Hra snů

Jenom několik zajímavostí pro ty, kdo se v baseballu až zase tolik neorientují. PERFECT GAME je situace, kdy nadhazovač nepřipustí ani jeden "Hit" soupeřových pálkařů, ale navíc nesmí pálkaři dopustit ani automatický postup na 1. metu pomocí "Walk" (4 špatné nadhozy), "Hit by pitch" (trefení pálkaře nadhozem) nebo jako následek "Error" (chyby v poli, bez které by došlo k vyautování. Tyto 3 předchozí situace se nepočítají jako "Hit", ale i tak nesmí u Perfect Game nastat! Pokud nadhazovač nedopustí "Hit", ale přesto se na základě výše zmíněných situací posune jeden či více pálkařů na metu, nejedná se už o Perfect Game, ale o tzv. NO HITTER. Zaznamenat Perfect Game je pro nadhazovače nesmírně obtížné, s trochou nadsázky by se dalo říci, že i skoro nemožné. Během 133 sezon MLB (Major League Baseball) se to povedlo pouhopouhým 17 nadhazovačům, což dává průměr přibližně 1 Perfect Game za 8 let nebo 1 Perfect Game na 11 000 zápasů!!! Tohle samo o sobě hovoří o její naprosté raritnosti. I přesto se však v roce 1880 stalo, že během 5 dnů byly zahrány 2 Perfect Games. Další však byla zahrána až za 24 let v roce 1904. Nejdelším obdobím mezi 2 Perfect Games je potom 34 let (1922-1956). 8.října 1956 zahrál Perfect Game nadhazovač Don Larsen v 5. zápase Světové Série (finále MLB) mezi New York Yankees a Brooklyn Dodgers, což je přesně ta Perfect Game, na kterou vzpomíná komentátor v tomto filmu. Je zde také vzpomínáno na Světovou Sérii 1984, ve které Detroit Tigers zvítězili. I ve skutečnosti tomu tak opravdu bylo, Detroit porazil 4:1 na zápasy San Diego Padres. Zatím poslední Perfect Game byla zahrána Randy Johnsonem (Arizona Diaminbacks) 18. května 2004. Již zmiňovaný NO HITTER je taktéž velmi ceněný a poměrně vzácný, ne však tak jako Perfect Game. Od roku 1875 do konce sezony 2008 jich bylo zahráno 257. (10.06.2009)

Jakýsi odvar sportovně-romantického filmu s hodně úsměvnými dialogy a naprosto předvídatelnými scénami. Je sice vidět, že film byl dělán s velkou láskou k baseballu, ale zachycený zápas není nijak dramatický, stálé flashbacky za chvíli začnou otravovat a jen čekání až konečně Costner hodí ten poslední zatracený míček a vyhraje, aby si uvědomil, že svůj osobní život prohrává, je opravdu hodně dlouhé. (04.03.2007)

Je pravdou, že děj není nijak inovativní, ale velice se mi zamlouvala struktura, kdy se s postupem zápasu Billymu (Kevinovi) vybavují životní vzpomínky. A to nejen ty příjemné, ale i ty, na něž by asi nejradši zapomněl. V tomto je podle mě hlavní síla snímku a to se povedlo perfektně. Divák naváže s hlavním hrdinou kontakt a osobně si nedokážu představit, že by s ním na konci kdokoliv nesympatizoval. Jako aktivní sportovec mám slabost pro sportovní filmy, ale v tomto mě bavily obě hlavní linie- jak samozřejmě ta sportovní, tak i ta osobní. A skončí některá z nich šťastně? Žádná? Jen jedna z nich? Obě? Podívejte se sami. 80 % Oblíbená část- Hartem chycený homerun v 8. směně (17.10.2010)

Nezaujalo. Nezachrání to ani Costner ani krásná Preston. Čitelné od přečtení synopse. Pěkná produkce. Přínos pro (filmový) svět = nula. Teda, Raimi měl v CV něco, co pomohlo zformovat Sipdermana, který tu romantickou linku měl aspoň fungující a uvěřitelnou. Trochu mi ten film přijde jako definitivní pohřeb filmů z osmdesátých let. (02.07.2023)

Kevin Costner a role ve sportovní dramatu, je už zajeté spojení. Možná Hra snů je tím lepším, co tento žánr nabízí, přesto příběh je čitelný, romantická linie naivní a místy šlape vatu. Celé to drží nad vodou baseball a Costner, žádná sláva, pane Raimi, nevím jestli tento žánr je tím pravým ořechovým - 60 % (18.04.2016)