Režie:
Beata ParkanováScénář:
Beata ParkanováKamera:
Tomáš JuríčekHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Martin Finger, Gabriela Mikulková, Jenovéfa Boková, Bolek Polívka, Vladimír Polívka, Ondřej Sokol, Petra Hřebíčková, Taťjana Medvecká, Ján Jackuliak (více)Obsahy(1)
Film sleduje příběh manželů Václava a Věry, kteří si dali slovo, že budou stát vždy při sobě a nepřekročí své morální hranice. Doba kolem roku 1968 ale vystavuje jejich vzájemný slib těžkým zkouškám. (Bontonfilm)
Videa (2)
Recenze (125)
Přemýšlím, co je pro mě největší pozitivum a možná překvapivě mě napadá Martin Finger. Tato pozdně objevená vycházející hvězda českého filmu mi možná u jiných projektů tolik nesedla, protože jsem si neoblíbil jeho negativní postavy a Devadesátky jsem jako ne tak úplně seriálovec ještě neviděl. Tak tady mě v roli nejen zásadového, ale (na rozdíl od Zahradnictví) i sympatického a srdečného bojovníka proti režimu hodně oslovil a místy jsem až nestačil divit, jaké vyzralé herectví Finger předvádí a dokáže hrát, i když třeba jen sedí u stolu a kouká do papíru (:D). Neznámá Gabriela Mikulková má hodně osobitý svérazný projev a s tím do postavy rozporuplné (a místy trochu absurdní.:D) postavy manželky sedla, i když může chvíli trvat si na to zvyknout. Jinak pro tyhlety české filmařské návraty do dějin 20.století mám trochu slabost a patřím do minoritní skupinů diváků, které (alespoň zčásti) zaujalo Hřebejkovo Zahradnictví, které rovněž sledovalo osud jedné rodinný (s mnoha běžnými scénámi z domácnosti) na pozadí divokých 20.let. Beáta Parkanová je ale daleko větší radikál než Hřebejk s Jarchovským. Nesnaží se o nějak zvlášť melodramaitckou atmosféru, do posmutnějších scének nepouští melancholický saxík...ona tam nepouští vlastně žádnou hudbu. Slovo je vlastně docela radikální film, který nám servíruje řadu oddělených komorních tichých výjevu, které spojuje doba okolo roku 1968 a postavy. Zpočátku mi možná chvíli trvalo si na takový styl navyknout (a kdybych měl ještě zůstat u toho srovnání se Zahradnictvím, tka tam mi postavy přišly tak nějak blíž - hlavně v posledním díle Nápadník o zamilované mladé dvojici, takže srovnávat se to vlastně moc nedá...), ale na konec jsem si přece jen v té civilní atmosféře s odpozorovanýmu dialogy ze života (třeba o zmrzině.:D), které dokonce někdy dokážou být až Formanovsky vtipné (štamprle a pak fenomenální scéna s Medveckou). našel svoje kouzlo a Barkanová zde opět uplatnila svůj pozorovací talent z života, který si ponechala z chvilek. Fotky po většině scének jako momentky života taky nejsou špatný nápad. Ten film se ale po skončení trochu v hlavě rozplzne. Ale měl jsem tu čest být na předmiéře za účasti tvůrců, kdy jsem nejradši viděl Jenovéfu Bokovou, které není nikdy dost. Ale ambiciozní paní režiséra si dokázala své dílo zajímavě obhájit. Nikdy jsem na žádné takové premiérové akci snad nebyl, takže jsem měl fakt zážitek. ()
Tohle rozhodně nebude film pro každého. Má velmi pomalé tempo a mnoho diváků si jistě řekne, že se v něm vlastně nestalo nic zásadního. Sama jsem měla problém s několika uměleckými manýrami režisérky (například prostřihy na fotografie po každé zásadnější scéně), ale byla jsem velmi překvapená, jak mi film jako celek sednul. Určitě na tom mají zásluhu vynikající herci v hlavních i v menších rolích (kromě dokonalé ústřední dvojice nemůžu opomenout Taťjanu Medveckou, která stráví na plátně dohromady asi pět minut, ale svým přesným výkonem si říká minimálně o nominaci na Lva). Některé scény navíc generují velmi dobrý humor a na rozdíl od režisérčina předchozího snímku se dočkáme i funkčního závěru filmu. Za mě tedy spokojenost a zatím jeden z nejlepších českých filmů roku. ()
Divně natočené zajímavé téma... Jediná scéna, která se mi opravdu líbila, byla "kuchyňské" zdobení dortu - kdyby byl takový celý film, určitě by byl divácky přístupnější. Ale spíš mám pocit, že ta režisérce svou normálností spíš "ujela" a divně natočené záběry (hlavně ze začátku) mají diváky provokovat...? ()
Kterak čestní a hodní lidé trpěli pod nadvládou těch zlotřilých a podlých komunistů. Ano a dál? Mám z toho hodně rozpačité dojmy, Slovo do omrzení neustále opakuje jednu a tu samou formuli, ale přitom dává jen málo důvodů, proč bychom si jej pro to měli zapamatovat. Prostřihy k fotografiím po každé kapitole jako nápad cením, ale to podivné rámování scén, kdy postavy v záběru mívají často uříznuté hlavy, i když zrovna jsou součástí dialogu, to bylo vážně prapodivnou tvůrčí volbou. [Finále Plzeň 2022] ()
Jakkoli mám Martina Fingera rád jako zajímavého a velmi civilního herce, tady nestačil jeho výkon přetlačit dost nudný scénář. Já samozřejmě vím, že doba byla zlá, komunisti byli svině atd., jenže i tak je pořád potřeba ten příběh nějak zajímavě postavit a dát tomu něco, co by mne zaujalo. A to se tady nepovedlo. Je mi líto. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (7)
- „Scénář mě hned od prvního přečtení zaujal. Beátina drobnokresba všedních a zdánlivě nenápadných činností a promluv postav, které všichni známe z vlastních životů, mě nepřestává udivovat. V jejích příbězích se velká dramata odehrávají spíš skrytě a v tichu, ale o to víc s citlivým divákem zamávají,“ říká k filmu Martin Finger. (ČSFD)
- Ve filmu si zahrál Boleslav Polívka se svým synem Vladimírem Polívkou. (SONY_)
- Natáčení probíhalo od 11. do 12. září 2020 v Třebíči v židovské čtvrti. Dále pak v Litomyšli na několika lokacích: v ulici T. G. Masaryka od 27. září do 11. října, v uliích Šmilovského, B. Němcové, Braunerova a Šantova náměstí od 12. do 13. září. Natáčení dále probíhalo v historickém bytě ve Svitavách. (ČSFD)
Reklama