Schůzka se smrtí (S11E04)

Malé šedé buňky svými hlásky Poirotovi i tentokrát zazpívaly píseň plnou starých křivd, které se nezapomínají a ran, které se nezahojí. Schůzka se smrtí je plnokrevný poirotovský příběh, zahalený tentokrát do orientálního hávu prostředí Sýrie a archeologických vykopávek (jak oblíbené prostředí Agathy Christie) v srdci její pouště. Děj je patřičně dramatický a protkaný legendami a romantickými příběhy o Janu Křtiteli, Pandořině skříňce a hlavně o v titulu zmíněné schůzce se smrtí - a Poirotovi tohle mystično a smysl pro drama kromobyčejně sluší. Závěr je v pravdě hamletovský, zlo je po zásluze potrestáno a Poirot sám po sobě jako vždy zanechá naději na lepší zítřky. Co víc si přát?_______ P.S: Omlouvám se za puntičkářství, ale Katík ve svém komentáři uvažuje nad barvou Poirotových vlasů a připadného vztahu autorky k jejich barvení. Poirot si podle Agathy Christie vlasy barvil už dlouhá léta. V Oponě - Poirotově posledním příběhu, to s dávkou lítosti a nostalgie komentuje Hastings, který svého přítele vidí po letech už těžce nemocného a vrásčitého ale se stejně černými vlasy a knírkem - a stejně jiskřivýma očima. Takže žádné provinění vůči originálu...:) (29.01.2009)

Mám pocit, že ty poslední díly patří k tomu skutečně nejlepšímu, protože se bavím nejen skvělým příběhem, ale také trochu známějšími herci, kteří se zde objevují. Tady to je přesně ten případ, kdy mě dostal zamotaný příběh, který má již tradičně několik pachatelů i různých činů, ale především všechno do sebe zapadá díky skvělým postavám a geniálnímu Poirotovi. (24.05.2015)

Ve srovnání s psychologicky uvěřitelnou knižní předlohou jsem byla zvědavá, jak si film poradil s rodinou Boyntových. Inu, nevalně. Nabobtnal počet aktérů, počet podružných motivů (obchod s děvčaty? proč?), na druhou stranu některé postavy zmizely. Z téměř psychologické studie se stal horror (postrádala jsem určité odlehčení v knižní slečně Pierceové) a jednoduchý způsob vraždy z knižní předlohy se zkomplikoval bezmála jako v Orient Expresu. Změnila se lokace i pohnutky postav. Poirotovo odhalení pachatele bylo jako vystřižené z Cimrmana. Že si Poirot barví vlasy se řešilo i v jiném příběhu; mně spíš překvapila tuhá náprsenka, kterou jsem v jiných dílech nezaznamenala. Taky pochybuju, že by se dámy na konci třicátých let na svých cestách tak výrazně líčily. Jakžtakž slušný dojem zachraňovali jen herci. (16.05.2019)

S11E04. Vsechno se toci kolem potomku sverazne a dosti zle lady Boyntonove, ktera se jede spolu s nekolika dalsimi cestovateli (vcetne Poirota) podivat na nove vykopavky sveho manzela, ktery v Syrii hleda hlavu Jana Krtitele. Po delsi dobe je to tedy opet dil z ciziny, coz je u Poirota vzdy osvezujici a mam tyhle exoticke pasaze rad. Krasne arabske stavby a ornamenty, poust, vykopavky... I kdyz je to pry tocene v Maroku, atmosferu (i hudbu) to ma na TV film velmi povedenou. Starobyle arabske podobenstvi o smrti, ktere lod Boynton cte ze zdi vykopavek, tak trochu odrazi vrazdu, ktera jde s Poirotovou pritomnosti ruku v ruce, a i kdyz bylo jeji provedeni dost riskantni a zbytecne komplikovane, ma to svou uchylnou krasu, takze nakonec remcat nebudu :) Opet je tu spousta zavadejicich situaci, ktere divaka zamerne matou, ale vse bylo nakonec vysvetleno a davalo smysl. Dokonce i vkusne zaclenili krestanske prvky, coz se sem hodi, vzhledem k cili vykopavek. (05.09.2016)

Další z velkolepých exotikou prodchnutých dobrodružství Hercula Poirota, opět s excelentním obsazením - díky němuž máte od počátku o něco jasněji, kdo by tak mohl být vrah:) Tentokrát se příběh točí kolem zasloužené smrti lidské stvůry, vyžívající se v týrání dětí - ovšem s přídavky v podobě traumatu z odložení dítěte v puritánské společnosti, a i se zcela zbytečnou linkou obchodníků s bílým masem (která vlastně ani není nijak pořádně zužitkována) - a se "správně" romanticky tragickým koncem, nad kterým by i Shakespeare uznale pokývnul;) 80% - ale jak čtu, možná proto, že jsem nečetl předlohu, do které se patrně výrazně zasahovalo:) (24.03.2019)