Malý Buddha

Vtipné, že Keanu si tady procvičil roli, kterou pořádně zužitkuje za šest let – člověka, který byl držen v konejšivé iluzi o povaze skutečnosti, aby následně zjistil, že všichni spí, kdežto on jediný je probuzený. A co víc, stává se spasitelem - a téměř Bohem. Zfilmovaná legenda o mladém Buddhovi je přes přímočarou doslovnost poutavá a koukatelná (Keanu Reeves jako Ind mi nijak nevadí), ale linie ze současnosti je paradoxně míň realistická a víc naivní. Hraje se tady na automatický zisk bodů za fotogenická červená roucha a moudrou laskavost každého mnicha, který se objeví. Nemám nic proti buddhismu, ale sledujeme film, kdy se na návštěvu rodiny vnutí dva cizí lidé a začnou dítěti vyprávět o své náboženské víře, aby se stalo jejím představitelem. Rodiče (učitelka matematiky a jistě tvrdě pracující kravaťák, díky němuž všichni bydlí v menším americkém Tádž Mahálu) to s úsměvem pozorují a nechají malého synka s cizími muži (a retardovaně působící holkou na hlídání) jezdit po městě. To jako fakt? Co kdyby to místo „hodného“ a módního (já vím, že za to nemůže) buddhismu byli Svědkové Jehovovi nebo muslimové? To by byl teprve film o toleranci… (13.10.2020)

Naivní je to řádně, ale kupodivu jsem se nenudila a hodnotím jako nadprůměr. Největší malér je, že se leckde doslechnete, že je Malý Buddha film o střetu kultur. Zpracování tohoto tématu je přitom nejslabším článkem snímku. Vlastně mi připadá, že se tu tenhle motiv ani neobjevuje. Alespoň já pro výlet dvou Američanů do Tibetu nepoužívám slova jako "střetnutí dvou světů". Na důvod tohoto výletu nezapomínám, jen mi v rámci celého díla nějak znicotněl. Navíc jsou to Američani na baterky. Chlápek, co přijde jednou utahaný z práce, digihra a jedna dvě pochybnosti o reinkarnaci mi k vystižení "západní" mentality nestačí. Zkrátka chci říct, že jedna strana je předem vyšachovaná a stylizovaná do role tichého pozorovatele. Nejspíš jsem tento Bertolucciho "epos" vnímala prostě jako zjednodušené (ale opravdu obstojné, ne-li opojné) obrázky harmonického života kdesi daleko. "Moderní" linie je dost banální a odfláknutá. Tu kýčovitou, pardon, vizuálně okázalou pohádku o Buddhovi bych si dala v trochu epičtější podobě klidně jako samostatný film. (14.09.2007)

Snímek na mě neudělal zdaleka takový dojem, jak jsem očekávala. Možná i proto, že byl až příliš bezkonfliktní - obzvláště matka malého Jessea byla od samého začátku velice vstřícná a chápavá. Bezpečně vím, že já bych na jejím místě taková nebyla - a nijak to nesouvisí s vírou. Snažím se být tolerantní k nejrůznějším náboženstvím, ale zdráhala bych se nechat kohokoli tak zásadním způsobem zasahovat do života mé rodiny a ovlivňovat mé dítě. Druhá časová linie, pojednávající o životě prince Siddharthy - zakladatele buddhismu, pak nebyla dost opravdová. Vzbuzovala spíš dojem podivného loutkového představení, navzdory účinkování Keanu Reevese. Její zakončení u velkého stromu pak bylo ještě podivnější: Byla to jediná scéna, v níž byli dětští herci naprosto nepřirození. Nedokážu říct, jestli věřím na převtělování, ale nijak zvlášť nevěřím "Malému Buddhovi“. (24.09.2010)

Poměrně nedoceněný, ale velice podařený výpravný snímek, u kterého mě trochu zklamal jen ne úplně domyšlený konec. IMHO zhruba na stejné úrovni jako Scorseseho Kundun a Annaudův Sedm let v Tibetu - všechny ty filmy jsou výborné, bohužel žádný z nich nijak zvlášť nevyniká. A to mě budhismus dost zajímá (snad jediné náboženství, které nejen uznávám, ale i mu docela fandím). Scéna s obří kobrou je nádherná! (13.07.2004)

Vizuálně nádherné (kamera známý Vittorio Storaro), ovšem jinak strašná nuda a navíc hodně dlouhá nuda. Prolínají se zde dvě linie - v současnosti vyprávěný příběh malého Deana, který je možná novým převtělením Buddhy a pak vyprávění o životě Buddhy samotného. Toho hraje Keanu Reeves a přijde mi dost nepřesvědčivý, ostatně jako celý film. Příliš didaktické, nejlepší film o buddhismu zatím natočil Scorsese (Kundun). (29.07.2003)