Chyby

Tak neviem, či sa už v našich končinách nedá natočiť aspoň jeden zvukovo vyvážený film. Mnohé dialógy zase raz pre mňa boli nezrozumiteľné. Ale to je jediná výtka, aj tá len technického charakteru. Téma filmu bude isto čím ďalej viac aktuálna, pretože počet umelkýň v tomto žánri dosahuje v ČR a Maďarsku rekordné svetové hodnoty. Kdesi na maďarskej puste by sa nad týmto pokleskom ešte niekto v dnešnej dobe pohoršil, no v ČR podľa mňa už len ťažko. (16.01.2022)

Chybu jsem rozhodně neudělal a i tentokrát jsem plně důvěřoval že Prušinovský svůj film bez nějakých hereckých hvězd zvládne a ... zvládl. Tohle přesně dělá velkého režisérem, když se obejde bez castingového dopingu a plně si vystačí s příběhem. Tentokráte se pohybujeme v ještě sociálně slabší společnosti než u Úžovek. Hlavní hrdinka kdysi natáčela filmy pro dospělé a její nový přítel pro změnu často chlastá až do mrtva. Kolem dokola, aby člověk pohledal nějakou trošku sympatickou postavičku. 75% (03.01.2023)

Na české poměry poněkud peprnější začátek a celkově ostřejší slovník, ale co si budeme nalhávat, takto se teď mluví a nejen mezi dospělými. Podařilo se natočit povedný film vypovídající dost o české, snadno odsuzující a moralizující nátuře, s dobrým scénářem a herci. Pavla Gajdošíková působí jako zjevení a s Janem Jankovským jim to společně sedlo, což byla velká výhra pro film. (07.03.2023)

Jan Prušinovský je v současné době jediná, česká režijní jistota a přestože nejsou jeho filmy dokonalé, mají alespoň nějakou filmařskou profesionalitu a kvalitu. Stejně tak to je i u Chyb. Režijně profesionální a jistou rukou natočené romantické drama o tom, že minulost Vás chtě nechtě dožene a vždy ovlivní jak přítomnost, tak i budoucnost. Největší problém v tomto filmu jsem ale měl s jeho postavami, ať už s hlavními, tak i vedlejšími. Hlavní mužská postava je nepříjemný, egoistický kokot, který nedokáže přijmou chyby, které udělala jeho nová přítelkyně v minulosti a která se i přes jeho chování snaží vztah udržet a zachránit. V tu chvíli potkává několik dalších mužských postav, které chtějí využít její skvrnu minulosti a očekávají, že ji dostanou do postele. Jedinou "bezchybnou" postavou tak zůstává právě ženská hrdinka jejíž jedinou chybou tak není její minulost, ale to, že se snaží zachránit chátrající vztah s postavou, kterou by většina žen ve skutečnosti nakopala do zadku. A právě karikatura vedlejších postav a nepochopitelné chování hlavních hrdinů mi při sledování filmu vadila, přestože mají větší hloubku, než 90% postav v jiných českých filmech. Prušinovský stále zůstává vynikajícím českým režisérem, kterého budu sledovat, jen mám trochu problém s jeho naturalistickým vyzněním, které je dost nepříjemné na sledování. (08.01.2022)

Jan Prušinovský čím dál víc aspiruje na nejzajímavějšího a nejvšestrannějšího českého režiséra. Zde nám spolu se scénáristou, který dosud psal jen levné krváky, nabízí příběh, který sice vychází z klišé, ale další jeho rozvíjení je přesným opakem. Hlava mi nebere, proč bych měl vyčítat tvůrcům, kolik minut z výsledného střihu věnují jednotlivým postavám, scénárista může přece napsat i romantiku, která se věnuje víc chlapovi, ne? Jenomže tímhle film dost klame tělem, protože čím víc poznáváme Tomáše (jeho běsy, nejistotu, alibistický návrat ke kamarádům, ale i touhu a to, že si váží lásky), vidíme, jak je Ema vyrovnaná, emancipovaná a má vše v životě vyjasněné. Je vidět, že ne všichni (a ani ti, co film studovali, nejsou výjimkou) to pochopí. Svou jinakostí na mě snímek opravdu silně zapůsobil a budu se k němu ještě mnohokrát vracet. 90%. (03.01.2022)