponúknuť príbehovo čosi "hlbšie", čo je do veľkej miery pravda, ale viacerými scénami dokáže prekvapiť, pričom divákovi celkom slušne zamotá hlavu. Ide najmä o niektoré snové(?) pasáže alebo poslednú scénu so živým-mŕtvym(?) Kitanom (Takeshi Kitano). Keď už spomíname obsadenie, zišiel sa tu viac než pozoruhodný mix tvárí a charakterov, spolu tvoriacich zaujímavý kolorit. Okrem už spomenutého Kitana by sme k najzaujímavejším postavám mohli prirátať Chigusu (Chiaki Kuriyama) alebo Mitsuko (Ko Shibasaki). Battle Royale - najmä s odstupom času od doby jeho vzniku - pôsobí ako atypicky typická béčková "vyvražďovačka", ktorá však samu seba nepovažuje za nič viac, než čím v skutočnosti je. A práve vďaka tomuto sebauvedomeniu je síce stále len priemerným, ale za to obstojným a pozerateľným filmovým kúskom. Filmovým kúskom, ktorý v budúcnosti inšpiroval podstatne známejšie a úspešnejšie projekty, ako aj režim vo videohrách. (28.10.2021)

Perfektní námět, ale mohlo se z toho vytěžit ještě trochu více... (22.01.2005)

po shlednuti filmu jsem byl rozhodnuty dat maximalne 4, ale po celem dni kdy na me ten film stale pusobil jsem se rozhodl dat 5 protoze pusobeni je to co si na filmech cenim.Perfetni atmosfera, skvely pribeh, strhujici akce...tenhle film ma jen jedno minus - druhe pokracovani (18.02.2006)

Tohle Japonci umí. Mládežnická vyvražďovačka a ještě k tomu chytrá. Některé motivy vám sice dojdou až na podruhé, pokud tedy budete mít nervy na druhé shlédnutí. Ale hlavně až do konce jsem si nebyl jistý, jak to vlastně skončí, což mi v amerických hororech nefunguje. (22.02.2006)

No pro slabé nátury to není. Zajímavé je jak se třída, která spolu relativně vychází dokáže vyvraždit. Dokonce i ty co se jinak kamarádí. Představil jsem si svou bejvalou třídu z gymplu.... Film je opravdu působivý a nemáte u něho čas odpočívat. Otázkou je závěr, ale asi bych to o moc lepší nevymyslel. (10.11.2006)

Dekel z hrnca ma dostal! (09.07.2007)

Miluju navzájem se mydlící japončíky, ale nejlepší byl prostě Masanobu Ando, protože jeho jedinýho to opravdu bavilo. (27.06.2008)

tři a půl. (16.09.2008)

Proti neoddanosti k vládě vyvraždující hrou? Proč ne. Úžasný příběh s naprostou originálním námětem, který si vás musí dostat. Nepochopím proč tento film je vystaven tak silné kritice za svou brutalitu podle mě ukazuje jen to k čemu by občas některé státy neměli daleko a byli i schopny takovéhoto barbarského činu jako je nechat vyvraždit celou třídu studentů mezi sebou. Ohromilo mě jak někteří studenti se zachovali hrdinsky a nepostavili se proti sobě i když to byla jejich jediná možnost na záchranu opakem byli ti kteří se začali vraždit už při východu z školící budovy. Až moc reálná mi přišla nenávist mezi děvčaty jenž mi připoměla školní nenávist mých spolužaček. V Battle Royalu bych viděl občas řešení občas naprostou zkázu společnosti. (08.01.2009)

Teenagerovské vyvražďovačky si mě nikdy moc nezískaly, ale tahle je přeci jen trochu jiná. Nejen tím, že je klasicky japonsky krutá, ale taky atmosférou, která je nečekaně podmalovaná hudební klasikou od Bacha, Verdiho, Schuberta a Strausse mladšího i staršího. (12.07.2009)

Tarantino po japonsku? Nebo Fukasaku po tarantinovsku? U mě je to vlastně jedno, kdo byl první... Zpočátku se film tváří jako hustá vyvražďovačka na ostrově, odkud se živý dostat má jen jeden. Tomu také odpovídá rychlá expozice a hurá, po vysvětlení pravidel hry jdeme na věc. Po počátečním oblouznění krví však akce začíná ubývat, film ztrácí dech a pseudofilosofický závěr se svou snahou naroubovat na sado-maso podívanou úchylných lidí stojících za kamerou nějakou myšlenku vyznívá jak hlas v latríně se topícího nebožáka. Lacinost, povrchnost a především velká nedotaženost výborného námětu. A špatně uvěřitelné charaktery. A vlastně ani nevím, co na tomhle výtvoru vyzdvihnout, jen nezapomenu zdůraznit, že opět snaha o vážnost tématu a divákovo zamyšlení se nad hlubším smyslem existence (jako už tolikrát) uškodila a je zde spíš motivací dát filmu ještě nižší hodnocení. Nakonec tak neudělám, budiž zde tedy hrůzné, podprůměrné 3*. (28.03.2010)

