Hra snů

Upřímně moc nerozumím dvěma věcem: jménu režiséra a rozpočtu. Ano, baseballové zápolení místy dokáže vtáhnout a řemeslně je to solidní práce, ovšem kam směřoval osmdesátimilionový rozpočet...? Režisér Sam Raimi se stal pro mnohé kultovním díky svým hororovým kouskům jako je Smrtelné zlo nebo Darkman, ze kterých přesedlal na dospělejší témata. Kupříkladu jeho mrazivě a staromódně pojatý Jednoduchý plán ukázal, jak výtečným vypravěčem je. Tady přestřelil příběhově i stopáží. Kevin Costner (který rozhodně nehraje tak, aby z toho byla nominace na hereckou anticenu) odhází (zřejmě) svůj poslední soutěžní zápas, při kterém rekapituluje svůj nadhazovačský život a vzpomíná na svůj vztah s Kelly Preston. Costner baseball může, o tom žádná. Není to poprvé, co o téhle hře vypráví na stříbrném plátně. Teď byl dlouhá léta oporou svého týmu, ovšem věk nezastavíš a po dlouhé pauze způsobené vážným zraněním ruky (fajn scéna) se dozvídá, že klub kupují noví majitelé, kteří s ním zrovna nepočítají. Navíc má jeho láska odjet pracovně do Londýna. Holt samé mizerné zprávy. Raimi nejde nikdy na dřeň, pouze klouže po melodramatickém povrchu a jen odškrtává jedno tupé hollywoodské klišé za druhým. Sice jsou Costner a (bohužel zesnulá) Preston sympatičtí, ale nějaká pořádná chemie nebo zajímavá romance se nekoná. Největší potíž je pak se samotnou hrou: prostě baseball je u nás tak okrajovým sportem, navíc pokud to všechno na nás tvůrci perou ve více než 130 minutách, nemůže to dopadnout úplně nejlíp. (27.08.2021)

Basseball jsem nikdy nehrál, pochopení jeho pravidel mne stálo několik let dřiny i odříkání a na zápas MLB bych neletěl ani na osobní pozvání některého z amerických vládců světa. Přesto mne filmy o tomto podivném sportu většinou baví, ale tohle je poměrně slabota. Dělá mi totiž problémy litovat prošedivělého nadhazovače Billy Chapela, kterého bolí ručička po letech pohazování míčkem do catcherovy rukavičky. Sice se snažím, ale multimilionáře prostě litovat neumím. Celý stadion nadšeně kouká na Chapelovu ČISTOU HRU, což paradoxně znamená to, že se vlastně žádná hra nehraje, pouze Chapel dělá pápá všem palkářům. Určitě je to z hlediska baseballu úžasná událost, ale sledovat míček, jak se prakticky neustále pohybuje po stejné trajektorii mezi dvěma sportovními dědečky, je poměrně nezáživné. (21.01.2012)

Řemeslně výborně zvládnutý snímek, který ve více časových rovinách sleduje hráče baseballu, jeho kariéru i osobní život. Ačkoliv se nám kupí jedno klišé za druhým a film vlastně ničím nepřekvapí, je celkově velmi sympatický a nebýt poněkud přemrštěné stopáže, možná bych uvažovalai o páté hvězdičce. Kevin Costner jako stárnoucí baseballový nadhazovač působí přesvědčivě, jde rozhodně o jeden z jeho (nej)lepších výkonů. Baseball samotný je podán srozumitelně snad i pro naprostého neznalce tohoto sportu a dokáže vtáhnout do děje. Odstřihnout pár nudných míst, ubrat půlhodinku, nebylo by "Hře snů" příliš co vytýkat, takhle je to místy přece jen zívačka. Slušných 79%. (04.11.2008)

Otravná, více než 2hodinová konverzační love story. Přesně ten typ filmu, které bytostně nenávidím. Totální nuda k uzoufání. Pokud jste si stejně jako já až dosud mysleli, že Kevin Costner neumí hrát špatně, tak jste se hrubě zmýlili. Tato role mu vůbec nesvědčila. Ačkoli se snímek každým coulem snaží tlačit na emoce, tak mě velkým obloukem minul. Chemie mezi Costnerem a Kelly Preston totálně nefunguje. Dialogy jsou směšně debilní. Jediné, co stojí za pozornost je samotný sport a dění na hřišti. To je ovšem děsně upozaděno za debilní a nudnou romantickou linkou v popředí. Dva lidé, kteří se k sobě naprosto nehodí se pokoušejí budovat vztah. Největším kamenem úrazu je to, že celé budouvání vztahu je nesmírně stereotypní a především totálně klišoidní. Stejný průběh vztahu už člověk viděl milionkrát. Tohle se Raimimu hrubě nevydařilo a považuji to za jeho dosud nejubožejší film. Naprosto nezáživný pohled do života sportovní hvězdy, který je stejně prázdný, jako tento film. (02.06.2019)

Oni sportovní film ani milostné drama. Film neustále osciluje mezi těmi dvěmi krajními variantami a člověk si neužije ani jednouho. Kostner tu má nezvykle vážnou, zamyšlenou, sebezpytnou roli. Jako vrcholový sportovec je soustředěný na provozování sportu a zanedbává svoje blízké. Přítelkyni s její dcerou. Přesto prostě není ten egecentrickej přítel, co by na ni vysloveně kašlal. Proto když po nehodě propadne depresím a prodělává náročnou rekonvalescenci, působí jeho postava schizofrenicky a nedůvěryhodně. Příběh směřuje k soucítění s postavou, ale to se u mě rozhodně nepovedlo. V podstatě film o ničem pro nic. Sportovní scény jsou poměrně napínavé, zázrak to ale není, pač nejde v cele o sport. Je tam zadní proud odcházející lásky. (15.10.2003)