Nástrahy zubařského křesla (S04E03)

Být lidmi, kteří se nacházejí v blízkosti Hercula Poirota, tak se začínám bát. To si takhle pan detektiv zajde k zubaři a o pár hodin později je dentista nalezen mrtvý. Jenže s umíráním to začíná být ještě bohatší a mrtvých je více. Výborně nakombinované a zápletka parádně dotažena až do samotného konce. (09.03.2015)

Skvělá detektivka, příjemně lidský Hercule Poirot míří k zubaři na křeslo a o pár hodin později je zubař nalezen mrtvý se zbraní v ruce.. Za několik dalších hodin umírá i poslední pacient zmíněného zubaře a už je jasné, že jde o vraždy.. Ovšem kdo a proč spáchal zločin, to nám Agatha Christie pořádně zamotá, ostatně jako obvykle.. U mě filmová spokojenost.. (18.07.2022)

Keď niekoho navštívi Hercule Poirot, tak náhoda zariadi, že mu to môže byť osudné. Ani zubár sa tomu nevyhol a samovražda nepripadá do úvahy. Vraždy sa hromadia a vzniká z toho taký spletenec so zložitými menami, že ani v závere som nikomu nevedel prísť na meno. Trochu prehľadnosti by prospelo a tiež sa mohol nájsť rozumnejší motív na vraždy. (25.10.2013)

S04E03 - Jsem trochu na rozpacích. Počet postav mi nevadil. Základní dámskou šarádu jsem kupodivu odhalila, ale to je asi tak vše. Bylo potřeba pořádně poslouchat, kdo se jak jmenuje a jaké jsou mezi všemi vztahy. Totožnost mrtvoly v koši mi tak pasovala do mé představy "kdo je kdo" dobře. Ale jak byly provedeny ty vraždy v zubařské ordinaci a ta druhá v hotelu, to už šlo mimo mě. Ani závěrečné rozluštění Poirotem mi moc nepomohlo. Je to díl, u kterého jsem zatím nejvíce namáhala svoje šedé buňky mozkové. Bylo tu na můj vkus příliš náhod. Především dáma s přezkami na botách se v Londýně objevila náhodně a proto s její účastí přece vrah nemohl počítat. Vždyť na její přítomnosti stál celý plán. Pak někdo náhodně někomu doporučil svého doktora, někdo jiný zase náhodou viděl do objednací knihy a přitom na konci to vyzní jako promyšlené do jediného detailu i se záložním plánem. Jinak celkem nevýrazný díl. Jen mě tu doslova vytáčely ty dvě holky, co pořád poskakovaly po chodníku. (25.10.2015)

V čekárně u zubaře jsem nikdy nespřádala vražedné myšlenky, zato sebevražedné mnohokrát. Taky jsem měla víckrát pocit, že z toho Prokrustova křesla živá už nevstanu. Je potěšující vědět, že ani člověk tak dokonalý jako Poirot, který i v soukromí domova chodí v obleku, není vůči přízemním životním aspektům (třeba plombám) imunní. V příběhu jsem se ale trochu ztrácela, snad tím, že mou pozornost příliš zaměstnávalo libé vrnění vrtačky. (18.07.2015)