Smrt staré posluhovačky (S11E01)

Výborný díl. Ještě více hollywoodský - temnější, slizčí, barevnější. Nemá sice tak zavrženíhodného pachatele jako třeba Čas přílivu, ale i tak je zápletka a rozložení figurek na šachovnici moc dobrá. Osmá série spojuje suchou britskost s hollywoodským šmrncem a celé to koření slovní i situační komikou s rozpustilou protiváhou Poirota slečnou Oliverovou. Stírá sice pel staromilství a nahrazuje ho spíše okázalostí, ale mně to sedí více. Oba palce nahoru. (24.05.2016)

Neobyčejná režie a kamera. Hezký příběh se starou zápletkou na pozadí. Jen mi trošku vadil velký počet ženských, které v temných scénách nešly rozeznat jedna od druhé. Jsem tak rád, že dnes nemusí mít všechny stejné účesy:). Krásná hudba. ... Sekáček na maso, dvě fotografie žen, adopce, nádherná žena politika tančící ve vile. (13.01.2013)

Jeden z nadprůměrných Poirotových případů, kterému nechybí humor ("mám skvělou zprávu, oni mě chtěli zabít!"), maloměstské anglické prostředí, zločin v dávné minulosti a hledání jeho následků. Na dokonalosti ubírá klasické přiznání bez důkazů, jakož i závěrečné podstrkování fotografie, které odhaluje příliš mnoho příliš brzy. (20.11.2023)

Hercuile Poirot byl, je a zcela určitě i bude zárukou kvalitní detektivní podívané. Jeho nejnovější příběhy ovšem daleko více sázejí na vizuální působivost než na konstruktivní a srozumitelné budování zápletky. Zajisté nejsem jediný, kdo měl relativně brzy pěkný zmatek v postavách a na konci si nebyl 100% jistý, zda vše do puntíku pochopil... (08.01.2009)

Kartágo musí být zničeno, stejně jako všechny scény s nejprotivnější postavou detektvině-literární historie Ariadne Oliver by měly být ze seriálu Poirot vystříhány a obřadně spáleny na veřejném místě. Já vím, opakuji se, stejně jako se Cato starší opakoval s tím Kartágem. Ale ono to vážně skoro fyzicky bolí, když se epizoda tak skvěle rozběhne, má zajímavou kameru, je se na co dívat i z hlediska exteriérů a... pak zatroubí kabriolet toho vyšinutého alter ega paní Agathy a mně se obrátí oči navrch hlavy. Už je tady zas! Přitom v tom příběhu nehraje prakticky žádnou roli, kromě jakéhosi uměle dosazeného komického prvku. Pro mě je Ariadne Oliver Jar Jar Binksem světa Hercula Poirota, nemůžu si pomoct. Zbytek příběhu sedí do klasických Poirotovských kolejí, potěší další z několika výletů na venkov, pokusy o humor v padesáti procentech úspěšné ("Možná bych vám měl říct něco o sobě? Bon. Jsem Hercule Poirot, nejslavnější detektiv na světě!") a některé postavy jsou sice mírně přehnané, ale budiž. Problém je trochu s tím začátkem, kdy policejní komisař dostane chlapa do oprátky a pak běží za Herculem s tím, aby ho odtamtud zase dostal a sám si jde po svejch. No dobře. Zápletka samotná není moc originální a starý dobrý pan Arthur Conan se musel v hrobě (pokolikáté už) zavrtět. Nu, nicméně se na to dívat dá. (28.01.2019)