Originální deathmatch mezi povinnou školní mládeží říznutou morálkou a poznámím sebe sama. Originální myšlenka, která po celý čas funguje na výbornou. 80 % (06.01.2011)

"So today's lesson is, you kill each other off till there's only one left. Nothing's against the rules." Určitě originální, ale tak nějak mi uniklo, proč je z toho tolik lidí tolik nadšenejch... navíc jsem se celej film nemohl zbavit dojmu, že mi to hrozně připomíná Saló (ať už muzikou, nebo Kitanovým výrazem), který má kupodivu o hodně nižší hodnocení a přitom je promakanější a zvrhlejší. P.S.: Dostala mě Chiaki Kuriyama, alias dívka ve žlutém, alias Gogo Yubari z Kill Billa :) (07.02.2011)

ve vice lidech to je prdel (27.03.2011)

Originální a zajímavý nápad který je však absolutně mimo realitu. Začátek je perfektní a již při instruktáži ala videohra umírají první děti. Od tohoto bodu však zábava a kvalita filmu strmně upadá. Děti, se chovají jak kdyby se nic extra nedělo i když čelí smrti. Některé děti si začnou hrát na pacifisty, některé na hackery, jiné na MacGyvera jiné se zamilují další pro jistotu spáchají sebevraždu další si vezmou vzor z Ramba a zabíjí všechno co se pohne, jiní si běhají po lese ve sportovní soupravě a dívčí klub do toho všeho vaří špagety. Z poslední věty se může zdát, že je to super sranda, ale není i když by to mohla být kdyby to bylo vyháno trochu víc do absurdity a netvářilo seto tak nablbe vážně. I přes dvouhodinovou stopáž kterou protrpíte se pořádně neseznámíte se všemi postavami, ještě aby to šlo když jich je 42. I když všichni básní nad násilím a brutalitou tak je zde velice chabé a jediné co to umocňuje je, že se vraždí děti navzájem což mě ze židle vážně nezvedlo. Pro mě jě jediná stravitelná postava Mitsuko taková zlá přetvařující se mrška která si de tvrdě a podle za svým. Když se divám na hodnocení znova kontroluju film, jestli sem viděl to stejné co ostatní a žel ano. Za nápad bych klidně dal plný počet, ale tady nehodnotíme nápad, ale celý film který není nic moc. (19.11.2011)

Impressive... (08.04.2012)

Hej, hej! Keď ju miluješ, neváhaj a zabi ju! Alebo nekonečné sa točiaci vražedný polygón zákerného osudu? Či azda nakoniec tvrdá ruka tvrdí charakter? Tak ako tak motív, ktorý napadne iba Japoncov. A neustále mrkajúci Kitano vás k tomu núti hľadať za tým všetkým veľkú pointu. Len škoda, že som sa k tomuto filmu dostal tak neskoro, takže ma už ničím neprekvapí a v podstate som hádal vopred (a veľmi často správne). Ale ako odreagovanie (...nemyslite si o mne nič zlé...) to bolo v celku dobré aj keď trochu dlhé. (29.09.2013)

Film vnímám především jako poselství poválečné generace Japonců (dlouhodobé obnovení zničeného Japonska po 2.sv. válce, tj. obětování se, odříkání, odpovědnost, respekt, důvěra aj.) současné generaci, která těží z jejich úspěchů dodnes (často zmiňované motivy neúcty k těmto hodnotám) a zhýčkaná komfortem zapomněla na vytváření hodnot, stagnace Japonska za posledních 20 let mluví za vše. (05.02.2014)

Je sranda, že když je člověk zvyklý převážně na hollywoodské pohádky s hrdiny a padouchy, tak mu připadá i něco takhle povrchního sofistikované. No není, ale pořád tu jsou postavy asi stokrát blíž našemu světu než ty bytosti z hollywoodu, které se tváří jako postavy z lidu. Čekal jsem zbytečně moc. Co ze začátku šokuje, později už nepřekvapí. Občas zamrazí, občas je to nepříjemně uvěřitelné, ale sakra... já čekal, že to celé bude uvěřitelné až na půdu. A aspoň ještě něco navíc. Ale ono ne. (16.02.2014)