Malý Buddha

Film je krásnou expedíciou po budhistických kláštoroch, perfektnou encyklopédiou o budhistických príbehoch a živote Budhu a príjemným sprievodcom po chápaní ich sveta. Navyše má krásne farby, epickosť rozprávania je akurát na moju mieru. To je všetko. A čudujete sa, že to nestačí na vyššie hodnotenie? Nie, nestačí! Je to totiž len krásny obal bez úplne prázdneho, vykradnutého obsahu. Príbeh je vsilený, Keanu nechutný, úplný výpadok gradovania deja, či akéhokoľvek vzrušenia, či nadšenia, citu. Škoda, čakal som viac. 55%. (31.10.2007)

Malý Buddha je atraktivní hlavně po obrazové stránce. Dvě souběžně vyprávěné linie - cesta staroindického prince Siddhárty-Buddhy k osvícení a příběh současného amerického chlapce, do něhož se měl převtělit jeden z lámů - jsou výrazně barevně odlišené a to dodává ději dynamiku. Hlavně v zářivých zlatých odstínech vyvedené stylizované scény ze Siddhártova života jsou pastvou pro oči. Na druhou stranu je vyprávění na můj vkus až příliš názorné a vykladačské. Buddhismus (hlavně jeho zenová větev) je mi ze všech náboženských ideologií ještě tak nejsympatičtější a po zhlédnutí snímku, jako je tenhle (ještě třeba Kundun), mám chuť poslat celé křesťanství s islámem někam. Pak si ale uvědomím, že buddhisté se s hinduisty dovedou navzájem masakrovat se stejným gustem a už to tak jednoduše zase nevypadá. (21.07.2009)

Naivní je to řádně, ale kupodivu jsem se nenudila a hodnotím jako nadprůměr. Největší malér je, že se leckde doslechnete, že je Malý Buddha film o střetu kultur. Zpracování tohoto tématu je přitom nejslabším článkem snímku. Vlastně mi připadá, že se tu tenhle motiv ani neobjevuje. Alespoň já pro výlet dvou Američanů do Tibetu nepoužívám slova jako "střetnutí dvou světů". Na důvod tohoto výletu nezapomínám, jen mi v rámci celého díla nějak znicotněl. Navíc jsou to Američani na baterky. Chlápek, co přijde jednou utahaný z práce, digihra a jedna dvě pochybnosti o reinkarnaci mi k vystižení "západní" mentality nestačí. Zkrátka chci říct, že jedna strana je předem vyšachovaná a stylizovaná do role tichého pozorovatele. Nejspíš jsem tento Bertolucciho "epos" vnímala prostě jako zjednodušené (ale opravdu obstojné, ne-li opojné) obrázky harmonického života kdesi daleko. "Moderní" linie je dost banální a odfláknutá. Tu kýčovitou, pardon, vizuálně okázalou pohádku o Buddhovi bych si dala v trochu epičtější podobě klidně jako samostatný film. (14.09.2007)

Tak nevím, co na tomhle filmu vlastně hodnotit. Exotičnost, příběh, Hezounka v roli Siddharty, hudbu? Největším přínosem byl asi pro moje děti, tedy alespoň do té doby, než u toho usnuly, protože se něco dozvěděly. Na mě to působilo jako velký, ale myšlenokove téměř prázdný prostor. Nicméně díky oku lahodícímu a preciznímu provedení celkem příjemně strávený čas. A toho Hezounka jsem tedy nějak přetrpěla, ač se mi tam vůbec nehodil. (16.08.2012)

Na první pohled člověka zarazí ten kontrast mezi "modrým" (asi měl být šedý) Západem a "červeným" (barevným) Východem, lépe řečeno buddhismem. Střídání současného a minulého příběhu se nevtíravě prolíná a minimálně jeden nenásilnou formou seznamuje s jedním z nejrozšířenějších náboženství na světě. Dětští představitelé jsou přirození, u dospělých, hlavně "zápaďáků", to trochu skřípe. Film je možná zbytečně příliš dlouhý, ale hlavně mě štvala hudba - opravdu to není můj šálek čaje :-) Celkový dojem - film není špatný, ale asi se v paměti dlouho neudrží. (30.07.2010)