Armáda temnot

Po příběhu o Ashu Williamsovi a řádění démonické knihy Necronomicion ve středověkém prostředí toužil Sam Raimi již u druhého filmu ze série Evil Dead, nakonec na něj ovšem po náznaku ve finále druhého filmu došlo až na potřetí. V roce 1992 tak vznikl třetí film s Brucem Campbellem v jeho nejslavnější roli, který výrazně ubral na hororu a vydal se spíše komediálnější cestou. Důležité ovšem je, že třetí Smrtelné zlo zůstalo nadále brutální, černohumorné a především audiovizuálně nápadité, kdy se Sam Raimi zvládl nevyčerpat především i díky tomu, že na to tentokrát šel skutečně trochu jinak.   Středověké dobrodružství odehrávající se v období existence krále Artuše je jedna velká šílenost, ovšem neskutečně zábavná šílenost, kterou očividně opět točil někdo s velkou fantazií a záchvěvy hyperaktivity. Raimi tentokrát nevsadil na snahu překonat dvě předchozí dobrodružství Ashe Williamse a natočil neskutečně zábavnou fantasy, která má spousty vztyčných bodů se svými předchůdci. Pořád jde víceméně o béčko, které koketuje s produkčními limity, Raimi ovšem tehdy za pořád relativně skromných 11 milionů dolarů zvládl vše vykoupit právě onou audiovizuální hravostí, kdy měl štěstí i v kamerananovi Billu Popeovi (pozdější kameraman trilogie Matrix či Raimiho druhého a třetího Spider-Mana), který přijal za své Raimiho trademarky jako je kamerové víření, zkreslení prostoru, detailní záběry či naklánění prostoru, které jsou Raimiho filmu takovou běžnou rutinou a v Armádě temnot pořád tyto kamerové hrátky působí jako jedny z nejpůsobivějších v Raimiho kariéře.   Bruce Campbell mohl i tentokrát nejen předvést své fenomenální komediální nadání a výraznou bradu, ale především polohu neskutečného drsňáka, který se s motorovou pilou místo ruky a brokovnicí stává postrachem démonů i sebe samotného. Bruce Campbell se tu může díky dvojroli předvést v krapet jiném světle a ještě více projevit krapet nedoceněné herecké nadání, které má sílu především v přirozenosti. Campbell není z dnešního pohledu vnímán jako jedna z největších hororových ikon pro nic za nic.   Produkční limity vlastně nejsou takovým problémem, kdy výsledná estetika k Armádě temnot sedí a konfrontace s démony a kostlivci přesto působí poměrně epicky. Raimi v téhle středověké podívané opětovně předvedl, že i s malým rozpočtem zvládne divy a že by jednou mohlo být skutečně hezky, až Raimimu někdo dá větší obnos peněz na velký blockbuster. Samotná dobová výprava či kostýmy zvládli nepůsobit levně a za psacím stolem Raimi spolu se svým bratrem Ivanem sepsal skvěle odsýpající fantasy podívanou s hororovými prvky, která zvládla svým předchůdcům neudělat ostudu.     Pořád šlo přitom o podívanou, kterou lidé na 60 let nemusí úplně zkousnout, protože i když ubylo hororu, černého humoru a brutálního násilí zase tolik ne. U Armády temnot to tak funguje na principu, že jí dokáže plně docenit jen jasně daná cílovka, která má přesně pro Raimiho atributy slabost. A pak jen záleží, zda dá divák přednost původnímu depresivnějšímu konci či dá přednost optimističtějšímu závěru z kinoverze filmu. Oba jsou nicméně jak je u Raimiho zvykem velmi stylové.   Hail to the King baby! Raimi v roce 1992 dokončil trilogii, která byla předurčena k tomu stát se brakem. Filmař s talentem si ovšem zvládl splnit svůj sen, z Bruce Campbella udělat nesmazatelnou ikonickou tvář stříbrného plátna a realizovat dost možná tu nejlepší hororovou trilogii všech dob. Jak navíc dokázal Fede Alvarez u své předělávky původního Evil Dead, nejdůležitější pořád zůstává kreativita a nápaditost. Alespoň solidní seriál Ash vs Evil Dead je důstojným navázáním na původní trilogii a slouží jako ideální náplast na fakt, že na klasickou Evil Dead 4 s Raimim za kamerou a Campbellem před ní už nejspíš nedojde. O tuhle parádní trilogii s výrazným kultovním následnictvím už ovšem lidstvo jen tak nepřijde.... (30.10.2022) (méně) (více)