Vraždy podle abecedy (S04E01)

Miluju detektivky, ale nesnáším překvapení, takže čtu detektivky odzadu. Bohužel. Mám ale ráda sledování postupu vyšetřovatele a hledání stop vedoucích k odhalení pachatele. Díky mému zlozvyku mi nevadí, naopak, vidět či číst jeden případ opakovaně. No a jsou takové příběhy, které bych mohla sledovat pořád. Vraždy podle abecedy jsou jedním z nich. Dokonalá Christie, dokonalý Suchet, dokonalý film, mon ami. N'est pas? 100% (10.10.2013)

První opravdu dlouhý Poirot začíná tam, kde nebohá Anna Karenina skonala kvůli ignoraci ze strany svého (jak některé dívky říkají) "nabíječe". Z oblaku páry nočního Paddingtonu se jako Batman vynoří přechytračelí Belgičan, jež holduje kolínské od Hermése a pralinkám z Gentu. Z vlaku čiperně vyskočí poskok Hastings, jež místo vycházkové hole křečovitě drží vycpaného kajmana, jenž je Herculem nazván krokodýlem. A právě v tomto okamžiku se začíná Hastings chvástat tím, kde že byl a koho tam picnul. Jeho neustále žvanění o sjíždění Orinoka či návštěvy domorodých vesnic maximálně evokovalo vzpomínku na příběh, jež perfektně zvěčnil Jules ve své "Cestě po Orinoku". Od duševně zdravého jedince bych neočekával, že označí hru DOMINO za vůbec nejlepší hru. Několikrát jsem jí hrál a mé mezní uspokojení hodnoty 0 určitě nedosahovalo. Je věčnou škodou, že Hercule v konečném resumé fakticky nemá žádné důkazy - podezřelý se pod jeho (téměř supermanským) pohledem vždy přizná a příští zastávka "šibenice". Spousta lidí tady žblebtá, jak že je Agáta úžasná spisovatelka. Její zmatený a často nezáživný sloh inklinuje k přechodu na jiné britské klasiky, jež váše celkové uspokojení vyšpuntují na úplný vrchol (bod zlomu mezi vrcholem a kontrakcí). 96% (25.06.2013)

,,Ale Hastingsi, vy jste vždycky plný porozumění k pocitům mladých hezkých děvčat. To já jsem vždycky spíš plný pochopení ke starým, churavým dámám." Tento Poirot mě vůbec neoslovil. Příběh je šíleně překombinovaný, což by se ještě dalo snést, ale nejvíce mi vadilo, co je divákovi celou dobu předkládáno. Více méně je oblbován tím, které informace jsou mu podsouvány. Zpracování opět nestojí za řeč, je to celé takové mdlé a nijaké. Scény s rotujícími novinami či detailní záběry na první písmena abecedy za ohlušujícího randálu ,,napínavého" hudebního motivu jsou hrozně samoúčelné a levné. (22.01.2012)

Předloha je jedním slovem geniální. Zpracování je jedním slovem parádní. Vždycky mě mrzelo, že Hastings a spol. později vymizel, tady je aspoň vidět, jak moc dodával Poirotovi vtip (scénky se smrdutým krokodýlem) a jak se oba skvěle doplňovali. Ale vrah ABC patří k nejlepším Agathiným nápadům, o tom žádná... (30.12.2010)

Keď vedľa seba postavíte túto verziu a tú s Johnom Malkovichom, tak ide prekvapivo o dosť iné poňatia. Zápletka samozrejme zostala a i scenáre sú si dosť podobné, ale rozdiely sú nemalé. Verzia s Malkovichom mala „rúhaciu“ (ale skvelú!) flashbackovskú pasáž a temnú, drsnú a depresívnu atmosféru. Malkovichovo vyšetrovanie ABC vrážd pôsobilo (nielen po vizuálnej stránke) filmovejšie. A bolo dlhé. Miestami až príliš. Verzia so Suchetom je povedzme klasickejšia, vizuálne predsa len o dosť chudobnejšia, samozrejme podstatne kratšia a tak nejako, ehm, veselšia? To je asi silné slovo, ale kým u Malkovicha by ste sa humoru ledva-ledva dorezali max. v pár scénkach s Rupertom Grintom, Suchetovo poňatie je, ako skoro každý diel, v ktorom David účinkoval, tak akosi feel good paradoxne napriek všetkým tým drsným vraždám a chladnokrvným, psychopatickým vrahom (za čo séria môže vďačiť predovšetkým postavám suchý Japp a jemne pomalší Hastings). Ako pri Malkovichovom spracovaní, i tu musím zopakovať, že identita vraha je perfektne premyslená. Krokodíl! (19.03.2019)