Tragédie o třech jednáních (S12E01)

Hercule Poirot (David Suchet) je pozván svým přítelem, slavným divadelním hercem Sirem Cartwrightem (Martin Shaw) na jeho sídlo, kde se koná malý večírek, při kterém po požití koktejlu zemře místní reverend Babbington. Zatímco všichni si myslí, že byl zavřažděn, Poirot si tím tak jistý není, expertíza dokáže, že v koktejlu nic smrtelného nebylo, později však dochází k dalšímu, velmi podobnému úmrtí...Musím se přiznat, že tento snímek se mi hodně líbil. Zatímco v mnoha jiných poirotovkách bývá zavražděna bohatá osoba, kterou nikdo neměl příliš v lásce, tak tady se jedná o zcela neškodného faráře, který neměl žádné nepřátele a zatímco v jiných příbězích je Poirot první, kdo si myslí, že se nejedná o přirozené úmrtí, tak tady naopak se k němu spíše příklání. Příběh je tak dostatečně atraktivní a napinavý, prakticky až do samého závěrečného rozuzlení. Navíc David Suchet dostal k sobě rovnocenného hereckého partnera v podobě Profesionála Martina Shawa, kterého jsem snad naposledy viděl v Psu baskervillském (1983). Tragédie o třech jednáních je tak velmi kvalitní, místy až divadelní poirotovka, která se svým zpracováním a stylem dokáže vyrovnat i těm nejlepším kouskům legendárního Belgičana. (25.11.2014)

S12E02 - Zvláštní díl. Úplně se vymykal všemu, co jsme dosud viděli. Je to celé jako snaha studenta filmařiny dostat do své filmu ke zkoušce co nejvíc vychytávek. Nálety kamery, násilné nasvicování jako v divadle, což ale koresponduje s rázem celé zápletky. Někdy to bylo prostě na sílu, překombinované techniky. V podstatě jsme viděli filmově zachycené divadelní představení. I to seznamování s osobami bylo nezvyklé .... každá postava ve svém typickém mikroprostředí a za ním jen prázdno. A ani samotné to provedení vražd nebylo ničím, co by mi přivodilo mrazení v zádech. Vraha jsem odhalila při druhé vraždě, protože něco podobného už myslím bylo v dílu Žlutý iris, takže jsem měla radost, že jsem si všimla. Ale tím jsem si zkazila celý zbytek filmu, protože to bylo okaté a myslím, že i kdybych si zrovna nevšimla, tak to i v tom případě bylo celkem jasné, protože ta osoba se chovala tak pitomě, že k tomu musela mít nějaký důvod. (07.01.2016)

Přestože ke konci je velmi rychle jasné, kdo byl vrahem tří osob, je konec tak geniálně poskládán, že napětím při čtvrt hodinovém vysvětlení, co se vlastně stalo, ani nedýcháme. Jinak jde o tradiční poutavý příběh, který zaujme tím, že Poirot si znenadání zařve a rozčílí se, a zase kolem sebe trousí moudra typu "ještě horší by bylo, kdyby sklenici s jedem vypil Hercule Poirot." Prostě díl, který beze zbytku stojí za vidění. Hudba: Christian Henson (22.12.2010)

Jeden z nejoblíbenějších dílů. Což je na mě (milovníka starých dílů) co říct! A proč je tomu tak? Určitě kvůli skvělé hudbě, která u nových dílů nebývá pro mě vhodná a často bývá příliš patetická, ne tak tady. Dále určitě kvůli Martinu Shawovi, který na stará kolena ukazuje, že hrát skutečně umí a není to jen Ray Doyle. Dalším důvodem je určitě dobře vystavěný příběh (zajímavé zvraty, hodně podezřelých, srozumitelné informace atd.). A pak určitě také kvůli úplně poslední Poirotově větě, která je top ze všech posledních vět všech dílů - je zároveň neskutečně samolibá, ale ve své podstatě ani trochu, protože je ohromně pokorná a pravdivá. (03.01.2015)

Tragédie o třech jednáních je velmi "teatrální" díl, nejen tím názvem a prostředím (jedna z hlavních postav je herec, rozuzlení se dočkáme na jevišti), ale i celým pojetím - postavy jsou představovány jedna po druhé, s dramatickým nájezdem kamery a nad každou mrtvolou, která přibyde, se rozsvítí kužel světla. Taky tu máme hned několik míst činu a mezi nimi desítky kilometrů (zdolávaných Poirotem opakovaně vlakem). Upřímně řečeno, celá ta snaha o přikrášlené drama je v podstatě zbytečná. Suchet sám o sobě dokáže vybudovat napětí až až, a první díly celé série se naprosto obešly bez berliček zpomalených záběrů a prostřihů na létající karty kolem Poirotovy hlavy. Na druhou stranu, pořád je to kvalitní detektivka podle geniální předlohy a to se nevidí dnes a denně. Takže i přes kritiku za pro mě minimální Poirotovské 4 hvězdy. (31.01.2012)