Venom 2: Carnage přichází

O kvalitách prvního Venoma toho již padlo dost a názory se ve velkém lišili. Tak či onak byl ovšem první Venom megahit, který v kinech vydělal 856 milionů dolarů a měl pokračování zajištěné už skrze náznak toho, že se příště dojde na Woodyho Harrelsona coby Cletuse Kasadyho/Carnage. Druhý Venom se nicméně musel obejít bez režiséra prvního filmu Rubena Fleischera, který dal před Venomem 2 přednost Zombielandu 2. Finální volba nakonec padla na Andyho Serkise, který mimo dvou celovečerních filmů především stojí za ztvárněním Gluma, King Konga či Ceasara v nových Planetách opic a sám se stal často zvaným konzultantem pro vytváření digitálních postaviček. Právě v tomto případě dávalo angažování Serkise k Venomovi 2 smysl, což se ve výsledku skutečně potvrzuje.   Andy Serkis dopředu hlásal, že se Venoma 2: Carnage přichází rozhodl realizovat jako zběsilé akční dobrodružství, kde se pořád něco děje a nikdy neměl v plánu, aby se film zabýval kdovíjakou expozicí. A to je skutečně pravda. Ve Venomovi 2 se pořád něco děje, což je nutné i kvůli faktu, že film skutečně trvá pouze hodinu a půl. V tomhle ohledu je to ovšem sympatická volba, protože se skutečně pořád něco děje, díky tomu to rychle utíká a Venom 2 díky tomu nemá hluchá místa, protože pro ně prostě není prostor. Tím pádem pochopitelně nezbývá moc prostoru pro budování psychologie postav a jejich minulosti, Venom 2 na tohle ovšem nehraje a chce být prostě především zábavné akční dobrodružství. A v téhle kategorii obstojí bez problémů.   Venom 2 má mnohem výrazně více humoru a bere se méně vážně než první díl. Prim ještě více hraje špičkování mezi Eddiem Brockem a symbiontem Venomem, přičemž je Hardy v této fyzické i vokální dvojroli nadále solidní a humor ve Venomovi 2 většinu času funguje. Dá se sice lehce argumentovat nad tím, že tohle pojetí Venoma je tak trochu promrhaným potenciálem a tohle podání oblíbeného antihrdiny nejde vyloženě zbožňovat, špičkování mezi Eddiem a Venomem ovšem ve finále funguje a řeči o buddy movie či bromanci dávají ve spojení s Venomem 2 vlastně smysl.   Serkis jako zkušený pracovník s digitálními postavami skutečně dokáže zařídit, aby Venom a Carnage v pohybu působili solidně. V jistých momentech by tomu rychlému sledu možná prospělo lehce zmáčknout brzdu, vše zásadní ovšem Serkis vlastně zvládne. V jedné animované sekvenci se dokáže rychle a stručně odvyprávět příběh Cletuse Kasadyho, stačí dvě scény, aby romance mezi Kasadym a Shriek působila uvěřitelně a Carnage se už svým nástupem na scénu dokáže představit jako nebezpečný protivník. Roztažení by filmu vlastně neprospělo, takhle jen v jistých momentech zamrzí, že přeci jen film nemá pár chvilek navíc například pro takového Woodyho Harrelsona.   Harrelson je i na malé ploše velmi dobrý, dokáže naprosto prodat šíleného sériového vraha, který by nejspíš na jednu stranu skutečně chtěl být s Eddiem Brockem kamarád, na tu druhou by ho ovšem nejspíš stejnou mírou chtěl zabít. Harrelson by si jen zasloužil více prostoru či dost možná rovnou vlastní film, protože v momentech, kdy se Kasady utrhne ze řetězů, jde z něj opravdu strach a opět tak zamrzí, že Venom 2 neobdržel mládeži nepřístupný rating, kdy by se Cletus mohl se svým červeným kamarádem Carnagem pořádně utrhnout ze řetězů. Už samotný nástup Carnage na scénu je solidní, upgrade v podobě ratingu R by ovšem té scéně nejspíš přidal skutečně hodně.   Všichni herci se vlastně očividně snaží. I Naomie Harris i Stephen Graham a přeci jen i Michelle Williams, jejíž Anne má přeci jen ve finále nějakou smysluplnou úlohu. Serkis poté k filmu získal svého známého Roberta Richardsona, který film natočil ve formátu 1:85:1 a v rámci možností z něj vizuálně ždímá, co to jen jde. Marco Beltrami dodává velmi slušně znějící soundtrack. A nejlepší je Venom 2 definitivně v momentech, kdy odkrývá karty a chce být očividně především zábavná podívaná.   Oněch zábavných momentů je ve dvojce o poznání méně než v případě prvního filmu, momenty jako je Venomův nenápadný Coming out (potvrzeno samotným Serkisem) či závěrečná scéna ovšem dokazují, že Venom může skutečně být nepravděpodobným komediálním tahounem. Tyto momenty jsou na jednu stranu neskutečně absurdní, zároveň ovšem fungují v rovině ´´ je to tak absurdní, že je to vlastně zábavné ´´. Venom 2 nebude zásadní film, v rámci komiksových filmů se pojetím možná až příliš vrací ke konci 20. století. I tyto prvky ovšem v základu utvářejí zábavnost, které je film plný. Právě odklon od temnějšího pojetí a definitivní přesun k odlehčené zábavě zaručil, že je Venom 2 ve své lehké fraškovitosti vítězem.   Venom 2 přesně ví, čím chce být a v téhle kategorii dokáže naprosto uspokojit. Divoké akční dobrodružství, kde se pořád něco děje a nikdo se tu nesnaží o kdovíjakou psychologizaci postav. Celé to má ve finále šanci u diváka uspět jako zábavný akční film s velmi slušnou řemeslnou stránkou. Na druhou stranu to ovšem neznamená, že by se měl Venom i v následujících letech vydat tímto vyšlapaným směrem.     PS: Po-titulková scéna ve mě utvrdila jeden z důvodů, proč tolik miluju kino...... Viděno v kině: 2x (14.10.2021) (méně) (více)