Smrt staré posluhovačky (S11E01)

Jeden z nadprůměrných Poirotových případů, kterému nechybí humor ("mám skvělou zprávu, oni mě chtěli zabít!"), maloměstské anglické prostředí, zločin v dávné minulosti a hledání jeho následků. Na dokonalosti ubírá klasické přiznání bez důkazů, jakož i závěrečné podstrkování fotografie, které odhaluje příliš mnoho příliš brzy. (20.11.2023)

V zámenách postáv, pohlaví a adopciách detí som sa prestal orientovať veľmi skoro a to som ani nesledoval film v nočnej hodine, ale normálne cez deň. V novších dieloch akoby sa nesústreďovalo na príbeh a jeho zrozumiteľné podanie, ale David Suchet si vytvára one-man-show s veľkými detailami jeho mimiky, ktoré majú vystihnúť jeho prežívanie. Aspoňže 20-minútová záverečná reč na odhalenie vraha v uzavretej spoločnosti bola pútavá a určite nenudila. –––– Mám výbornú správu! Niekto ma chcel zavraždiť. (27.10.2013)

Výborný díl. Ještě více hollywoodský - temnější, slizčí, barevnější. Nemá sice tak zavrženíhodného pachatele jako třeba Čas přílivu, ale i tak je zápletka a rozložení figurek na šachovnici moc dobrá. Osmá série spojuje suchou britskost s hollywoodským šmrncem a celé to koření slovní i situační komikou s rozpustilou protiváhou Poirota slečnou Oliverovou. Stírá sice pel staromilství a nahrazuje ho spíše okázalostí, ale mně to sedí více. Oba palce nahoru. (24.05.2016)

Poirot tentokrát svým geniálním způsobem odhalí skrytého vraha a tak zachrání nevinného, který byl "usvědčen" a odsouzen k smrti. Odjíždí do anglického městečka Broadhinny, kde odkrývá tajemství dvou starých fotografií, ztracených dcer a především svým typickým způsobem odhaluje dávno zapomenutou pravdu. Divák musí dávat bedlivý pozor, aby se neztratil ve změti jmen a motivací jednotlivých postav, Poirot však vždy jasně vysvětlí co, kdo a proč. Napínavé pátrání, ve kterém dokonce půjde v jednu chvíli Poirotovi o život. (13.03.2009)

Kartágo musí být zničeno, stejně jako všechny scény s nejprotivnější postavou detektvině-literární historie Ariadne Oliver by měly být ze seriálu Poirot vystříhány a obřadně spáleny na veřejném místě. Já vím, opakuji se, stejně jako se Cato starší opakoval s tím Kartágem. Ale ono to vážně skoro fyzicky bolí, když se epizoda tak skvěle rozběhne, má zajímavou kameru, je se na co dívat i z hlediska exteriérů a... pak zatroubí kabriolet toho vyšinutého alter ega paní Agathy a mně se obrátí oči navrch hlavy. Už je tady zas! Přitom v tom příběhu nehraje prakticky žádnou roli, kromě jakéhosi uměle dosazeného komického prvku. Pro mě je Ariadne Oliver Jar Jar Binksem světa Hercula Poirota, nemůžu si pomoct. Zbytek příběhu sedí do klasických Poirotovských kolejí, potěší další z několika výletů na venkov, pokusy o humor v padesáti procentech úspěšné ("Možná bych vám měl říct něco o sobě? Bon. Jsem Hercule Poirot, nejslavnější detektiv na světě!") a některé postavy jsou sice mírně přehnané, ale budiž. Problém je trochu s tím začátkem, kdy policejní komisař dostane chlapa do oprátky a pak běží za Herculem s tím, aby ho odtamtud zase dostal a sám si jde po svejch. No dobře. Zápletka samotná není moc originální a starý dobrý pan Arthur Conan se musel v hrobě (pokolikáté už) zavrtět. Nu, nicméně se na to dívat dá. (28.01.2019)