Hra snů

Raimi je určitě skvělý režisér, o tom mě přesvědčil už dávno. Dokáže natočit téměř jakýkoliv styl, a to velice dobře. V tomto případě se jedná o mix sportovního a romantického žánru. Romantiku příliš nemusím a asi si ani Hru snů podruhé nepustím, ale musím však vyzdvihnout zpracování sportovní stránky. Raimi dokázal, a to i díky skvělému Costnerovi, navodit úžasnou napínavou atmosféru, jaká se u sportovního filmu nevidí každý den. Další plus si zaslouží trenér, ten byl opravdu nezapomenutelný:) (24.08.2009)

Je pravdou, že děj není nijak inovativní, ale velice se mi zamlouvala struktura, kdy se s postupem zápasu Billymu (Kevinovi) vybavují životní vzpomínky. A to nejen ty příjemné, ale i ty, na něž by asi nejradši zapomněl. V tomto je podle mě hlavní síla snímku a to se povedlo perfektně. Divák naváže s hlavním hrdinou kontakt a osobně si nedokážu představit, že by s ním na konci kdokoliv nesympatizoval. Jako aktivní sportovec mám slabost pro sportovní filmy, ale v tomto mě bavily obě hlavní linie- jak samozřejmě ta sportovní, tak i ta osobní. A skončí některá z nich šťastně? Žádná? Jen jedna z nich? Obě? Podívejte se sami. 80 % Oblíbená část- Hartem chycený homerun v 8. směně (17.10.2010)

Strhující drama: nebýt těch 56000 diváků řekl bych i komorní. Raimi dokázal notočit velmi působivý snímek, přestože scénář není kdovíjak zajímavý, spíš naopak. Jen díky nápadům a schopnostem Raimiho a výbornému Costnerovi je tenhle obyčejný příběh o běžných věcech tak silný. Jen díky Raimiho formální ekvilibristice, stylovosti a režisérské vášni, která probublává i z navenek klidného filmu, nevzniklo tuctové sentimentální drama, které slepě ždíme slzy. (07.10.2003)

Řemeslně výborně zvládnutý snímek, který ve více časových rovinách sleduje hráče baseballu, jeho kariéru i osobní život. Ačkoliv se nám kupí jedno klišé za druhým a film vlastně ničím nepřekvapí, je celkově velmi sympatický a nebýt poněkud přemrštěné stopáže, možná bych uvažovalai o páté hvězdičce. Kevin Costner jako stárnoucí baseballový nadhazovač působí přesvědčivě, jde rozhodně o jeden z jeho (nej)lepších výkonů. Baseball samotný je podán srozumitelně snad i pro naprostého neznalce tohoto sportu a dokáže vtáhnout do děje. Odstřihnout pár nudných míst, ubrat půlhodinku, nebylo by "Hře snů" příliš co vytýkat, takhle je to místy přece jen zívačka. Slušných 79%. (04.11.2008)

Upřímně moc nerozumím dvěma věcem: jménu režiséra a rozpočtu. Ano, baseballové zápolení místy dokáže vtáhnout a řemeslně je to solidní práce, ovšem kam směřoval osmdesátimilionový rozpočet...? Režisér Sam Raimi se stal pro mnohé kultovním díky svým hororovým kouskům jako je Smrtelné zlo nebo Darkman, ze kterých přesedlal na dospělejší témata. Kupříkladu jeho mrazivě a staromódně pojatý Jednoduchý plán ukázal, jak výtečným vypravěčem je. Tady přestřelil příběhově i stopáží. Kevin Costner (který rozhodně nehraje tak, aby z toho byla nominace na hereckou anticenu) odhází (zřejmě) svůj poslední soutěžní zápas, při kterém rekapituluje svůj nadhazovačský život a vzpomíná na svůj vztah s Kelly Preston. Costner baseball může, o tom žádná. Není to poprvé, co o téhle hře vypráví na stříbrném plátně. Teď byl dlouhá léta oporou svého týmu, ovšem věk nezastavíš a po dlouhé pauze způsobené vážným zraněním ruky (fajn scéna) se dozvídá, že klub kupují noví majitelé, kteří s ním zrovna nepočítají. Navíc má jeho láska odjet pracovně do Londýna. Holt samé mizerné zprávy. Raimi nejde nikdy na dřeň, pouze klouže po melodramatickém povrchu a jen odškrtává jedno tupé hollywoodské klišé za druhým. Sice jsou Costner a (bohužel zesnulá) Preston sympatičtí, ale nějaká pořádná chemie nebo zajímavá romance se nekoná. Největší potíž je pak se samotnou hrou: prostě baseball je u nás tak okrajovým sportem, navíc pokud to všechno na nás tvůrci perou ve více než 130 minutách, nemůže to dopadnout úplně nejlíp. (27.08.2021)