Nástrahy zubařského křesla (S04E03)

Tato delší epizoda z roku 1992 je trochu slabší Poirotovka. Dlouho se vůbec nic neděje, a i když pak se stanou 3 vraždy, úplně chybí napětí a alespoň něco originálního. Navíc celá pointa je tentokrát hodně těžkotonážní a horko těžko drží dohromady. Přesto závěrečné Poirotovo rokování u kulatého stolu stojí zato. Mírný nadprůměr. (11.03.2009)

Skvělá detektivka, příjemně lidský Hercule Poirot míří k zubaři na křeslo a o pár hodin později je zubař nalezen mrtvý se zbraní v ruce.. Za několik dalších hodin umírá i poslední pacient zmíněného zubaře a už je jasné, že jde o vraždy.. Ovšem kdo a proč spáchal zločin, to nám Agatha Christie pořádně zamotá, ostatně jako obvykle.. U mě filmová spokojenost.. (18.07.2022)

Poirotův kolega Jap, který slavného detektiva pozval do své domácnosti na malé pohoštění, byl patrně HiFi manem, konkrétně průkopníkem sterea jelikož v pokoji, kde se setkání konalo, měl dva radiopřijímače umístěné proti sobě. Paní Japová se o5 nezúčastnila… ____ Bylo by fajn tento text umístit do Zajímavostí, ale nemám sílu to zkoušet. (06.10.2020)

I tohle je dobré poirotovských zpracování. Byť na plný počet *, je tam příliš lapsů. Největší přijde hned na začátku, kdy se filmařům tak moc zachtělo retrospektivy, až dokázali vyslepičit vraha ještě před vraždou samotnou (!). Maskování a změna identity by patřily spíš do Fantomase a tipoval bych, že jako nevěrohodné (a vlastně zbytečné) v předloze ty dámské převleky nejsou. Také mi není jasné, proč museli být v ordinaci na akci dva, když by stačila jedna osoba. No, asi si to přečtu. Třeba ty připomínky patří samotné Agátě. Zatím **** (11.02.2021)

S04E03 - Jsem trochu na rozpacích. Počet postav mi nevadil. Základní dámskou šarádu jsem kupodivu odhalila, ale to je asi tak vše. Bylo potřeba pořádně poslouchat, kdo se jak jmenuje a jaké jsou mezi všemi vztahy. Totožnost mrtvoly v koši mi tak pasovala do mé představy "kdo je kdo" dobře. Ale jak byly provedeny ty vraždy v zubařské ordinaci a ta druhá v hotelu, to už šlo mimo mě. Ani závěrečné rozluštění Poirotem mi moc nepomohlo. Je to díl, u kterého jsem zatím nejvíce namáhala svoje šedé buňky mozkové. Bylo tu na můj vkus příliš náhod. Především dáma s přezkami na botách se v Londýně objevila náhodně a proto s její účastí přece vrah nemohl počítat. Vždyť na její přítomnosti stál celý plán. Pak někdo náhodně někomu doporučil svého doktora, někdo jiný zase náhodou viděl do objednací knihy a přitom na konci to vyzní jako promyšlené do jediného detailu i se záložním plánem. Jinak celkem nevýrazný díl. Jen mě tu doslova vytáčely ty dvě holky, co pořád poskakovaly po chodníku. (25.10.2015)