Poslední císař

Podívaná, která uchvátí nejen vizuální stránkou, ale i neuvěřitelnou lidskostí vyprávění, scénáře a hereckých výkonů. Není vůbec těžké se vcítit do postavy člověka, který prožil takový život, jak je ve snímku ukázáno i přesto, že většina lidí se do žádné podobné situace nikdy v životě nedostala ani nedostane. Navíc celá technická a výtvarná stránka filmu je prostě fantastická - od kamery, přes střih, hudbu, kostýmy, dekorace, zvuk,... Tenhle snímek je prostě pastvou pro všechny smysly kromě hmatu :-) (23.04.2005)

Tak konečně mám tuhle dvou a půl hodinovou nudu za sebou i já. Přiznám se, že jsem film viděl asi na 4 tažení. Zhlédnout to vcelku byl pro mě úkol vskutku nadlidský. Jak už to u asijských filmů bývá, tak normální evropan je naprosto neschopný rozlišit o koho se zrovna jedná, ať už je to kvůli ksichtům, jménům, nebo kvůli zhlédnutí na 4 části. Takže jsem vždy asi pouze odhadnul, kdo je ten slavný císař a o nikoho dalšího jsem se nestaral. Kostýmy i prostředí je koukatelné, to jsem schopný uznat. Bohužel příběh stojí za méně než nic. Jsem toho názoru, že když nic zabalíte do překrásného kabátu, stále se ve většině případů jedná o nic. (Vyjímkou nechť je USA, kde i z ničeho se dá uvařit vysoce koukatelný a hlavně nenudící film.) A jelikož se nepovažuji za pokrytce, tak mi nečiní větší problém dát filmu hodnocení, které mu právem náleží. ODPAD! A dlouho jsem si nebyl odpadem tak jistý, jako jsem teď. (26.10.2011)

Historický velkofilm, který si svou slávu, podle mého soudu, docela zasloužil. --- Natočit západní film o Číně a v Číně, obrázky Zakázaného města, tradičních rouch a rituálů, to bylo tenkrát významnou, i politickou událostí, a již samo o sobě zaručovalo úspěch. Teprve později se Čína více otevřela, přišla do módy, a čínští bossové a byznysmeni pochopili, že na Západě mohou dobře prodat jakoukoli pitomost tvářící se čínsky a náležitě tradičně. Tenkrát však věc brali vážně. Čína byla právě na prahu období, kdy se do země hrnuly investice, a potřebovala vyslat do světa správný signál. --- Myslím, že se to povedlo až nečekaně dobře. Na rozdíl od většiny podobných, tento film skutečně má docela silný lidský příběh a navíc se alespoň zhruba přidržuje reálné historické látky. Je to bezpochyby umožněno především promyšlenou volbou titulní postavy. Poslední čínský císař je osobností historickou a náležitě atraktivní. Nikdy však neměl reálnou moc a jeho titul měl jen symbolickou hodnotu. Díky tomu se tento veskrze obyčejný muž stal pasivním a věčně zneužívaným účastníkem čínských dějin 20. století. Naposledy jako autor svých promyšleně redigovaných memoárů, podle nichž je film natočen. --- Čínské dějiny 20. století jsou mimořádně spletité a pro nás na Západě je asi těžké alespoň přibližně zhodnoti role jednotlivých sil a osobností. Není špatné si na úvod přečíst - nebo shlédnout - osud jedné nekonfliktní a reálně bezvýznamné osobnosti. Na skutečně velké a silné příběhy z těch časů si však filmový divák asi ještě nějaký čas počká. (17.08.2010)

Tak som si po mnohých rokoch opätovne pozrel Bertolucciho veľkofilm, ktorí akademici štedro ovešali Oscarmi. A ako obvykle som znížil hodnotenie o hviezdičku. Síce uznávam, že ide o vysoko nadpriemerný, vysoko nákladový a poriadne dlhý film, ale mal som z neho pocit, že sledujem populárno-náučný film z dejín Číny v 20. storočí. Posledného cisára som vnímal ako celoživotného väzňa, ktorému vonkajšie udalosti iba menili klietku. Pôvodne zlatú v Zakázanom meste, neskôr japonskú v Mandžusku a nakoniec klietku v tvare väzenia pre triednych nepriateľov. Ani z jednej klietky sa mu nepodarilo utiecť a keď ho po prevýchove pustili na slobodu, chvíľu zažil slobodu v nejakej botanickej záhrade, vrátil sa do detstva za lístok do Zakázaného mesta a navždy zmizol v dejinách. Ani neviem, či by som kratšiu verziu hodnotil vyššie (veď tých rituálov tam nemuselo byť toľko), skôr by som ocenil, ak by bolo jasnejšie, čo chceli tvorcovia týmto filmom povedať divákovi, lebo ohúriť veľkoleposťou už nestačí. Vlastne stačí, ale mne nie. (23.07.2017)

Bertolucci sice nevypráví s precizností Davida Leana, ale přece se mu daří vytvářet naprosto pohlcující formální kulisu, v níž je každý záběr jako z umělecké galerie a každý hudební motiv způsobuje příjemné mrazení v zátylku. Druhá polovina už je poměrně rozvláčná a zkratkovitá, zato ta první aspiruje na pozici nejkrásnější životopisné fresky vůbec. A jelikož režisér zručně zvládá i balancovat na dvou příběhových liniích a důmyslně mezi nimi přepínat, k opojným audiovizuálním hodům se přidává i inteligentní a hodnotný portrét jedné velké osobnosti (už ne tak historické etapy, která je jen v náčrtech nastíněna). Vtěsnat to všechno do 130 minut, byl by to hotový poklad... (01.05.2018)