Viděla jsem vraždu (S12E02)

Jedna z nejpůsobivěji vizuálně pojatých epizod "seriálu", ale zároveň jedna z dějově respektive detektivně nejvíc haluzových. A samozřejmě unikátní i tím, že zde poprvé je přímou obětí (čímž říkám, že nepočítám Orient Express, kde šlo o retrospektivu) vrahovy zvrácené mysli dítě. Jinak samozřejmě vysoký řemeslný a výpravný standard je zachován, takže těžko jde toto Vidění Vraždy nějak strhat. 70% (24.03.2019)

Jeden z těch lepších dílů, který sice pracuje s provařenými proprietami starého sídla a dědictví, ale tentokrát je to ozvláštněno tím, že oběť je dítě, ačkoliv poněkud otravné, o kterém i místní kněz nevypráví zrovna lichotivě. Jinak je to jako vždycky, skvělé herecké výkony (ať žije kuní gezicht Juliana Rhind-Tutta), dobré lokace a jeden perfektně navoskovanej kníř. (04.06.2017)

Agatha nechala pro jednou zavraždit dítě a to během halloweenského večírku, což příběhu dodává lehce hororovou atmosféru. Jinak jde o klasicky zamotanou historku se spoustou postav/podezřelých, ve kterých budete mít možná trochu guláš, kde jedna vražda vede ke třema dalším, které s ní možná souvisí, možná ne, a pokud ano, je samozřejmě otázka jak, a kde po sobě všichni hážou divné pohledy, tajně pálí v krbu jakési dopisy, nechybí vesnická podivínka ani náboženská fanatička... První polovina zahltí diváka informacemi, v druhé se mi ale začal příběh rychle vyjasňovat a vraha jsem odhadl. (14.08.2014)

Na tomto příběhu je nesmírně krásné, jak se mu daří pojmout hororovou atmosféru, a to v podstatě jen díky noci, troše mlhy a správným záběrům. Tohle mu dává hodně navíc, stejně jako rozuzlení, které je podáno velmi temně a šíleně, což má na diváka ten správný efekt. Tyhle poslední díly jsou nesmírně propracované a povedené. (26.05.2015)

No jo, Ariadne Oliverová (v podání nesnesitelné Zoe Wannabeactress) je sice nejprotivnější postavou v dějinách detektivky, takže se člověk vždycky (samozřejmě marně) těší, že obětí zločinu se stane právě ona, ale zde aspoň onemocní a je odklizena na lůžko. Poirot tak má dost prostoru a času rozjet koncert svých šedých kamarádek. Je to takové zahradní drama, s chudinkou au-pair z Československa, ovšem s ruským jménem. Stručně, je to klasika, kde jde o dědictví, ne-falešné dokumenty, malé venkovské sídlo a dušičky. A zdrcující Poirotovu kritiku anglosaské tradice Halloweenu. "V Belgii lidé na Dušičky zapalují na uctění památky zemřelých svíčky, mon ami." (18.01.2017)